Od začátku spolu✓ | OPRAVA

2

U školy

Autobus staví přesně před školou takže do velkých vchodových dveří které vážně nenávidím to máme jen pár kroků. Všimla jsem si partičky kluků, jak na nás mávají. Teda spíš na Viktora..
Otočil se ke mě a usmál se.

,,Tak po škole?"
,,Máme společnou angličtinu.." zasmála jsem se.
,,Tak teda na ájině," řekl a věnoval mi poslední úsměv.
,,A na obědě!" zasmáli jsme se a rozloučili se.
Pak už jsem jen viděla, jak se zdraví s klukama a můj pohled spadnul směrem ke školním skříňkám.

,,Uhádni mé jméno, nebo ti nepomůžu s testem z matiky!" řekl mě velmi známý hlas osoby, která mi zakryla oči ve chvíli, kdy jsem si dávala učebnice do skříňky.
,,Jennifer!" křikla jsem a začala se smát.
,,Ahoj kočko!" řekla a objala mě.
,,Jak jsi se měla celej víkend? Ani jsi nezavolala!" vychrlila na mě tak rychle, že jsem jí ani nestačila odpovědět.
,,Mimochodem.." začala. ,,viděla jsem tě s Viktorem. Neřekneš mi k tomu něco?" zeptala se mě s lišáckým úšklebkem.
,,Není o čem mluvit," zatřásla jsem hlavou. ,,víš, že spolu občas jezdíme autobusem." odpověděla jsme jí, zavřela skříňku a společně jsme se vydaly do třídy.

První dvě hodiny nebylo nic zajímavého. Třetí hodinu jsme měli angličtinu takže jsem se docela těšila. Chvilku před zvoněním vešel do třídy Viktor a s ním dalších pár kluků. Usmála jsem se na něj, když jsme se střetli pohledem.
,,Hej!" řekla Jenn a drkla do mě.
,,Co je?" zeptala jsem se.
,,Ty mi chceš tvrdit, že spolu jenom občas jezdíte autobusem, jo?" zasmála se a já musela s ní.

Otočila jsem se směrem k Viktorovi. Okolo jeho lavice byly tři holky. Všechny se tak falešně chychotaly všemu, co jim řekl. Musela jsem nad tím protočit očima a jelikož zazvonilo odvrátila jsem od nich pohled a sledovala tabuli a mluvícího učitele.

,,Bože, to je nuda!!" napsala mi Jenn na kousek papírku.
,,Jo to je. A co ty a Liam?" odepsala jsem.
,,Nic zvláštního. Chodíme spolu občas ven a nebo si zavoláme na skypu." napíše na kus papíru a přitom se usmívá. Jennifer je moc hodná holka. Je trošku praštěná ale dokáže člověka vyslechnout a pomoct mu. Liam je kluk do kterého je Jenn už dost dlouho zamilovaná ale nikdy mu to nedokázala říct. Je to pohledný kluk, to se musí nechat.

,,Spíš se mi pochlub ty! Co tvůj nový objev?" zašklebila se.
,,Cože?"
,,No Viktor přece!"

,,Slečno Clarková, doufám, že posloucháte a nekreslíte si... zase." dodal nakonec.
,,Ne pane profesore, poslouchám Vás." odpověděla jsem a strčila tužku do penálu.
,,To doufám. Nerad bych měl další z vašich povedených obrázků v mém stole." dořekl a slovo povedených znělo více ironicky, než bylo potřeba.
Zazvonilo přesně včas.

Někdo mi zaťukal na rameno. Otočila jsem se a spatřila Viktora s pobaveným výrazem ve tváři.
,,O jakých obrázcích mluvil?" zeptal se.
,,Noo, vždycky když máme ájinu kreslím jeho karikaturu." zasměju se
,,Musím říct, že jsou fakt luxusní!" zasměje se vedle mě Jenn.
,,Ahoj, jsem Jennifer." kývne směrem k Viktorovi.
,,Viktor." odpoví hnědovlasý kluk a usměje se. Potom se ale otočí zpátky na mě.
,,Rád bych někdy takovou karikaturu viděl." řekne s pobaveným výrazem.
,,Není problém."
,,Tak na obědě," řekne dřív než odejde ze třídy.
,,Jo, měj se." usměju se a sleduju jak odchází.
Zbytek dalších hodin jsme prokecaly s Jenn. Povídaly jsme si například o věcech, které se týkají knihovny, kluků a hlavně oblečení.

Zazvonilo na oběd a všichni začali jásat. Jenn mě táhla za sebou co nejrychleji ke skříňkám.
,,Ať nezmeškáš rande!" řekne, když si dáváme věci do skříňky.
,,Zmlkni!" zasměju se a pak vyrážíme do jídelny. Vystojíme si frontu, naberem si jídlo na tác a jdeme k našemu stolu.