Od začátku spolu✓ | OPRAVA

5

Ve škole

Hodiny uběhly nějak rychle a my už byli na obědě.
Viděla jsem Viktora se svou partou kluků. Tři falešný krásky seděly vedle nich. Pořád se něčemu smály. Jedna si dokonce dovolila dotknout se Viktora.
Žárlíš! řeklo mé podvědomí. Žárlím? zeptala jsem se sama sebe.
Tahle otázka mě neopustila ani po obědě.

,,Musím do knihovny, uvidíme se zítra," řekla jsem Jenn u skříněk.
,,Jasně."odpověděla a narozloučenou mě objala.
,,Ahoj!." křikla jsem ještě než odešla.

Od skříněk jsem si to mířila rovnou do školní knihovny. Byla to obrovská místnost. Klid na čtení, automat na hnusnou kávu a spousta knih. Rozhlédla jsem se a zamířila k fantastickým knížkám. Všechny mají zajímavé názvy ale nijak zvlášť mě nezaujaly.

Možná romanťárny budou lepší prohlásila jsem.
Popadla jsem první knihu, která mi přišla pod ruku.
Rudé srdce... zajímavý název. Sedla jsem si do měkkého křesla a otevřela knihu.

Páni, vážně zajímavý pomyslela jsem si když jsem dočetla první kapitolu. Četla jsem to jedním dechem, když v tom nejlepším mě někdo vyrušil.
,,Taky máš ráda knížky?" zeptal se povědomý hlas.
,,Vyrušil jsi mě v tom nejlepším!" křikla jsem naštvaně a odpovědi se mi dostalo nečekaně rychle.
,,Pšššt!!" pohrozila nám knihovnice. Viktor se posadil vedle mě.
,,Promiň, ten pocit znám, když tě někdo vyruší u čtení." řekl a omluvně na mě pohlédl.
,,Nech si ty psí oči, jo?" řekla jsem uraženě a zavřela knihu. Půjčila jsem si jí domů a byla na odchodu když mě hnědovlasý kluk chytil za ruku.
,,Jdeš domů?" usmál se.
,,Nejspíš jo." odpověděla jsem.
,,A nezajdem na kafe? Třeba máme více stejných zájmů." zeptal se s úsměvěm na tváři.
Více společných zájmů.. blesklo mi v hlavě.
,,Když mě tak hezky zveš..." zasmála jsem se a spolu jsme odešli.

Prošli jsme snad celé město, zašli jsme do několika obchodů a každý z nás si něco koupil.

,,Tohle je ta nejlepší kavárna!" vykřikli jsme nastejně. Koukli jsme se na sebe a museli se začít smát.
Společná kavárna.
Vešli jsme dovnitř a usadili se u stolu. Za chvíli přišla servírka s tím, co si obědnáme.

,,Já si dám Caffé latte." řekla jsem a čekala až si obědná Viktor.
,,Je to hezká kavárna, že?" zeptal se s úsměvem.
,,Jo to je, moc hezká." odvětila jsem a prohlížela si interier.
,,Líbí se mi ten styl do kterého to tu mají udělané." řekl.
,,Přesně!" zasmála jsem se.

Další otázky tipu
,,Jaký je tvůj nejoblíbenější autor?" nebo ,,Co děláš ve volném čase?" jsme si pokládali vzájemně.

,,Jennifer je tvoje nejlepší kamarádka?" odbočil od tématu.
,,Ano je," usmála jsem se.
,,Byla tady jako jedna z mála, když jsem jí potřebovala."
,,Jak dlouho se znáte?" zeptal se.
,,Spřátelily jsme se hned po té, co jsme nastoupily na střední." odpověděla jsem a usrkla si kávy.
,,A ty se s Liamem znáš jak dlouho?"
,,Od základky," usmál se.
,,Pamatuju si, že byl hroznej děvkař." zasmál se.
,,A je takový pořád?" musela jsem se ho na to zeptat. Nechci. aby ublížil Jennifer.
,,Né, dneska už je to úplně jinej kluk," odpověděl přesvědčivě.
,,Proč tě to zajímá?" zeptal se s tázavým pohledem.
,,Noo.. to kvůli Jenn." váhavě jsem se usmála.
Doufám, že mě nezabije, že jsem mu to řekla... pomyslela jsem si.
,,Jak jako kvůli Jenn?" nechápavě se optal.
,,To je jedno." odpověděla jsem a rychle se napila, aby jsem zabránila další otázce ohledně Jennifer.
,,Zaplatím." kývl směrem k servírce Viktor.
,,Já si zaplatím svoje kafe." řekla jsem mu.
,,Nech to na mě." usmál se.
,,Přece za mě nebudeš platit kafe. Zaplatím si to sama." řekla jsem trošku naštvaně. Než jsem stačila něco dalšího říct, zvedl se a odcházel k pokladně. Zaplatil a aby toho nebylo málo, podržel mi dveře od kavárny a nahodil sladký úsměv. Z toho úsměvu jsem zčervenala.

,,Tak děkuju." řekla jsem.
,,Ale příště budu platit já!" řekla jsem rychle.
,,Příště? My budeme mít nějaké příště?" usmál se na mě.
,,Pokud budeš chtít někam zajít.." usmála jsem se nazpět.
,,A ty?" zeptal se.
,,Já určitě. Konečně někdo s kým mám stejné zájmy." zasmála jsem se.
,,Moje řeč." zasmáli jsme se oba a šli na autobusovou zastávku. Prokecali jsme zase celou cestu až domů.

,,Dneska to bylo supr. Musíme to brzo zopakovat," řekl Viktor když jsme se loučili.
,,To bylo. Určitě brzo, ale bez toho vylekání při čtení!" řekla jsem se smíchem.
,,To mě fakt mrzí." řekl a vyplázl na mě jazyk.
,,Počkej! Se ti pomstím." řekla jsem.
,,Tak se uvidíme zítra na zastávce?" zeptal se.
,,Určitě." odpověděla jsem s úsměvem.
,,Tak se měj hezky, zítra." řekl a objal mě.

Bože, on mě objal! křičelo mé podvědomí.

,,Zítra." pošeptala jsem mu do obejmutí. Když jsme se od sebe odtáhli, zakoukala jsem se mu hluboko do očí.
,,Máš krásný oči." pronesl najednou.
Zčervenala jsem.
,,Ty taky..." rozpačitě jsem se usmála.
,,Tak já už půjdu." pronesla jsem a ještě jednou se na něj usmála.
,,Ahoj Alex."
,,Ahoj Viktore." uculila jsem se a šla svým směrem přímo domů.