Od začátku spolu✓ | OPRAVA

61

,,Vzhledem k tomu, že jsi se nemohla dostavit na ples doufám, že na ten další půjdeš." řekla Jennifer, když si zaujatě prohlížela oblečení v barevném časopisu.
,,Jo.. asi jo." koukla jsem se z okna a sledovala zažloutlé listí, které se houpalo ve větru.
Kdy se tu objevil podzim?
,,Žádné asi! Určitě!" štípla mě do paže.
,,Užijeme si to, spolu." usmála se.
,,Ty půjdeš s Liamem?"
,,Ne asi. Pozvu školníka.. jistě že ano." se smíchem protočila oči.
,,Hah.. myslíš, že mě pozve Viktor?"
,,Určitě." usmála se.
,,Co když se necítím.." odvrátila jsem od ní oči, aby neviděla ten smutek, který jsem nemohla nijak ukrývat.
,,Alex.." odložila časopis stranou a sedla si ke mně na postel do tureckého sedu.
,,Kočko já vím, že to je matoucí a možná už mu nevěříš natolik, aby jsi mu úplně odpustila." pohladila mě po
ruce.
,,Ale nechala jsi si to aspoň vysvětlit?"
Koukla jsem se na ní a oči se mi zaleskly.
,,No vidíš.. ukvapený závěr." usmála se.
,,Ty víš jak to bylo?" zeptala jsem se jí a ona přikývla.
,,Když přišla Thompsonová poprvé do školy vypadala v pohodě, ale zanedlouho začala balit Viktora. Uzavřel sázku s Owenem, buď s ní půjde na rande nebo ne. A Viktor šel. Jenže ona ho pořád otravovala a nakonec jsi se probrala z kómatu a on jí teď nenávidí, protože za ním pořád dolejzá." vydechla svůj dlouhý monolog.
Zůstala jsem na ní vyset pohledem a překvapením mi spadla brada.
,,Nechceš za ním jít a promluvit si s ním?" naklonila hlavu na stranu.
,,Teď? No.." vstala jsem z postele. ,,Není to divné?" povytáhla jsem obočí.
,,Co by na tom mělo být divného?"
,,Já nevím.." chodila jsem nervózně po pokoji a nedokázala se rozhodnout.
,,Prostě se hezky oblékneš, zavoláš mu a dáte si schůzku třeba v kavárně." plánovala Jennifer nahlas a přitom se usmívala od ucha k uchu.
,,Tak dobře." vypadlo ze mě.
,,Super. Jdeme se oblíkat!" vypískla šťastně a otevřela mojí velkou šatní skříň.

Po půl hodině jsem byla oblečená i namalovaná a dokonce i schůzku už jsem měla domluvenou. S Jenn jsme vybraly bílé džíny, obyčejné růžové tričko přes které jsem si natáhla béžový svetr a ještě jsem si vzala bundu, protože venku foukal vítr.
,,Jak vypadám?" váhavě jsem si nazula černé tenisky a otočila se kolem své osy.
,,Báječně!" usmála se a společně jsme vykročily na bus.

,,Domluvila jsi se s Liamem?"
,,Jo, půjdeme nakupovat a zajdeme na oběd. Mimochodem.. kdyby jste chtěli, mohli by jsme zajít na společný oběd."
,,Podle toho, jak to dopadne."
,,Určitě dobře." usmála se.

· · ·

,,Kdyby se něco pokazilo, zavolám ti." pevně jsem jí objala.
,,To nebude nutné." objetí mi oplatila a po rozloučení mi zmizela z dohledu.
Tak fajn, je to tady. Nádech, výdech.
Vzala jsem za kliku velkých, ozdobených dveří, které s každým novým zákazníkem zazvonily a všechny zraky padly na ně. Ani tentokrát to nebyla výjimka, takže si mě všichni zkoumavě prohlíželi. Kývla jsem na pozdrav známím číšnicím a rozhlédla jsem se po kavárně. Viktora jsem nikde neviděla, ale u našeho klasického stolu bylo volno, tak jsem si tam sedla a vyčkávala jeho příchod.

Netrvalo to dlouho a přes čisté okenní sklo, na kterém se objevily kapky deště jsem zahlédla jeho tvář. Byl zachumlaný do bundy, ale jakmile vlezl do kavárny rozepnul si zip a rozhlédl se okolo se. Mávla jsem rukou k sobě, aby jsem mu ukázala kde sedím.

,,Ahoj. To je ale počasí.." odložil si věci na věšák a posadil se ke stolu.
,,Ahoj. Viď? Mě naštěstí déšť nezastihl." pohledla jsem z okna a chvilku jsem pozorovala lidi, kteří zběsile běhaly po mokrém chodníku ať už s deštníkem, nebo bez. V tuhle chvíli jim bylo jedno, zda budou šlapat do louží hlavně, že se rychle schovají před studenými kapkami vody.
,,Čekáš tu dlouho?" promluvil a vytrhl mě tak z hlubokého přemýšlení o dešti.
,,Co? Ne-ne přišla jsem chviličku před tebou." rozpačitě jsem se usmála.
,,Tak to je bezva." úsměv mi oplatil. ,,Čteš teď něco?"
,,Povinnou četbu.." mykla jsem rameny, na což jsme se začali smát.
,,Jinak nečtu nic zajímavého co by stálo za zmínku. Co ty?"
,,No právě teď nic nečtu a tak trochu jsem doufal, že mi poradíš, ale jestli řekneš..."
,,Povinná četba?" zasmála jsem se. Jen se uličnicky zasmál, ale po chvilce zase zvážněl.
Teď? Už teď?
Tak teď..

,,Víš.. mluvila jsem s Jennifer."
,,O čem?" povytáhl obočí.
,,O tobě a Thompsonové."
Cukl sebou. Viditelně ho to zaskočilo, protože na mě zůstal vyset pohledem.
,,Byla to sázka, je to tak?" zeptala jsem se.
,,To byla." pokýval hlavou. ,,Jsem si vědom, že byla pěkně hloupá a blbá a..."
,,To je dobrý. Byla to sázka a ještě k tomu s Owenem.. musel jsi vyhrát!" usmála jsem se.
,,Omlouvám se za to, že jsem vybouchla i když jsem neznala celou pravdu."
,,Já se omlouvám, že jsem ti to hned neřekl." položil svou dlaň na tu mou, která byla položená na stole.
,,Všechno dobré?"
,,Všechno dobré." hrějivě se usmál.

Povídaly jsme si, když mi najednou zazvonil mobil a na displeji se rozsvítilo Jennifer jméno.
,,Ano?" zeptala jsem se po té, co jsem si přiložila mobil k uchu.
,,Tak co? Kde jste?"
,,V kavárně, kde by jsme byli?" zavrtěla jsem nechápavě hlavou, na což se Viktor zasmál.
,,Všechno v pohodě? Mohli by jsme dát ten oběd."
,,Máš hlad?" zeptala jsem se Viktora, který souhlasně pokýval hlavou.
,,Tak se sejdeme v té nové restauraci?"
,,Jasně." souhlasila jsem a típla hovor.

S Viktorem jsme nasedli do autobusu, který nás odvezl na zastávku nedaleko zmiňované restaurace.

,,Už mám hrozný hlad!" naříkala jsem, když jsme si konečně sedli ke stolu a nahlédli do jídelního lístku.

,,Stoprocentně čína." rozhodla jsem se po pár minutách a s úsměvem pozorovala ostatní.
,,Takže.. půjdete na ples?" vyhrkla Jennifer, když jsme si objednali jídlo.
,,Jenn.." hodila jsem po ní káravý pohled, který hravě odignorovala a koukala na Viktora.
,,No... ten minulý jsme nestihli." otočil se na mě s jemným úsměvem.
,,Tak tentokrát půjdeme?"
,,Rád bych." stiskl mou dlaň pod stolem.
,,To já také." usmála jsem se.