Od začátku spolu✓ | OPRAVA

58

Pomalým krokem jsem se šoural k její postely. Byla potažená bílým prostěradlem a v té samé barvě byla i peřina a polštář.
Její kůže se třpytila v odlesku slunečních paprsků a oči byly modré jako nejhlubší oceán.
Zastavil jsem se těsně u její postele, ale mé oči se nedokázaly ani pohnout. Nemohl jsem se vynadívat na její krásu.
Usmála sa. Její koutky úst šli pomalu, ale jistě nahoru, až do nádherného úsměvu.
,,Proč se tak usmíváš?"
,,Protože vidím někoho, kdo mi četl mou oblíbenou knihu."
,,Jak.. jak to.."
,,Prostě to vím." pomalu zvedla svou ruku a natáhla se pro tu mou. Pohladil jsem jí po bílích, studených kloubech a pak se k ní nahnul blíž.

,,Doufám, že víš, jak moc tě miluji." pošeptal jsem jí a pohledem spadnul na její rudé rty.
,,Doufám, že víš, že vím, jak moc miluji já tebe." zasmála se a po té spojila naše rty.

Z pohledu Alex:
Jeho rty jsou tak měkké a jemné, až si myslím, že se mi to snad jen zdá.
Věnoval mi jeden dlouhý polibek a pak se s úsměvem odtáhl, protože zaskřípaly dveře od pokoje. Otočila jsem hlavu směrem k nim a skoro nemohla popadnout dech.
Do mého pokoje vstoupila máma a po boku měla tátu. Za nimi pak stála drobná postava s hnědými vlasy a vedle ní špinavý blonďák.
,,Zlatíčko!" vyhrkla máma a obejmula mě kolem krku.
,,Stephanie pomalu nebo nám jí rozmačkáš." poznamenal táta s pobaveným hlasem.
Máma mě po chvíli pustila a líbla na čelo s upřímným úsměvem. Pak mě opatrně obejmul i táta, když odložil na můj noční stolek obrovský svazek barevných květin.
,,Děkuju." usmála jsem se na něj a poukázala na květiny.
Pak k mé postely přistoupila brunetka. Když jsem vzhlédla k její tváři, zaregistrovala jsem uplakané oči a zároveň si uvědomila kdo to je. Vzápětí mi skočila kolem krku.
,,Ahoj." pošeptala jsem do silného obětí.
,,Jennifer, také to moc nepřežeň.." zasmál se blonďatý kluk. Koukla jsem mu do tváře a zjistila o koho jde. Usmíval se na mě, jako sluníčko, a tak jsem mu úsměv hned oplatila.
Jenn se po chvíli odtáhla a taktéž se na mě usmála, jako každý v téhle místnosti.
,,Jsem moc ráda, že jsi mě tu nenechala." zašeptala.
,,Nejlepší kamarádky se nikde nenechávají." zachychotala jsem se.

Všichni se usadili na židle, které byly k dispozici a začaly jsme nějakou konverzaci. Po necelých patnácti minutách se objevil doktor v bílém plášti a za ním další.

,,Tak Alex.. jak se máš?"
,,Jak si myslíte, pane doktore, že se mám?" ukázala jsem na všechny okolo sebe. Zasmál se.
,,Tak to jsem rád, že je vše tak, jak má být. Pro vaši informaci Alex podstoupí celkem tři kontroly, takže tu bude od zítřka ještě tři dny." oznámil nám. ,,Pane a paní Clarková, mohu vás poprosit o chvilku času? Chtěl by jsem vám ukázat všechny zprávy o stavu vaší dcery."
,,Jistě." zvedli se a odcházeli i s doktorem pryč.

,,Pane bože, až se vrátíš do školy, tak to bude sranda." zasmála se Jenn.
,,Proč?"
,,Grace bude čumět."
,,Měla nějaké kecy?" zamračila jsem se.
,,Vždycky měla.." mykla rameny.
,,Ta nová úča spíš.." řekl Liam. Koukla jsem se na něj, ale jeho pohled směřoval na Viktora. Vůbec jsem nepochopila, proč na něj tak divně koukal..
,,Jaká nová?"
Jennifer si vzápětí vyměnila pohled s Liamem a pak se oba otočili na Viktora.
,,Hej, o co jde?" nervózně jsem zvýšila hlas, aby mě začali vnímat.
,,Je to jenom naše nová učitelka na dějepis.. nic vážného." pousmál se Viktor a Liam s Jennifer poslušně přikyvovali.
Nějak se mi tomu nechce věřit..

,,No a jaké máte novinky? Třeba z domova nebo.." pousmála jsem se na ně.
,,Já asi žádné, kromě toho, že mi Liam rozbil můj oblíbený hrníček." zamračila se na něj Jennifer.
,,Ale to bylo nedorozumění!" zkusil se zachránit Liam, ale Jennifer nevěřícně kroutila hlavou.
,,Šel jsem ti udělat kafe, protože jsi o něm pořád mluvila, ale najednou jsi do kuchyně vlítla ty a drkla jsi do mě zrovna v tu chvíli, kdy jsem držel ten hrníček." vysvětloval Liam, ale Jennifer se tvářila uraženě.

,,No a co ty?" otočila jsem se na Viktora s jemným úsměvem, když se ti dva pořád dohadovali.
,,Přijel můj bratr i se svou manželkou a dvěma dcerami, takže mám o zábavu postaráno." uchechtl se.
,,Tvůj bratr.. myslíš Marcuse?" zavzpomínala jsem na vysokého muže, který mi zavolal záchranku v ten den, kdy mě Darren surově napadl.
,,Ano, Marcus. Jeho starší dcera teď randí s Jasonem." znovu se uchechtl.
,,Vážně? To je mi novinka." zasmála jsem se.
Přišoupl se blíž k mé postely a stiskl mou dlaň. Usmála jsem se na něj, když byly v jeho očích vidět obavy.

Najednou se znova otevřeli dveře a v nich stál vysoký muž, který upřeně hleděl na Viktora. Po chvilce se otočil, ale při odchodu nechal otevřené dveře.
,,Budu muset jít." pousmál se na mě.
,,Počkat.. proč jsi vlastně v nemocnici?" vyhrkla jsem. Celou dobu mi ani nedošlo, že na sobě má župan.
,,Víš.. od té doby, co jsi spadla do kómatu jsem byl hodně na dně. A podle ostatních lidí okolo mě, kteří mě viděli každý den, se to jenom zhoršovalo. Nakonec mi prý musí udělat nějaké testy, aby zjistili jestli nejsem psychicky narušený."
,,Bože.." nevěřícně jsem na něj hleděla. On se usmál a vtiskl mi pusu na čelo. Rozloučil se s Liamem a Jenn a nakonec mi slíbil, že za mnou zajde pokaždé, když bude mít volný čas.

Viktor má psychické problémy? Kvůli mě?!
To je.. grr, rozčilovala jsem se.

Zdravím vás!
Nová kapitolka je na světě a sní i Alexnino probuzení.
Tak jako vždy doufám, že se vám líbí.😊
Vote|Komm
Díky!:)
I lve ya💜