Od začátku spolu✓ | OPRAVA

12

Úterý ráno

Uběhl celý jeden týden a s Viktorem jsem neprohodila ani slovo. Párkrát mě zastavil na chodbě nebo ve třídě ale já ho jednoduše odignorovala. Řekla jsem, že je konec a tak to prostě je.

Včera mi bylo hrozně zle takže jsem do školy nešla. Aspoň ho nemusím vídat.
,.Zlato, jak ti je?" ptá se ustaraně máma.
,,O nic líp..." řeknu otráveně a převalím se na záda.
,,Musíme s taťkou do práce, zvládneš to?" zeptá se a pokládá hrnek s horkým čajem na stůl.
,,Jasně, mami," pokusím se o úsměv.
,,Dobře zlatíčko. Dole máš připravené jídlo a kdyby něco tak hned volej. Pa." řekne mezi dveřmi a tiše je zavře.

Zaškrundá mi v břiše.
Mám hlad ale nevím jestli něco vůbec sním...pomyslím si.
Sednu si na postel a prokřupnu záda. Po chvíli protahování se líně zvedám. Ze skříně vytahuju teplý ponožky a přes sebe přehodím župan. Vyčistím si zuby, popadnu mobil a mířím po schodech do kuchyně. Na stole leží snídaně. Udělám si kafe a usednu k televizi. Přepínám kanály a hledám něco zajímavýho, když v tom mi zazvoní mobil. Nová zpráva.

Viktor: Ahoj. Jakto, že nejsi ve škole?

Dělá si prdel? Jen tak mi napíše? No já mu rozhodně odepisovat nebudu! položím mobil na stůl a jelikož v televizi nic nedávají, jdu do pokoje pro notebook. S notebookem a nabíječkou v ruce se vracím do obýváku a vybírám film. Mobil mi znova zabzučí.

Viktor: Prosím odepiš mi, Alex.

To jsi uhodl, zrovna já ti budu odepisovat! pomyslím si a mobil znova odložím na stůl.
Po dvouhodinovém filmu mě začne ukrutně bolet žaludek.

Věděla jsem, že nemám jíst tu snídani! říkám si a přitom se svíjím v bolestech. Stěží se zvedám z gauče a běžím do kuchyně. Otevřu dvířka od skříňky a vytahuju Ibalgin. Zapiju ho a mířím do pokoje. Zalezu pod peřinu a snažím se zaspat bolest.

Probudím se něco málo kolem půl čtvrté odpoledne.
Spala jsem vážně dlouho! převracím se v posteli a sahám po mobilu.
Sakra. Nechala jsem ho v obýváku! zanadávám a v županu sbíhám schody. Mobil je položený na stole. Dám ho do kapsy a talíř s hrnkem od kafe odnesu do myčky.
Uklidím pohozené prášky a jdu zpět do pokoje. Zamířím do koupelny kde si znova vyčistím zuby a rozčešu vlasy, které následně zapletu do vysokého drdolu.
Usednu do postele a zapnu blikající mobil na signál, že mám novou zprávu.

Zmeškaný hovor od Mamka❤

Jenn: Viktor se dneska nějak nepohodl s Darrenem.😱
A taky se po tobě ptal.😈 Kde jsi, co děláš, kdy přijdeš...😂
Alex: Jak jako nepohodli?😤 Neříkej, že se poprali. Je Viktor v pohodě?😲

Jen nechci, aby měl kvůli mě zbytečný problémy... pomyslím si.

Viktor: Kdyby jsi mě nechala ti to vysvětlit, tak na mě teď možná nejsi naštvaná. Učitel mě vybral, aby jsem ti donesl sešity na opsání, tak v 17:00?

Zarazí mě to, ale automaticky se kouknu na hodiny. 16:00 takže mám hodinu na to, aby jsem se zkulturnila.

Alex: V 17:00 mi to vyhovuje.

Co víc mu mám asi tak napsat?
Něco jako
,,Budu na tebe čekat," fakt ne. Zašklebím se a jdu si vybrat ze skříně něco na sebe.
Nakonec to vyhrajou šedý legíny a bílý tričko bez rukávu.
,,Ty ponožky jsou sice teplý, ale nemůžu v nich přece být, nehodí se to." zasměju se a vytahuju nějaké obyčejné ze šuplíku.
Rozpustím si vlasy a nechám je volně spadnout na záda.

Malovat se nebudu..

Z tašky vytáhnu sešity, které jsem měla připravené na pondělí a ze skříně vytáhnu další, které jsou na úterý. Doufám, že toho nebude moc, ale jak to znám minimálně stránku a půl popíšu... zakroutím očima.
Mezitím mi přišla zpráva od Jenn.

Jenn: Poprali se ale neboj, z větší části to krvavé nebylo. Darren má natržené obočí a Viktor má slabého monokla.😕 Mimochodem Viktor má za úkol donést ti sešity na opsání.😈😂 Zkus si s ním promluvit. Vím že tě to trápí. 😊😗
Alex: Děkuju za info.😘 Blbcové, co je to napadlo se prát ve škole?😒 Já vím už mi psal jestli mi vyhovuje v 17:00 se sejít.😂 Zkusím to.😏😊

Po dopsání SMSky někdo zazvonil u dveří.
To už je tady? zakroutila jsem nevěřícně hlavou. Sešla jsem schody a zamířila ke dveřím.
Otevřela jsem a nevěřila svým očím.