Od začátku spolu✓ | OPRAVA

22

Někomu se to nemusí zdát, ale zajít si do kavárny s milovaným člověkem někdy zabere i hodinu, né-li dvě.

,,A na co jdeme do toho kina?" zeptám se zvědavě, když odcházíme z kavárny.
,,Něco musíme vybrat. Koukal jsem na internet a dneska dávají spoustu fantastických, romatických a akčních filmů." odemyká auto. Usednu do měkké sedačky a jedeme směrem do centra města.

Další rozhodování.. jít na akční, romatickej nebo fantasy film?

Z přemýšlení mě vytrhne až ruka na mém stehně. Viktor bez známky nervozity nebo zaváhání prostě položil ruku na mé stehno a druhou sebevědomě držel volant. Ani já jsem tedy nezaváhala a své prsty propletla s těmi jeho. Na tváři se mu objevil hřejivý úsměv ale ani na chvilku neodvrátil pohled od silnice. Pustila jsem rádio a mezi tím se úplně uklidnila.

Zaparkovali jsme v podzemním parkovišti a ruku v ruce se vydali k výtahu.
,,Kam chceš jít nejdřív?" zeptám se při zdlouhavém výjezdu výtahem. Odpovědi se ale nedočkám, namísto ní vidím jen ublížený obličej.
,.Co se děje?" zeptám se ustaraně. V sekundě svůj obličej změní na široký úsměv a jeho oči se vpijí do mých.

Co to mělo být? Rozhodně se něco děje, musím zjistit co. Jemně mě přitáhne k němu a po chvilce ticha mi vtiskne polibek na čelo.
,,Veď mě tam, kam chceš ty." řekne nakonec, proplete naše prsty a společně vyrážíme na nejspíš několika hodinovou procházku nákupním centrem.

,,Připadá mi to moc tmavé. Co myslíš?" zeptám se Viktora a při tom vyjdu z převlékací kabinky.
,,Sluší ti to." odpoví se zjevným nezájmem.
,,Jo, to jsi řekl už nejmíň na všechny outfity, který jsem si vyzkoušela." obořím se na něj.
,,Nakupování asi nebude moje silná stránka." ušklíbne se.
,,Tak fajn..." prokroutím očima, převleču se do svého oblečení a to, které jsem si vyzkoušela odložím na stůl vedle kabinek.
,,Co to děláš?" zeptá se Viktor, přičemž se opírá ramenem o zeď a jeho výraz nezájmu o nakupování vážně nevypadá, že by se chtěl někdy proměnit v určitý zájem.
,,Že by odcházíme?" zvednu jedno obočí.
,,Proč by jsme odchá-"
,,Hele, vidím na tobě, že tě to zjevně nebaví. Nakupovat můžu jindy a s někým, kdo mi aspoň trošku poradí," zapíchnu mu prst do hrudi.
,,A pokud vím, nejsou tady jenom obchody s oblečením a kosmetikou. Co takhle zajít do knihovny? Nebo v našem stejném zájmu, do obchodu s počítačovýma hrama?" vydechnu svůj, celkem dlouhý monolog a nasadím úsměv.
,,Dobře." řekne bez dlouhého okecávání.
Jenom dobře?
Chytne mě za ruku a společně jdeme zase někam úplně jinam.

Nakonec jsme zakotvili v knihovně.
Oba s oblibou čteme knihy a to mi vážně vyhovuje. Dokážeme si o nich povídat kdekoli a kdykoli. Taky, že většinou naše konverzace je jenom o knížkách, počítačových hrách a nebo škole. A jen zřídka se nám stane, že si nemáme o čem povídat.
Po dost dlouhém vybírání knihy jsem zvolila osvědčenou metodu
Kniha naslepo jak tomu říkám. Oddělení dobrodružné. Kniha s názvem Nikdy poslední. Fajn.. o tohle mám postaráno. Usednu k volnému stolu dál od regálů a začtu se do knihy. Viktor, tentokrát bez komentáře, si přisedne ke stolu s nějakou jeho knihou a též se začte.

Kdo nám hlídá hodiny?