Od začátku spolu✓ | OPRAVA

17

Pátek

Vím, jak je škola vyčerpávající ale když zjistíte, že právě uběhl pátek a vy jste na cestě autobusem přímo domů, není nic lepšího.

Usedla jsem do měkkého sedadla v busu a ke mě se namáčkl Viktor. Než jsem mu stačila říct aby se tak neroztahoval, zamávala jsem Jenn na rozloučenou z okna.
,,Zlato?" usmívala jsem se jak měsíček na hnoji.
,,Ano?" zeptal se a stejně tak se usmál.
,,Můžeš se šoupnout?" udělala jsem znuděný obličej ale nedalo mi to a musela jsem se začít smát.
,,Čekal jsem něco sladkýho a ty po mě štěkneš!" uchechtl se.

,,Co máš v plánu na zítra?" zeptal se zničehonic.
,,Hmm, nejspíš válení v posteli!" protáhnu se.
,,A co takhle někam zajít?" vřele se usmál.
Udiveně jsem na něj pohlédla.
,,To mě jako zveš na rande?" ušklíbla jsem se.
,,Dá se to tak říct." zvedl ramena a znovu se usmál.

,,Ještě si zavoláme," oznámím mu při loučení u zastávky.
,,Jasně, s tím počítám!" obejme mě kolem pasu a dá mi pusu na čelo.
,,Jsi krásná," dodá, mrkne na mě a potom už jde svým směrem domů. Dost mě zaskočil. Nevím, jestli to mám brát jako hřejivý kompliment nebo jako obyčejnou laškovnou větu. Asi po dvou minutách intenzivního přemýšlení jsem svá chodidla konečně odlepila od země ve které jsem snad vystála ďůlek.

Po příchodu domů jsem se vyzula hned za vchodovými dveřmi a se slovy
,,Jsem doma!" jsem mířila do svého pokoje.

Hodila jsem tašku vedle stolu na kterém byl položený můj notebook a poházené nějaké výkresy. Bundu jsem pověsila na věšák, vlasy sepla do neposlušného drdolu a šla do kuchyně.

,,Ahoj, tak co ve škole?" zeptala se máma sedící u stolu, popíjíc své kafe které stydlo mezi tím, co četla neidentifikovatelnou poštu.
,,Lepší otázka by nebyla?" prokroutila jsem očima a z lednice vyndala džus, který jsem si následně nalila do sklenky. Podívala jsem se na mámu a ta po mě vrhla pouze obličej říkající
'ještě jednou něco takového řekneš a neznám se'

Usedla jsem teda vedle ní a řekla jí, že ve škole fakt nic nového není.
,,Dneska jsem mluvila s tátou, chtěli by jsme zítra udělat společnou večeři, co ty na to?" vychrlila na mě další otázku s jasnou odpovědí že budu souhlasit.
,,Jas-"
Zítra máš rande! blikne mi v hlavě.

Hledala jsem způsob jak se z toho vymluvit, ale nenapadlo mě nic lepšího, než že bych jí řekla pravdu.
,,Promiň mami ale zítra se mi to nehodí..." řekla jsem provinilým hlasem. Zvedla hlavu od hromady papíru a probodla mě pohledem.
,,Co je důležitější než večeře s rodiči?" zeptala se dost uraženě.
,,Už naplánované rande." řekla jsem a uhnula jejímu pohledu.
,,Ty máš rande?" vykulila na mě oči, jako kdyby to nebylo normální.
,,Ano mám..." odpověděla jsem jí trochu nejistě.
Čekala jsem, že mě začne zasypávat otázkami a vážně se tak stalo.
,.Kdo tě pozval?"
,.Oh, to je ten hodný kluk co tu byl?"
,,A kam tě pozval?"
,,V kolik hodin?"
,,Doufám, že přijdeš na noc domů!" řekla důrazně nakonec.

Po odpovězení na pár otázek mě propustila a já se skleničkou džusu kráčela do svého pokoje.