Dcera|Jean Snapeová

O tisíc čtyři sta jedna dní později

Jean

Cesta jim ubíhala skvěle.. bavili se dobře.. Jeli tři dni v kuse, večer se ubytovali v hotelu, to už byli ve Francii.. tam se zastavili jen na noc a pak jeli dál.. postupně se přibližovali a další den v noci přejeli do Španělka. Museli jet na lodi, trajekt.. se to jmenovalo. 

Byla tma a oni dojeli, zaparkovali u malého domku.. ale nebyl to dům jako v Anglii, byl to velice prosklený dům.. polovina střechy byla vyplněná skleněnými deskami, barva domu byla různá.. na jedné straně byla žlutá a na druhé modrá.. pak sem tam červená a zelená.. jindy lososová.. Obrovské okna.. které pouštěli do domu hodně světla.. moc se jí tu líbilo. "Kdo ten dům navrhl?" zeptala se, a vyndala si z auta věci. "Já, Jean.. prohlásila: Vždy jsem si chtěla vzít architekta.. a tak jsem narhl dům.." objasnil jim. "Povedlo se ti to.. je moc krásní.. kdo maloval?" zeptala se Jean, "tvoje matka.. mě by nenapadlo dát na na fasádu modrou, červenou, žlutou, zelenou a lososovou.. ne.. ale je to hezké, to uznávám.." řekl a šel odemknout. Když vešla dovnitř.. jako kdyby se zastavil čas.. bylo to tu překrásné! Na jedné zdi byli knihy a kazety s hudbou.. obrazy a náčrty.. skici.. a sochy.. byla tu taková anarchie! Na zemi byli prkna v tmavě hnědé barvě.. všechny doplňky byli v pískové barvě.. na druhé straně byla kuchyně.. prostorná.. jen jedna otevřená skříň s policemi, kde bylo nádobí.. jak jen prázdnota.. bylo to tak jednoduché a krásné! Taťka rozsvítil, naproti ní byla zeď.. zasmála se, Seví a Jean.. bylo tam napsáno barvou.. na zdi byli nalepené fotky.. několik desítek fotek.. a taky tam byli nápisy a kresby.. přešla blíž. Byla tam fotka jak taťka a mamka tancují za světel noci.. moc krásné.. byli tak mladí! U toho stálo: ,,Tanec dvou vln" přečetla v duchu. "Tati.. to je tak hezký!" řekla nadšeně a otočila se na něj, jen se usmál a přešel až k ní. Severus si zahrál fotbal.. vždycky jsem si chtěla vzít fotbalistu! Stálo tam.. a u toho fotka.. jak běhá na hřišti.. musela se smát.. byla tak šťastná. Další fotka.. dvě siluety jak se vášnivě líbají.. plus popisek: Cítit jeho měkké rty na těch svých.. Moc se jí to líbilo.. tohle vše.. vzpomínky.. přetrvali i po její smrti.. vždy tu bude ta zeď.. a tím pádem i ona. Milovala jsem ho, miluji ho a bude milovat.. stejně jako naše nenarozené dítě.. PS. Musí to být holčička! Aby jsme byli dvě.. Byli napsáno skoro dole, modrou barvou.. Tohle bylo tak krásné a dojemné zároveň! "Neplakej.." řekl taťka a pohladil jí po tváři., "je to tak dojemné.." řekla, stekla jí slza po tváři. "Když přestaneš plakat.. musíš si na tu zeď taky něco napsat..." řekl jí s úsměvem. "Fakt? Jo tak to chci!" řekla nadšeně. Taťka se jen zasmál.. !Můžete si každý na tu zeď něco napsat.. ale nesmíte jí zničit.. to bych nepřežil.." řekl taťka. Jean a Hermiona se po sobě podívali, ano.. napíšou si tam něco. "Tak jdeme.. je něco po jedné ráno.." zavelel taťka, "škoda.. já myslela, že ještě ochutnám španělské jídlo.." řekla Jean, "...mohla by jsi.. ale nemyslím, že bude kvalitní.. tady každý po půlnoci není schopen ani dojít domů.." řekl taťka a otevřel dveře prvního pokoje, byl tam skoro celý prosklení strop.. byli vidět krásně hvězdy.. "Waw!" řekla Hermiona, "fajn.. je tvůj.." řekl taťka a dal jí tam kufr. Hermiona si tam dala zbylé věci a šla s nimi na obhlídku domu. "Ten chci já!" řekla nadšeně Jean, když taťka otevřel dveře... bylo tam velké francouzské okno.. a taky prosklený strop. Položil jí tam tedy věci, a pokračovali dál. "Pane Pottere, nebyl jste schopen se jinak zvukově projevit.. máte tedy tento pokoj.." řekla taťka a dal mu tam věci.. Harry měl prosklenou jen polovinu stropu.. a měl tam dvě okna. Také moc hezký pokoj, zhodnotila to.

Když si každý vlez do své postele, okamžitě usnul.. bylo to dlouhé.. ta cesta.. ale tušila, že jí nebude litovat.. tady.. rozhlédla se naposledy, po tmavém pokoji, se jí bude líbit a nebude chtít zpět do Anglie..