Od začátku spolu✓ | OPRAVA

37

Chvilku jsem váhal, jestli tu nepřekážím, ale ukázalo se, že celá rodina Clárků mě radostně přijala mezi ně. Posadil jsem se vedle Alex a prohlédl si neznámé tváře. Byla tu spousta dospělých, starších lidí a dokonce i pár malých dětí, ale nikoho z nich jsem podle tváře nepoznal.

,,Páni, máš početnou rodinu." šeptnul jsem Alex do ucha.
Pousmála se a nahnula se k mému uchu.
,,Nenudíš se tu? Nejsem si moc jistá jestli tě to..." odtáhl jsem se od jejích rtů a široce se usmál.
,,Jsem tu rád, aspoň lépe zapadnu do tvé rodiny jako tvůj nejlepší kámoš." oči se jí rozšířily.
,,Oplatím ti to nějakým obědem."
navrhla.
,,To bych rád." usmál jsem se.

• • •

,,No a potom hlasitě zakřičel." dokončil jsem svůj vtip o mém bráchovi. Všichni se nehorázně začali smát včetně Alex.
Její smích je tak... Hezký.

Stál jsem opřený o dveře a sledoval dvě malé děti, jak si hrají s balónky, když mě někdo jemně chytil za ruku. Než jsem stačil zbystřit kdo to je, už mě táhla pryč. Samozřejmě to byla Alex, její jemný dotek by jsem poznal snad všude. Odtáhla mě až před dům a otočila se ke mě čelem. Měla ve tváři zvláštní úšklebek.
,,Takže, vypadal jsi jako pedofil." zamyslela se. ,,A taky chci naučit na tom skatu!" vypískla a položila na zem můj i její skate.
,,No nevím jestli tě to naučím, když teda vypadám jako pedofil." hrál jsem rádoby uraženého. Propálila mě pohledem a pak vypustila z úst něco nečekaného.
,,Viktůrku můj, prosím!" pokrčila spodní ret.

Páni, pořád je tak krásná.

,,No dobře." zakroutil jsem očima a popadl svůj skate.
,,Je tu někde pořádná rovná cesta?" zeptal jsem se.
,,Následuj mě." usmála se a v očích se jí objevily jiskřičky.

Po čtvrt hodině jsme došli k místu, kde se rozprostírala široká, dlouhá, vybetonovaná cesta.
,,Dá se tu jezdit na čemkoli, i na kolečkových bruslích." poznamenala Alex a položila na zem skate.
Jednou nohou se odrazila od země, naklonila se trochu dopředu a rozjela se po cestě.
Udělal jsem to samé a za chvilku jsme jeli vedle sebe.
,,Jde ti to. Myslel jsem, že ani ty základy nebudeš umět." řekl jsem.
,,Nepodceňuj mě!" zasmála se.
,,Popravdě jsem nevěřila, že to ještě umím." usmála se a přidala na rychlosti.
Odrazil jsem se od země, aby jsem jí dohnal a nakonec jsme se oba předjížděli.

Takovým způsobem jsme ujeli 4 velká kolečka a pak, když jsme byli udýchaní jsme si sedli k malému stánku s občerstvením.
Koupil jsem dva džusy, jeden podal Alex a přisedl si ke stolu.
,,Díky" usmála se.
,,Hele Alex? Vzpomněla jsis na něco od té nehody?"
Otočila se a chvíli hleděla do dálky, než se rozhodla vydat ze sebe pár slov.
,,Já ti ani nevím. Jsem hrozně zmatená."
,,Jak to myslíš?" nechápavě se zeptám.
,,Prostě.. Vzpomněla jsem si na něco, co mě hrozně znepokojilo"

Krátké, ale teď pracuji na své druhé knize. Určitě se mrkněte!😊
Děkuji za podporu.😊
Vote|Komm
Děkuju:)