Dcera|Jean Snapeová

O tři sta devadesát sedm dní později

Jean

Seděla na schodech a čekala na taťku, tyhle poslední dny byli strašné.. Harry, Ron a Hermiona se dozvěděli, že je Smrtijedka.. to bylo hrozné.. pak se jí nepovedlo zapomenout.. a pak neřekla taťkovi, že to její přátele ví.. Strašné, lépe Vánoční svátky začít nemohli. "Jean? Jdeme?" zeptal se táta za jejími zády, lekla se až nadskočila. "Jo, jo.." řekla a zvedla si kufry, asi by mu to měla říct co nejdříve.. "Tati?" zeptala se váhavě. "Ano?" zeptal se a vzal jí kufr. "No, víš.. jak jsme byli na poslední schůzce.. a pak jsem byla u tebe? " zeptala se a podívala se na něj, netušila jakou má čekat reakci.. "No.?" zeptal se, asi čekal co z ní vyleze.. "Tak já jsem přišla.. a Harry, Ron a Hermiona, byli u nás v ložnici.. já jsem , protože bylo horko.. tak si sundala svetr.. a.. no.." začala se do toho zamotávat.. "Znamení zla.." napověděl jí zklamaně.. Kývla.. "Nechtěla jsem.." řekla se slzami na krajíčku, zklamala ho.. Skousla si spodní ret.. Chvíli na ní koukal.. a pak ji pohladil po zádech. "Co oni na to?" zeptal se. "Nic, že mi věřili.. řekla jsem pravdu, nedokázala by jsem jim lhát.. to nešlo.." řekla a po očí jí tekli slzy.. "No., to je dobré..klid Jean.." snažil se jí zklidnit táta. "Když to nebudou nikde rozhlašovat.. tak v tom nevidím nijak zvlášť velký problém..sice se to komplikuje, ale.. co se nekomplikuje?" zeptal se a povzbudivě se na ní usmál. "Jsi fakt nejlepší!" řekla a objala ho, na slzy už zapomněla.. brodili se sněhem až za bariéru aby se mohli přemístit. Podal jí ruku a přemístil je, vypadala jako sněhulák.. byla celá bílá..

Když se oklepali od sněhu, vešli domů a posadili se na pohovku, uvařili si čaj a vzali sušenky, chvíli jen tak seděli a povídali si a pak je vyrušilo zaklepání sovy na okenní tabulku. Byla tam sova. Nebyla to Hedvika, ani Papušík.. ale úplně jiná., byla celá hnědá a měla žluté zářivé oči.. "Čí je to sova?" zeptal se táta. "Netuším.." řekla a pustila jí dovnitř, předala dopis a odlétla pryč. Prohlédla si ho a šla se posadit na pohovku vedle taťky. Na pergamenu stálo: Jean Snapeová.. a nic jiného, pomalu ho tedy otevřela.. Vyndala pergamen a začetla se do dopisu. Ahoj Jean, omlouvám se, ale nevzpomněla jsem si v Bradavicích. Taťka a Mamka by vás rádi pozvali, mluvila jsem o tobě, a oni říkali, že by s tebou moc rádi setkali, je pozvaný i profesor. Naši se nemůžou dočkat tak prosím napiš co nejdříve, Hermiona. Přelétla si dopis očima Jean. Podívala se na taťku, měl zvednuté levé obočí.. a asi pochyboval. "No tak.." řekla a drbala do něj. "Hermiona tě má ráda a její rodiče nás chtějí poznat, co je na tom?" zeptala se s úsměvem. "No., " uvažoval táta. "Prosimtě, jedině nám prospěje jít mezi lidi., jsi absolutně nespolečenský tvor.. a já za chvíli budu taky.." namítla Jean a ještě jednou si dopis přečetla. "Nic ti to neudělá.." řekla Jean. "Dobře tedy.." rozhodl se taťka, "No vidíš!" řekla s úsměvem Jean a šla napsat odpověď. Přivázala jí na nohu Snaky a vypustila jí ven. Nečekali dlouho a sova tu byla zpět i s dopisem. Jsem ráda, že souhlasíte! Mohli by jste přijít, pozítří třeba okolo jedné hodiny? Jinak nám to nevadí. Napsala Hermiona. "Vadí ti to hodně?" zeptala se taťky. "Ani né.." řekl a napil se čaje. Odepsala tedy kladnou odpověď a pohodlně se posadila.. Tak a bylo domluveno..

Chtěla by jsem vám moc poděkovat.. Tohle je dvacátá část příběhu, moc vám děkuji za hlasy a komentáře, stejně tak i přečtení..
Dnes, jelikož jste skvělý, vyjde ještě jedna kapitola:)
Vaše - J.