O tisíc čtyři sta sedmdesát sedm dní později

348 22 2
                                    

Jean

"Anglie.." zhodnotila to, "..pořád stejné... ale domov je domov.. chci kakao.." prohlásila Jean.. bylo něco okolo deváté ráno. "já taky.. kakao a postel.. " přitakala taťka. 

Když vynosili věci z auta, to jim dalo docela zabrat. Asi proto, že Hermiona a Harry spali.. ale všechno rovnou nosili do pokojů.. Pak došlo na stehování i těch dvou.. "Já ho vezmu za ruce a ty za nohy.." rozhodla Jean. "Dobře.. Hermionu bych ještě unesl, ale Potter je docela težkej.." zhodnotil to taťka, Jean vzala Harryho za ruce, a taťka za nohy, spal jako dřevo.. Odnesli ho do pokoje. "Jdu pro Miu.." zkrátil to taťka, Jean Harryho přikryla a šla taťkovi otevírat dveře. Položili Hemionu do jejího pokoje. Ani jeden se nevzbudil. "Jdu si lehnout. Pak si dáme kakao.." usmál se na ní taťka, káva pomalu vyprchávala. "Dobře.. takže dobrou noc.." usmála se na něj a zamířila do svého a Hermiony pokoje. Ani se nesvlékala a padla do postele. Byl unavená.. 

Ahoj.. není to nic moc.. ale příště bude lepší a delší! Díky!

Krátké..pokusím se dopsat i tu další!

Dcera|Jean SnapeováKde žijí příběhy. Začni objevovat