Dcera|Jean Snapeová

O tisíc čtyři sta dvacet dní později

Jean

Mohla říci, že tanec ovládali velice dobře.. za těch pár dní ano.. Ve Španělsku jsou už sedmnáct dní... že by se jí po Anglii stýskalo.. ani v nejmenším, a Harry s Hermionou na to byli stejně, těch se ptala a taťky se ptát nemusela, ten to tady miloval.. 

"Dobré ráno..." zívla Jean a sedla si ke stolu, taťka jim dělal snídani, včera šli spát okolo jedné, takže není třeba jíst hroznové víno.."Dobré.." odpověděli sborově. 

"Chtěl jsem vám říct, že dneska večer odjíždíme.." začal taťka, "né.." málem se rozplakala Jean. Tak moc tu chtěla být, moc moc moc se jí tu líbilo. "Prosím né.." začala Hermiona. "Už?" zeptal se Harry, "..Já odjíždím.. né vy.." protočil oči. Všichni se na něj zvědavě podívali, "Andrés si chce koupit loď, kupuje jí od Anglického kupce, a požádal mě, abych jel s ním, umím anglicky.." začal taťka. Jean se rozzářila, krize zažehnána.. ona rozhodně ještě jet do Anglie, sedmnáct dní je málo na poznání nové země.. "Proto tu týden budete sami.."oznámil jim, jen se šibalsky usmála, "..Ani na to nemysli.. Dům i auto zůstanou na svém místě.." upozornil jí, ale Jean se nepřestávala usmívat. "Zamezení alkoholu nedokážu zajistit.. ale v jisté míře ho nezakazuji.." pokračoval taťka. "Mám to zapisovat?" zeptala se Hermiona, taťka se na ní otočil, "Ne.. napsal jsem vám to sám.." usmál se sladce a vyndal dvě A4. "Jsi se docela rozepsal.." kývala hlavou pobaveně Jean. Taťka jen protočil oči, "napsal jsem vám telefonní čísla hasičů, sanitky a policie.. doufám, že nebudete potřebovat ani jedno.. Pak tu máte kontakty i na jiné služby.. a můj, Felixe, Andrése a taky Mony.. kdyby se něco stalo." pokračoval taťka. "to je jak školní řád.." podotkl Harry, "..já to tu mám docela rád.. a vím čeho jsou ty dvě schopné, především Jean.. u vás doufám, že nebudete  problémový.. jste skoro dospělý... takže se podle toho chovejte.." pokračoval a věnoval pohled Jean, ta se jen zazubila. "Jasně tati.." kývla flegmaticky. "Máte tu peníze..a nechám vám tu svojí kreditku.." prohlásil a položil jim jí na stůl. "Waw!" řekla Jean a prohlížela jsi jí. "Jsou na ní pouze libry.." prohlásil, "na co nám budou ve španělsku libry?" zeptala se Hermiona. "Je to na kterou ti chodí peníze?" zeptala se Jean. "Ne.. je to ta druhá.. Tamtu bych vám do ruky nedal.." odpověděl sladce. Jean si povzdechla.  "Tady máte v hotovosti," řekl a vyskládal jim na stůl peníze.. Španělské peseta.. "Tyhle bankovky mají hodnotu.. 1000, 2000, 5000 a 10.000 Pts." ukazoval na jednotlivé papírky.. už teď si to nepamatovala a tak se jen usmívala. "Tohle jsou 1, 5, 25, 50, 100, 500 pesetové mince." řekl a vyskládal jim je na stůl. "Normálně vám tyhle peníze vystačí tak na čtrnáct dní.. možná měsíc.." pokrčil rameny, "Můj předpokládaný návrat je za týden.. počítejte s tím a bude to tu stejné jako když jsem odjížděl.." řekl a na všechny se podíval. "Všiml jsem si, že Hermiona ovládá základy španělštiny.. takže nebude problém se domluvit.." prohlásil taťka. "A co já?" zeptala se Jean. Taťka se na ní otočil. "Umět španělsky říct, že si chceš objednat další alkohol.. nejsou základy španělštiny.." řekl pobaveně. "Ale umím víc jak Harry.." obhajovala se, "to nevím.. pane Pottere, co umíte španělsky?" zeptal se taťka a otočil se na něj. Harry přemýšlel. "Estoy aquí con ellos, soy un amigo." prohlásil nakonec Harry, taťka se s Hermionou zasmáli. (Jsem tu s ní/m, já přítel..). Jean tomu nerozuměla. "Co řekl?" zeptala se Jean. "Ukáže na nás, a řekne že je tu s námi a je přítel.." oznámila Hermiona. "To je jako z westernových filmů.." dodal taťka pobaveně. "No jo.. ale pomohlo to, když se na mě tak divně koukala ta holka.." odpověděl s úsměvem Harry. "No to sice ano.. ale vy dva radši nikam bez Hermiony nechoďte...." poradil jim taťka. "Neboj.." mávla rukou Jean. "No já nevím.. doufám, že až se vrátím budou tu alespoň obvodové zdi.." prohlásil taťka, všichni se zasmáli. Tak zlé to snad nebude.. uvažovala Jean. 

"Kdyby jsem se já ani Andrés nevrátili do dvou týdnů a neozval by jsem se.. zavolejte policii.. budou vědět.." kývl taťka. "Jak budou vědět?" zeptal se Harry nechápavě. "Již jednou nás s Jean hledali.." pokýval hlavou. Všichni čtyři čekali na Andrése u letadla. "Vážně?" zeptala se Hermiona. "No.. hrozně moc se chtěla projet na moři, půjčili jsme si tedy loď, ale neodhadli jsem naftu.. no a zůstali jsme tedy na moři.. proud nás zanesl dost daleko od břehu.. ale musím uznat, že to bylo dobrý.." pokýval hlavou, "co je dobrého na tom, že jste zůstali na moři a netušili jste, jestli vás někdo hledá?" zeptala se zmateně Hermiona. "Byl tam klid.." pokrčil rameny taťka. Jean se jen smála., úplně to viděla.. "..svítilo sluníčko.. bylo něco málo po obědě.." pokračoval taťka. "No.. a bylo to super.. pak jsme chtěli jít na piknik.. takže jsme měli i jídlo a pití.. a víno hlavně.." dodal taťka s pousmáním. "Bylo tam hezky.. a k večeru ještě líp.. sice nám byla trochu zima.." pokračoval. "Trochu?" zeptala se pobaveně Hermiona. "No.. tak jsme se vysvlékli a šli koupat.. pak nám zima nebyla.." odpověděl taťka. Jean si všechno dokázala živě přestavit. "No.. a pak jsme viděli loď, vylezli jsme tedy z vody.. a oblékli se.." pokračoval taťka. "Byla to policie.. a hledala nás. Musím uznat, že příjemnější policii jsem nepoznal.." pokýval hlavou taťka. "Dali si s námi víno.. a ráno nás zavezli na břeh.." dodal. "Takže do rána jste flámovali.." pokývala hlavou Jean a usmála se, "jak jinak?" zeptal se taťka s pousmáním. "David se jmenuje ten co nás zachránil a byl s ním i jeho syn Dino,.." dodal. "Moc hezké.." přitakala Jean nakonec. "Hele Andrés.." ukázala Hermiona, taťka se na ně usmál. "Fajn.. mějte se hezky.. alespoň obvodové zdi.." připomněl jim, ".. a auto.. jinak jdete do Anglie pěšky.." dodal a objal Hermionu a Jean, "..Prosím kroťte je.." dodal k Harrymu, "..pokusím se, ale myslím, že to nijak nepomůže.. hezký let.." odpověděl Harry, Taťka jen kývl a usmál se, pak zamířil do letadla. 

Všichni tři mu zamávali, respektive vznášejícímu se letadlu k obloze.. Jean se spiklenecky usmála, "myslím, že to bude sranda.. a mám takovou neutuchající chuť.." začala Jean když se vydali zpět domů.. je to asi kilometr pěšky. "..projet se na lodi.." dodala a usmála se na ně. "Já taky.." odpověděli sborově. "Dobře zítra u snídaně se domluvíme.." kývla Hermiona. "Jó a stěhuji se k Harrymu do ložnice po dobu nepřítomnosti Vělouše.." prohlásila Jean. Hermiona se jen pobaveně zasmála. "Víš, že jsem to čekala?" zeptala se jí. "Já myslím, že jo.. jsem to já.." pokrčila rameny pobaveně Jean. "To bude super!" prohlásil Harry. "Můžeš si do pokoje nastěhovat Felixe.." nadhodila Jean a usmála se na ní.  "S Felixem jsme přátelé.." odpověděla Hermiona. "Nezapomínej.. chodí stále s Ronem.." dodal k Jean Harry. "Jo.. to je pravda.." pokývala hlavou Jean. 

Ahoj, další kapitola slíbila jsem, že dnes vyjde a stalo se.. doufám, že se alespoň trochu líbila.. snaha byla. 

Uvidíme jak to bude vypadat za dobu nepřítomnosti Vělouše Sevího:)