Od začátku spolu✓ | OPRAVA

48

Když jsem se po obědě zašil do svého pokoje, zapl jsem notebook a mrkl na sociální sítě. Někdo mi zaklepal na dveře a vzápětí je otevřel. Stála v nich Sandra.
,,Dále.." ušklíbl jsem se na ni a ona se smíchem vešla dovnitř. Rozhlédla se po pokoji a když uviděla plné police knížek, spokojeně se usmála.
,,Pořád vášnivý čtenář?" přisedla si ke mně na postel.
,,Pořád." pokýval jsem hlavou.
,,Potřebuješ asi větší pokoj, aby se ti sem vůbec vešli další knihy." poukázala na velikost mého pokoje.
,,To si vyřiď s mými rodiči." mykl jsem rameny. ,,Potřebuješ něco, že jsi mě takhle přepadla?" pohlédl jsem na ni. Vypadala trošku nervózně a její pohled spadl na dlaně, které měla položené na stehnech.
,,Děje se něco?" odložil jsem notebook stranou a sedl si vedle ní na okraj postele.
,,Nic vážného, prostě nevím, jakou si mám vybrat střední a napadlo mě, že ta, na kterou chodíš ty, by mě mohla zaujmout." pokřiveňe se usmála a promnula si články prstů na rukou. Ani jsem si neuvědomil, že Sandra si vybírá střední školu..
,,No.. Na mojí střední je dobrý to, že si můžeš vybrat mezi několika obory. Od uměleckých, po technické a pak se nabízejí i ruční práce.. Tím myslím truhlařina, zednictví a další.." vysvětlil jsem jí. Zaujatě na mě hleděla.
,,Co tě baví?" zeptal jsem se.
,,Chtěla by jsem na uměleckou, ale táta mě nutí do podnikání." povzdychla si. ,,Teda nehci říct, že nutí, ale prostě.. Víš jak to myslím, ne?" protočila očima.
,,Chápu to.. Chce, aby jsi pracovala v jeho firmě?"
,,Přesně to chce, ale mě to vůbec neláká." znova si povzdechla.
,,A řekla jsi mu o tom, že tě zajímá umělecká škola?"
,,Řekla! Teda.. snažila jsem se mu to naznačit a-"
,,Takže neřekla, viď?" pousmál jsem se.
,,Nechci ho zklamat víš.." pohlédla mi do očí a bylo v nich vidět spousta smutku.
,,Chceš, aby jsem s ním promluvil?"
,,Napadlo mě to, je to tvůj bratr a doufám, že tě v tomhle poslechne." mykla rameny a dodala ,,Díky, strejdo." zašklebila se. Najednou mi začal zvonit telefon. Zvedl jsem ho z nočního stolku a na displeji přečetl Liamovo číslo.
,,Nazdar brácho." pozdravil mě do telefonu se smíchem v hlase. Bylo poznat, že není sám, protože se za ním smálo několik známých lidí.
,,Zdarec, co se to tam děje?"
,,Řekli jsme si s klukama že-"
,,A taky se mnou, že ano!?" křikla na něj Jennifer.
,,Jistě zlato, no prostě jsme si řekli, že se sejdeme nějaká partička, aby jsme pokecali, takže u Jadráku, jasný?"
,,Dobře, hlavně se neožerte dřív, než tam dojedu." zasmál jsem se.
,,Tak čus." típnul hovor.
Otočil jsem se na smějící se Sandru.
,,Co je k smíchu?" udiveně jsem na ní hleděl.
,,Ten váš rozhovor." tlemila se. ,,To byl Liam?"
,,Jop, máme menší sraz v jedný hospodě."
,,Tak to jo, to tě nebudu zdržovat." usmála se a byla na odchodu.
,,Hele San?" otočila se. ,,Co budeš dělat doma?"
,,No, nejspíš čumět na telku." mykla rameny.
,,A nechceš jít se mnou?" usmál jsem se.
Trošku se zarazila a hleděla na mě s velkým otazníkem v obličeji.
,,A nebudu vám překážet?" nervózně si prohrábla vlasy.
,,Určitě ne." znova jsem se usmál.
,,Tak dobře, jenom se půjdu převléknout." úsměv mi oplatila a zmizela za dveřmi pokoje.

Tak fajn, taky by jsem se mohl převlíct.
Pomyslel jsem si a z police ve skříni vytáhl tmavě modrý jeansy a z ramýnka sundal černou mikinu.
Hodil jsem to na sebe a v koupelně si ještě trošku učesal vlasy, který jsem po tom stejně rozcuchal jako obvykle. Navoňel jsem se a do vaku hodil mobil s klíčema od domu a peněženku.

V obýváku jsem dal rodičům vědět, že jdu Sandru seznámit s kámošema a Marcus jí pak poučil, aby na sebe dávala pozor.
,,Neboj se, jde přece semnou." řekl jsem Marcusovi.
,,No právě, tak se mějte děcka." zasmál se.
Nazuli jsme si boty a venku nasedli do auta.

Za pár minut jsme parkovali u hospody a už mezi dveřmi jsem slyšel smích těch bláznů, co moc dobře znám.
,,Vážně nebudu otravovat?" váhavě se Sandra zastavila mezi hlavním vchodem a pohlédla na mě.
,,Jasně, že ne. Budou se ti líbit." usmál jsem se na ni.
,,Jen.. Možná někdo z nich tě bude balit, protože takový prostě jsou zrovna tihle kluci, ale je s nima sranda." ujistil jsem ji a pak jsme spolu vlezli dovnitř.

Za pultem byl mě známý barman a tak jsem ho pozdravil kývnutím hlavy a rozhlédl se okolo.
,,Viktore! No to je dost, že jsi dorazil." chytil mě Tyler kolem ramen a já leknutím nadskočil. Sandra se mi začala smát.
,,Co to je za slečnu?" zpozorněl, když viděl zrzku vedle mě.
,,Tylere, tohle je Sandra. Sandro, tohle je Tyler." zasmál jsem se a nechal je, aby se poznali.
,,Ahoj, jsem Tyler, jak už víš." Pokřiveňe se usmál a podal jí ruku.
Ona ruku přijmula s vřelým úsměvem. ,,Kde jsou ostatní?" promluvil jsem k Tylerovi a ten nás zavedl k velkému stolu, u kterého všichni seděli.
Byl tu Liam s Jennifer, Owen s Katty, Jason a Tyler je tu s nějakýma dvěma holkama ze školy.
,,Nazdár lidi." pozdravím je a všichni mě radostně vítají.
,,Tohle je Sandra, dcera mýho bráchy." představil jsem jí a všichni se s ní seznámili.
,,Já jsem Liam, brácha tohohle vola." poplácal mě po zádech. ,,A tohle je Jennifer. Moje přítelkyně." chytil jí kolem pasu.
,,Ahoj pozdravila Sandra a natáhla k nim ruku.
,,Já jsem Owen." laškovně zakmytal obočím ale Katty ho kopla do nohy.
Sandra se tomu zasmála a taktéž jim podala ruku.
,,Mě už znáš a tohle je jenom můj doprovod." ušklíbl se Tyler.
,,Ahoj, já jsem Jason." natáhl ruku s vřelým úsměvem. ,,A-ahoj." zakoktala Sandra a jemně zčervenala.
Huh, jestli se dají dohromady, Marcus mě možná zabije pousmál jsem se pro sebe a sedl si na volnou židli k ostatním. Sandra si sedla vedle mě a zároveň z její druhé strany seděl Jason.

Po chvíli kecání se Jason zvedl s tím, co si dáme k pití.
,,Mě jeden obyčejnej tonic s ledem." kývnul jsem na něj.
,,Nám dvě velký piva." řekl Liam a usmál se na Jenn.
,,My už máme, ale kup nějaký brambůrky." oznámil Owen a mluvil i za Tylera, který už nějaký drink měl, ale samozřejmě se zrovna věnoval strkání jazyku do krku jedný svý holce.
,,Já si pro něco dojdu." zvedla se Sandra a kráčela k baru s Jasonem za zády.