Od začátku spolu✓ | OPRAVA

40

Už je to týden, co u nás byli policajti.
Pořád tomu nemůžu uvěřit.
Ten parchant mě napálil!
Vůbec nebere drogy, prostě to jenom kecnul na tátu. Ten zmrd!
Zabil bych ho!
Až se mi dostane pod ruku ve škole..
Ale jakmile ho zmlátím, zhorším to tátovi. Bože..
Alex, ty by jsi mi poradila.. Ale něco takovýho ti říct nemůžu.

A do toho všeho, mě pořád sleduje Thompsonová.
Musím s ní jít na to rande, jinak prohraju tu debilní sázku.
Odhodlaně vstanu z postele a z peněženky vytáhnu malý papírek s číslem.
Tak fajn, jdu na to.

Alex:
Ležím rozvalená na gauči a přepínám televizní programi.
Když konečně najdu pořad, který mě zaujal, ozve se z kuchyně řinčení talířů.
Pane bože, za co mě trestáš! Zanaříkám a zesílím hlasitost reproduktorů.
,,Alex! Ztlum to, nejsi tady sama." křikne po mně mamka.
Zrovna dneska musí mít volno z práce. Naštvaně vypnu televizi a dojdu do kuchyně.
,,Tak já půjdu do pokoje." vezmu si pytlík s brambůrkama a džus.

Než vůbec stihnu zavřít dveře od pokoje začne mi vyzvánět mobil.
,,Ahoj Jenn. Copak?"
,,Čauky, nechceš zajít na oběd?"
,,Zveš mě na rande?"
,,Tak jasný, ne? Otevřeli nějakou novou restauraci, nezajdem tam?"
,,Očíhnout, co je nového? Tak proč ne, stejně jsem s tebou chtěla mluvit."
,,Dobře... vyzvednu tě?"
,,Ok, v půl 12?"
,,Ideální, čus." zavěsí.
Tak fajn.. Obleču se a vyrazíme.

• • •

,,Dobrý den paní Clárková." usměje se Jenn, stojící mezi dveřmi.
,,Ahoj Jennifer." odpoví máma.
,,Určitě budu doma do večeře." vlepím mámě pusu na tvář a s Jeniffer vyrazíme do nové restaurace.

Páni. Tahle restaurace je vážně něco. Elegantní, nóbl a hlavně moderní.
A jak to voní? Boží.

,,Je to tu parádní." vydechne Jenn, když usedneme ke stolu.
,,A ta vůně." nasaju lahodnou, sladkou vůni.

,,Co si dáte k pití?" přijde k nám servírka.
,,Džus.. Rybízový." objednám si.

,,Tak o čem jsi chtěla mluvit?" zeptá se mě Jenn při zdlouhavém čekání na hlavní chod.

Mám se jí zeptat?.. Co, když bude naštvaná?

,,No vlastně.." otevřela jsem pusu a v sekundě ztratila slova. Seděla jsem na židly s otevřenou pusou a nemohla ze sebe dostat ani hlásku.
Pane bože. To je Viktor? Proč je zrovna tady, když o něm chci mluvit? Zašel si jen tak čirou náhodou na oběd? A není sám.. To je učitelka Thompsonová?!

,,Alex? Kam tak divně koukáš?" zvýšila hlas Jennifer, která se mě marně snažila dostat z očividného kómatu.

Proč je tady krucinál s učitelkou?!
Na rande spolu být nemůžou! Nebo ano? Ne! Jasně, že ne!

,,Alex! Co jsi mi chtěla-"
,,Viktor." zvednu nenápadně ruku a ukážu směrem k jeho stolu.
Jakmile se Jenn otočí tak znehybní.
,,Jenn, proč tu jsou ti dva?" zeptám se.
Opatrně se otočí zpátky a nasadí zvláštní výraz.
,,Je to komplikované."
,,Není, pověz mi, co se děje."
,,Vážně nevím jak.."

,,Chodí spolu? Je to tak?" zvednu obočí.

,,Né, to vůbec." ujistí mě Jenn.

,,Tak co je tak hrozně komplikované?
Tuhle v tom obchoďáku jsi se na něj vyptávala a občas se chováš divně, když s ním mluvím. A co ten Darren? O něm jsi mi taky nic neřekla a já už nevím, co si mám myslet." naštvaně vypustím z úst spoustu věcí, které jsem ani neměla v plánu říkat.

Jennifer chvíli sedí beze slova, oči rozšířené s upřeným pohledem plným otazníků i lítosti.
,,Moc mě mrzí, jak se cítíš a omlouvám se za to." řekne.
,,Víš, je to hodně složité. Při té nehodě jsi zapomněla na pár podstatných lidí v tvém životě."
,,Cože? Na koho jsem zapomněla? O všech už vím, ne?" vykulím na ní oči.
,,Na Viktora a Darrena. Znala jsi je dlouho před tvou nehodou. Darrena ještě dýl."
,,Tak mi řekni, co jsou zač."
,,S Darrenem jsi chodila.. někdy v deváté třídě. Bohužel ti udělal něco hnusného, tak jste se rozešli." vylíčila mi Jenn.

,,Aha.. co strašného?"
,,Uhodil tě." řekla.

Cože? Takže můj bejvalej a ještě mě zmlátil? Co to je za člověka, a jak jsem na to mohla zapomenout?!

Než jsem stačila cokoli dalšího říct a zbavit se tak udiveného výrazu, přinesla nám servírka hlavní chod.

Po obědě jsem se rozloučila s Jennifer a šla na bus, odkud jsem měla namířeno ject až domů. K mé smůle jsem po cestě potkala Viktora a při mém strachu jsem se ho nedokázala zeptat ani na Jennifer, ani na Darrena, natož na nás dva. Zastavil a zeptal se, jestli nechci svézt. Ujistila jsem ho, že to mám už jen kousek a nechala ho, aby odjel i s tím jeho nablejskaným auťákem.

Dnešek byl vážně divnej.