Dcera|Jean Snapeová

Čtyři dny poté

Jean

S Hermionou toho měla hodně společného. Ráno, velice brzy, vstali a šli na snídani, obvykle jak jí říkala Hermiona, chodila na snídani, ona, Harry a Ron o hodinu později, ale Jean vzbudil hlad. Hermiona s ní šla ráda, posadili se zastůl a začali jít.. Nandala si vejce a dvé topinky, nalila čaj.. "Dobrý den slečny, tady máte vaše rozvrhy" vyrušila je profesorka McGonagallováa podávala jim dva pergameny.. "Dobré ráno, lrofesorko, děkuji.." řekla Jean a vzala si oba papíry, druhý podala Hermioně. Profesorka kývla a odešla. "Super, dnes ráno máme runy, a pak lektvary!"řekla nadšeně Hermiona. "No jo, a pak létání.. skvěle!" radovala se Jean, milovala létání. Lektvary jí nedělali problém, přeci jen má za tátu Mistra lektvarů.. 

S Hermionou si podídali celkově o škole, prozradila jí, že se koná ples.. Ano, to jí dávalo smysl, viděla tu studenty z Kruvalu a Krásnohůlek. Hermiona dokázala naslouchat a i poradit. Od té doby co se omylem zeptala na její mamku nijak jí to nepřipomínala, jen řekla: Kdyby si si chtěla promluvit, jsem tu pro tebe. Bylo to ní hezké.. Už přišel i Ron a Harry, Ron se k ní choval odměřeně, asi jí neměl rád.. nechala to být, ale bylo jí to líto.. Harry se k ní choval moc hezky., byl na ní milý a kamarádský. "Jdeme Mio?" Zeptala se Jean. "Jo, jasně Jean" přitakala Hermiona. "Zatím ahoj" rozloučila se s Harrym a Ronem. "Ahoj" odpověděl Harry, Ron nic.. mrzelo jí to..Vzala si tašku a zamířili do učebny starodávných run.

Profesorka byla milá a hodná, jak si všimla v učivu byla napřed.. Což jí nijak nevadilo, seděla s Miou, ta dávala pozor a jak si všimla, byla vážně inteligentní.. i si byli podobné., obě měli rozcuchané vlasy, jen ona je měla černé a Hemriona hnědé.. Stali se z nich kamarádky. Obě měli stejné záliby, rádi četli, a obě byli blázen do stejné mudlovské kapely, což bylo super.. měli se o čem bavit.. Když hodina skončila vydali se do sklepení, tam cestu znala., došli k učebně a čekali na přílet "Netopýra", jejího taťku.. Hodně se těšila až ho uvidí jak učí., neuměla si to představit.. "Jean, tebe učil tvůj taťka? Jako soukromí učitel?" zeptala se Mia. "Ne, učil mě pan Mils, a ten učil taťku, když si dělal titul Mistra lektvarů., ale když jsem byla malá učil mě létat na koštěti a neverbální kouzla.." řekla Jean. Ano to byli vzpomínky., moc ráda se vozila na koštěti, milovala famfrpál., praxi, taťka teorii, ale i tak jí to všechno naučil a na neverbální kouzla je on mistr.. "No, jsem celkově zvědavá jak bude učit, párkrát, mě doučoval, ale.. takhle si to neumím představit.. Vím, že je přísný, a upjatý na Nebelvír, ale stále si to neumím vyobrazit jak učí mě.." dodala Jean. "Jo, je přísný, ale zase něco umíme.." řekla Hermiona. "Třeba teď bude mít Nebelvír rád., když jsi v něm ty.." řekl Harry s úsměvem. "No., to si nemyslím.." řekla Jean a usmála se tomu., Harry chtěl asi něco říct, ale už přišel učitel. "Do třídy" zavelel nebezpečným hlasem. Naháněl strach, nebýt to její táta..asi by se rozbrečela. Sedla si do třetí lavice. Hermiona seděla vedle ní, a Harry s Ronem o dvě lavice dál. "Začněte" rozkázal taťka a mávl hůlkou., na tabuli se objevil název lektvaru,. Lektvar neviditelnosti, ano, ten už připravovala.. nebude to nic těžkého. Došla si pro ingredience, a vyskládala na stůl, otevřela si učebnici. Měla tam pár dodatků, co si tam připsala.. Byla v půlce a lektvar byl bez chyby, táta zatím proplouval mezi lavicemi, už byl u Harryho a Rona. "Pane Weasley, nemyslím, že jste se držel postupu, jinak by měl váš lektvar fialovou barvu a né zelenou.." řekl, a úplně viděla jak nechal zmizet lektvar.. "Pane Pottre, v lektvarech je důležitá přesnost.., a žlutá a fialová jsou dosti odlišné barvy.." řekl ledově a také nechal lektvar zmizet.. Došel k dalším okomentoval to, že je to nedostatečné a zjevil se u její lavice.. Hermiona si kontrolovala postup, měla deset minut, to se měl lektvar vařit. Táta jí vzal učebnici, pochopila.. "Myslím, že to zvládnete i bez toho." pronesl táta a věnoval jí pohled.., věděl, že už postup umí, a i by to dokázala bez toho, každá ingredience, reaguje jinak s další ingrediencí, a ona měla základy i mudlovské chemii.. Takže nevyděl problém v tom aby to zvládla bez učebnice.. "Já v tom také problém nevidím, ..pane" odpověděla a usmála se na něho, nebyla zvyklá mu říkat, pane, nebo pane profesore.. to ne.. "Pokračujte." vyzval jí, dala se tedy do míchání, proto směru hodinových ručiček, lektvar nabíral tmavější a tmavější fialovou. Zamíchala to již jedenáckrát, to by stačilo, pomyslela si, a ještě dvakrát po směru hodinových ručiček. Barva se ustálila už po třetím mícháni, vyndala vařečku a vypnula oheň.. Počkala až lektvar zchladne a nalila ho do lahvičky. Vzala jí a odnesla k taťkovi. Položila mu ji na stůl. Tence se usmál, dobře, tak to zvládla, a kývl. Ještě než odešla podal jí zpět učebnici, s úsměvem se otočila a odešla si uklidit věci, její první hodina s "netopýrem ala jejím tátou" dopadla docela dobře.. Za deset minut mělo zvonit, Hermiona už lektvar nalila do lahviček a mířila k učitelskému stolu.. pak si sklidila věci a posadila se, pak na ní upřela obdivuhodný pohled. "Ty jsi to zvládla i bez knížky!" řekla potichu. "Nebylo to tak těžký.." řekla Jean, ale byla ráda.. že jí Hermiona pochválila, přeci jen je egoistka.. "Ale jak?" zeptala se stále udivená Hermiona.."No, jo.. jednou už jsem ho dělala, a taťka chce aby jsem byla schopná namíchat lektvar podle toho co cítím a podle intuice, samozdřejmě, že musím vědět jaké jsou tam ingredience, ale kolik tam toho dát.. to odvodím podle barvy nebo vůně., no a kolikrát míchat také podle sytosti barvy.. " řekla potichu Jean. "Jsi génius!" prohlásila Mia. "No to nevím., ale díky, Jak jsem si všimla ty jsi to měla taky dobrý.." prohlásila Jean a usmála se na ní. "Díky" odpověděla Hermiona. "Odevzdejte lektvary, Konec hodiny..." pronesl její taťka, ona i Hermiona byli hotové jako první a tak odešli, na oběd, moc se těšila na famfrpál..

Ano, famfrpál.. láska jejího života.. Škoda, že hodina skončila tak brzy, Hermiona byla ráda, že už to skončilo, ona nerada lítá na koštěti, zato Jean je opak.. "Hele Jean" oslovil jí Harry, když šli zpět do hradu.. "Hledáme, střelkyni do Famfrpálového týmu za Nebelvír.. Nechtěla by jsi to zkusit?" zeptal se jí. Oči se jí rozzářili radostí.."Jasně, že jo!" zavolala nadšeně.. "To jsem rád., že souhlasíš, mi totiž hrajeme v sobotu, ale chyběl nám střelec, ten minulý odešel.. budeš hrát s Ginny.. ta je taky střelkyně.," začal Harry. "A kdo tam hraje dál?" zeptala se Jean netrpělivě. "Já jsem chytač, Ron brankář ty a Ginny střelkyně a Dva kluci, Fred a George Weasleyovi, jsou odrážeči..To je celý náš tým.., trénink máme v pátek, zítra.. budeme s tebou počítat.." připoměl jí Harry. "Dobře!" zavolala za ním, on už běžel napřed za Ronem.  Bradavice, milovala.. byla to větší zábava jak s panem Milsem..

Už si to vykračovala k famfrpálovému hřišti, zastavil jí taťka.. "Nazdar" pozdravila ho a zazubila se na něj.. "Ahoj Jean.. " řekl a došel až k ní. "Jdeš taky na trénink Nebelvírského týmu?" zeptala se ho, měl totiž v ruce nové koště Starel 8000, bylo to zatím nejlepší koště, asi stejně dobré jako Kulový blesk, jediné co je odlišovalo, byla barva, nebylo normálně hnědé, ale uhlově černé.. a od rukojeti, bylo tmavě fialové.. moc hezké koště.., ale netušila, že ho táta má, on měl Numbus 2001 co si pamatovala.. "Ne, nejdu.. ale jelikož ty jdeš přinesl jsem ti koště.." řekl a podal jí ho. "Jako fakt? Já mám Starel 8000?! Hustý!" řekla nadšeně Jean. "Je skvělý, koukej na tu fialovou!!" ukazovala mu násadu.. "Myslel jsem, že se ti bude líbit.. ano ta fialová je velice.. originální.." řekl taťka, věděla, že se mu to nelíbí, ale pro ní to  bylo úplně podle jejích představ.. "Moc moc ti děkuju!" křičela a skočila mu okolo krku, byla tak šťastná.." Jsem rád, že se ti líbí., " řekl s úsměvem a pustil jí. "Hodně štěstí, zítra hrajete proti Zmiozelu.." řekl, "No jo, ale mají za střelkyni mě.. takže se těž.." řekla Jean. "Budu muset..moc díky a zatím.." řekla a utíkala na hřiště.. Když doběhla postřehla, že je poslední.. "Promiňte, zdržela jsem se.." řekla a omluvně se umála na svůj nový tým. "Dobrý..," řekl Harry. A všiml si nového koštěte.. "Ty máš Starel 8000?! Hezky!" řekl Harry. "Jo.." řekla a znovu si ho prohlédla, "Od koho jsi ho dostala?" zeptala se Ginny, Od Hermiony si zjistila, že je to ségra Rona, a něco jí o ní také řekla. "Od taťky." odpovědala a zazubila se na ní. "No výborně! Už nám do karet hraje i Zmiozel, takže zítra je vítěztví naše!" prohlásil Harry s úsměvem. Musela se zasmát.. "Dobře, jdeme na to" řekl znovu Harry, všichni si sedli na košťata  a vznesli se do vzduchu.. Starel 8000, byl vážně skvělý koště, ovládal se hodně.. lehko, kopírovalo její pohyby, což bylo pro střelkyni výhoda.. Harry vypustil míče, a mohlo se začít.. 

Famfrpálové hřiště opouštěla vyčerpaná a šťasná, byla už tma, ale ještě před večerkou. Moc jí to bavilo a s Ginny, byla vážně secvičená, bylo dobrý tým.. Fred a George, byli vážně super.. Moc se na zítřek těšila..