Od začátku spolu✓ | OPRAVA

4

Ráno

Otravný zvuk budíku mě probral z hlubokého spánku, stejně, jako každý den.

Mohla by jsem se hodit marod pomyslela jsem si, ale rychle na to zase zapomněla.
Vlastně se těším do školy..
Spíš na Viktora! zakřičelo mé podvědomí.
,,Haha!..."pronesla jsem nahlas a ironicky.

Rychle jsem proletěla sociální sítě a šla do koupelny.
Vlasy jsem si pouze rozčesala a nechala je volně spadnout na záda. Korektor, linky a řasenka jsou pro mě už nutností.
Na dnešek jsem zvolila černé tričko, modrý džíny a červeno-černou košily. Do batohu jsem naházela učebnice, popadla mobil se sluchátkama, klíče a běžela na snídani.

,,Ahoj!" zvolala jsem s očekáváním že mi někdo odpoví. Neodpověděl.
Na ledničce byl vzkaz
,,Museli jsme brzo odejít. Uvidíme se večer. Pa máma."

Udělala jsem si rychlou snídani, hodila do sebe kafe a vyběhla v šedých botkách z baráku. Rychlým krokem jsem došla k zastávce a k mému udivení tam nikdo nebyl. Sedla jsem si a vydýchávala se.

Za pár minut přijel bus a mě v tu chvíli došlo, že Viktor nejede.
Dojela jsem ke škole a mířila ke skříňkám. Pokukovala jsem okolo, ale nikde jsem toho hnědovlasého kluka neviděla.
Asi je nemocný pomyslela jsem si.
Vešla jsem do třídy a pozdravila spolužáky.
,,Ahoj Jenn!" řekla jsem hnědovlásce sedící vedle mě.
,,Nazdárek." vyplázla na mě jazyk a zašklebila se.

,,Neviděla jsi Viktora ve škole?" napsala jsem na papír při hodině a čekala, co Jenn odepíše.
,,Nevšimla jsem si," odepsala. ,,On nejel busem?"
,,Právě že ne, jinak by jsem se neptala, né?"
,,Ahá... třeba je nemocnej."
,,Taky jsem nad tím přemýšlela." zasmála jsem se.

,,Slečno Clarková, co tam máte tak vtipného?" zeptala se mě profesorka.
,,Nic paní-" nestihla jsem to doříct protože někdo zaťukal na dveře a vzápětí je otevřel.
,,Dobrý den, omlouvám se za pozdní příchod." řekl hnědovlasý kluk, když vcházel do třídy.
,,V pořádku, posaďte se." řekla s úsměvem učitelka. Otočila se zpátky na mě a znovu se zeptala na předchozí otázku.
,,Tak? Slečno Clarková?"
Měla jsem oči upnuté na Viktorovi a nedokázala odpovědět. Jennifer do mě šťouchla a jakmile mi to došlo, zčervenala jsem.
,,Čekám od vás odpověď slečno Clarková." řekla znovu už trošku naštvaná učitelka.
,,Já.. O-Omlouvám se." vykoktala jsem a učitelka mi dala pokoj. Jenn se mi nehorázně smála.
,,Tak tady máš toho svýho prince!" napsala mi na papír.
Otočila jsem se směrem k Viktorovi a střetla se s ním pohledem. Usmál se na mě svým úžasným úsměvem. Úsměv jsem mu oplatila a otočila se zpět ke kvákající učitelce.

,,Konečně!" zvolala Jenn, když zazvonilo a my měli klid.
,,Ahoj holky." řekl chlapecký hlas za mnou.
,,Ahoj Viktore." řekla jsem.
,,Čáu, musím na WC." řekla se smíchem Jenn, mrkla na mě a odešla.

Ona mě tu s ním nechala? Teď?

Viktor si ke mě sedl.
,,Kde jsi byl, že jsi přišel pozdě?" optala jsem se ho.
,,Zaspal jsem," mykl rameny.
,,Ahá, já už jsem si myslela, že budeš nemocný."
,,Chyběl jsem ti?" zeptal se mě se šibalským úsměvem.
,,Hrozně moc." řekla jsem mu a začala se smát.
Všimla jsem si Jenn, jak stojí u dveří a povídá si s Liamem.
,,Jsou přátelé?" zeptal se Viktor, když je zpozoroval.
,,Jo jsou," řeknu mu.
,,A my dva?" zeptal se, tentokrát opatrněji.
,,Pokud si to přeješ..." odpovím mu a široce se usměju.
,,Moc rád." řekne a taktéž se usměje.