Od začátku spolu✓ | OPRAVA

16

Ve škole

,,Takže jste se usmířili?" šťouchne mě do ramene Jenn.
,,Jo. Odpustila jsem mu. Vlastně jsem jenom hloupě žárlila," odpovím s úsměvem.
,,Ty a Liam jste v pohodě?" zeptám se i když předpokládám, že se mezi nimi nic nestalo.
,,No..." znervózní. ,,vlastně nic. Jenom menší hádka ale už jsme se taky usmířili." pokřiveně se usměje a její pozornost dostane učitelka vcházející do třídy. Jediné co jsem pochytila je to, že dneska pan profesor na angličtinu chybí. Proto máme jí jako supl.

Jennifer se s Liamem pohádali? přemýšlím.
Myslela jsem, že zrovna oni dva jsou ten typ páru který se za žádných okolností nehádá.

Po nudné hodině míříme s Jenn ke skříňkám.
,,Skočím si na WC," oznámí mi a otáčí se svým směrem. Po otevření dvířek od skříňky vypadne malý papírek, který tam před tím stoprocentně nebyl.

Tajný ctitel? ušklíbnu se a kus papíru rozevřu.

O velký v knihovně. přečtu si a nestačím se divit.
Viktor? Ale co když to je někdo jiný? bezmyšlenkovitě se otočím a kráčím zpět do třídy.

Po další hodině a dlouhém přemýšlení o tom, jestli mám nebo nemám jít do knihovny jsem se rozhodla, že tam zajdu. Po chodbě plné studentů jsem se belhala až do knihovny. Bylo tam ticho a klid. Usoudila jsem, že si sednu na své klasické místo a počkám jestli mě náhodou někdo neosloví. K mému překvapení se z jedné uličky plné knih vynořil Darren.

Jestli to byl on, kdo mě sem pozval ihned odcházím! zamračím se.

Hned poté, co si mě všiml udělal pár kroků mým směrem.
,,Ahoj," řekl trochu nervózně.
,,Nazdar. Co potrebuješ?" zeptala jsem se ho a bedlivě pozorovala každý jeho pohyb.
,,Ehmm.. Chtěl jsem si v klidu promluvit," usadil se na židly, která jemně zaskřípala.
,,Není o čem mluvit," zabručela jsem a byla na odchodu když vypustil z úst tu větu
,,Nech si to všechno pro jednou vysvětlit!"
Zastavila jsem se a otočila se směrem k němu.

To si snad dělá srandu! došla jsem zpátky a naštvaně zvedla obočí.
,,A co mi jako chceš vysvětlovat!? To, že jsi žárlil na mého kamarádá a proto jsi mě uhodil?! K tomu už není co dodat! Mezi námi to skončilo už dávno." řekla jsem nakonec a věnovala jsem mu jeden bezcitný pohled plný nenávisti a zároveň bolesti. Jeho překvapený výraz mě vůbec nezajímal, tak jsem se otočila na patě a spěchala pryč z knihovny.