Od začátku spolu✓ | OPRAVA

8

Sobota ráno

Vzbudila jsem se kolem desáté hodiny. Aspoň neslyším ten pitomej budík pomyslím si.

Dneska vlastně přijde Viktor. Doučit mě matiku.. zamyslím se.
Chvíli ještě ležím v posteli, ale pak už mě hlad vyžene. Jdu do koupelny. Vyčistím si zuby, rozčešu vlasy a zapletu do copu.
Dneska si linky dávat nemusím. Korektor a řasenka budou stačit... řeknu si.
,,Co na sebe?" přemýšlím nahlas. Volím šedé legíny, světle modré tílko a béžový svetřík. Seběhnu schody a mířím rovnou do kuchyně.

,,No to je dost, že jsi taky vylezla." prohodí táta.
,,Taky přeju hezké ráno," zakroutím očima a z lednice vytahuju máslo a sýr.
,,Ahoj Alex." pozdraví máma když vychází z koupelny.
,,Bré." odpovím.
Namažu si rohlík máslem a dám na něj sýr. Máma mi podává kafe, bez odpovědi si ho beru a pouze se usměju.
,,A jak jsi se vyspala?" zeptá se táta když si sedám ke stolu.
,,Fajn, co vy?" odpovím s plnou pusou.
,,Taky dobře," odpoví máma a usměje se na tátu.
,,Dneska pojedeme k babičce, pojedeš s námi?" zeptá se máma.
Babičku jsem dlouho neviděla. Měla by jsem tam ject ale mám už na dnešek plány.

,,Mám na dnešek něco domluvené s Jennifer," řeknu a vyhnu se tak otázkám ohledně Viktora a doučování.
,,Aha, tak tam pojedeš jindy." řekne s úsměvem máma. Úsměv jí oplatím a dojídám svou snídani.

,,Tak my jedeme! Zavolám ti, až se budeme vracet! Užijte si to, pa!" volá máma od vchodových dveří.
,,Jasně, ahooj!" zavolám za ní z mého pokoje.
Pak už jen slyším bouchnutí dveří a motor auta.

A co teď? Než přijde Viktor, bude to ještě trvat. Domluvili jsme se na čtrnáctou hodinu. zamyslím se.

Koukám na hodiny.
Půl dvanáctý.. asi zavolám Jenn. Ale né, ta bude určitě s Liamem! přemýšlím.
Tak aspoň to zkusím...
vytočím Jenn číslo a po pár pípnutích mi to zvedne.

,,Čáu, copak je?" ptá se.
,,Ahoj, neruším tě?"
,,Né, zrovna se chystám jít s Liamem ven a nevím co si vezmu na sebe." chechtá se.
,,Aha, tak já tě nebudu rušit."
,,A-A co jsi potřebovala?" zeptá se ještě než to típnu.
,,Chtěla jsem se zeptat, jestli nepůjdeš ven ale to je jedno, hlavně si užij rande s Liamem!" zasměju se do telefonu.
,,Tak pa." řeknu a típnu to.

Sešit a knihu z matiky jsem si položila na stůl a snažila se vyluštit záhadu látky, která mi tolik nejde.
,,Je to marný!" pronesu a s mobilem v ruce odcházím do obýváku. Usadím se v měkkém gauči a pustím televizi. Nic zajímavého nedávají, tak si dojdu pro notebook a hledám něco na internetu.

,,Za chvíli je třičtvrtě na dvě, musím vyrazit!"
Líně se zvednu z gauče a nandavám si šedé boty. Usoudím, že je venku teplo takže na bundu to nevidím. S Viktorem máme sraz na autobusovém nádraží. Klíče s mobilem do kapsy a můžu odcházet. Jak jsem předpokládala, venku je dneska vážně teplo. Loudavým krokem vyrážím k zastávce. K mému překvapení na mě hnědovlasý kluk už čekal.
,,Ahoj!" řekl s úsměvem na rtech. Jako vždycky úžasnej.
,,Ahoj." pozdravila jsem ho a spolu jsme se vydali k nám domů.
,,Máma s tátou nejsou doma." řekla jsem.
,,Takže budeme sami dva?" zeptal se s lišáckým úsměvem.
,,J-jo..." vykoktám a odemykám vchodové dveře.
,,Máte hezkej byt!" chválí ho Viktor.
,,Děkuji," ušklíbnu se.
,,dáš si něco k pití?" zeptám se zdvořile.
,,Vodu, díky." řekne a znovu se usměje.

Vážně má hezký úsměv!

Do skleničky natočím vodu a podám mu jí.
,,Půjdeme nahoru? Mám tam sešit." zeptám se.
Přikývne.
Vystoupáme po schodech nahoru.

,,Máš velkou postel," řekne.
,,Jo, asi jo..." řeknu a sešit s učebnicí hodím na postel.
,,Doufám, že ti nevadí to doučko." zeptám se ho a sednu si na postel.
,,Mě vůbec, jen aby to tobě nevadilo." zasměje se a přisedne si naproti mě.

,,Takže..." Viktor mi začal vysvětlovat postup počítání.
Ze začátku jsem ho poslouchala, ale po nějaké době jsem přestala vnímat. Jeho rty se neustále pohybovaly ale slova mě vůbec nezajímala. A jeho hnědé oči se soustředily na vzoreček. Nemohla jsem si odpustit skousnutí dolního rtu, když jsem viděla jak moc se snaží soustředit.

Viděl tě! blesklo mi v hlavě.
Jeho oči se zvedly víš a střetly se s těmi mými. Poté sklouzly níž a viděly můj doposud skousnutý ret. Rozšířily se mu panenky. Vzal sešit a položil ho mimo nás dva ale neustále mi hleděl do očí. Přiblížil se ke mě a jeho ruka se dotkla mé tváře.
,,Jsi překrásná," šeptl do ticha kolem nás a jedním pohybem mě políbil.