Od začátku spolu✓ | OPRAVA

3

Na obědě

Posadily jsme se k našemu stolu a daly se do jídla. Ohlížela jsem se po Viktorovi, ale nezahlédla jsem ho.
,,Tvoje drahá polovička tě nechává čekat." ušklíbla se Jenn a dál koukala do zářícího displeje svého mobilu. Z mých hlubokých myšlenek mě vytrhla něčí ruka na mém rameni.
,,Tady jsi, hledal jsem tě mezi lidma." řekne mi hnědovlasý kluk.
,,V pořádku, hlavně, že jsi mě vůbec našel." zasmála jsem se. Přisedl si ke stolu a dal se do jídla.
,,Kde máš kluky?" zeptala jsem se ho, když dojídal.
,,Sedí támhle." odpověděl a ukázal směrem ke stolu, kde seděla jeho partička kámošů.
,,Poznávám jenom Liama a Tylera." řeknu. Všimla jsem si, že Jenn spozornila a svůj pohled směřovala k Liamovi. Musela jsem se nad tím usmát.

,,Tak.. Uvidíme se na busu?" zeptal se s úsměvem na rtech Viktor po dlouhém obědě, který jsme celý prokecali.
,,Určitě." usměju se na něj a pak zkamením, když se vzájemně zahledíme hluboko do očí. Jeho oči jsou nádherné. Krásně hnědé.
,,Já.. už půjdu." vypadlo ze mě.
,,Jasně.. zatím ahoj." vyhrkl a odešel.
,,Vidím jak se červenáš!" křikla se smíchem Jenn.
,,Ale prosimtě. Půjdeme na hodinu?" vybídla jsem jí. Při odchodu jsem se ohlédla a přistihla Viktora jak mě sleduje. Znervóznělo mě to a tak jsem zrychlila krok.

Po dalších dvou nudných hodinách jsem se u skříněk oblékla a s Jenn vyšla před školu.
,,Volá mi máma." řekla rychle a zvedla telefon. Po chvíli telefonování z ní vypadlo, že pro ní mamka přijede.
,,Tak se měj, zítra jo?"
,,Jasně, pa." řekla jsem a na rozloučenou jsem jí objala.
Šla jsem přímo na autobusovou zastávku, když v tom mě někdo chytil za loket. Leknutím jsem nadskočila. Hnědovlasý kluk se začal strašně smát a já rozdýchávala leknutí.
,,To si děláš srandu! Víš jak jsem se lekla?" křikla jsem na něj.
,,Vždyť to nic nebylo." řekl a nepřestával se smát.
,,Tak promiň." pronesl, když viděl můj zamračený výraz.
,,No nevím, jestli ti to odpustím." udělala jsem na oko uraženou, ale moc to nezabralo. Nahnul se blíž ke mě a chytil mě za ruku.
,,A co mám udělat, aby jsi mi odpustila?" zeptal se a nahodil neodolatelný úsměv.
,,Noo.." znervózněla jsem. Na cizího člověka byl až nebezpečně blízko. Vyvolalo to ve mně staré vzpomínky a tak jsem se zapřela o jeho hruď rukou a odstrčila ho. Vypadal zaskočeně ale hned se odtáhnul.
,,Stačilo." šeptla jsem a otočila se.
,,Uhm, promiň." řekl ale to už jsem šla rychlým krokem k autobusu. Doběhl mě.
,,Alex vážně mě to mrzí.. nevěděl jsem, že tě to tak vezme."
,,Stačí," přerušila jsem ho. ,,Už se o tom nebavme."
,,Dobře." pokřiveně se usmál a pak už jsme ani jeden nic neřekli. Pustil mě do autobusu jako gantleman a když jsem se posadila, odchytla jsem ho a nabídla mu společnou cestu domů. Po příjezdu jsme se rozloučili.

Když jsem přišla domů, rodiče tam nebyli. Hodila jsem tašku do pokoje a šla si rovnou umýt vlasy. Vyfénovala jsem si je a oblékla si pyžamo. Ještě večeře a můžu jít spát.