Dcera|Jean Snapeová

O tři sta sedmdesát osm dní později

Jean

Seděla v ložnici a četla si, pak ucítila bolest.. bodavou bolest.. v levém předloktí. Okamžitě se zvedla a vzala si plášť oblékla se do tmavých barev a vyrazila do sklepení.. ruka už byla v jednom ohni.. Zaklepala, trochu hlasitěji, dveře se otevřeli a pustili jí dovnitř. Zavřela za sebou. Táta na sebe hodil hábit.. Bylo něco okolo deváté hodiny, měla štěstí, že ji nikdo nepotkal.. Hermiona byla u kluků v ložnici a o něčem živě diskutovali, ona se rozhodla jít spát.. "Jdeme?" zeptal se přiškrceným hlasem. Kývla a rychle odešli za brány Bradavic.. Nikoho nepotkali.. 

Její druhé zasedání Smrtijedů, bylo horší než to první.. nesplnila úkol, Pán Zla si ji zavolal, došla tedy za ním do knihovny kde čekal. "Splnila jsi úkol?" zeptal se. "Ne, pane" řekla pokorně, snažila si to nedělat těžší.. "Víš co tě čeká když nesplníš úkol?" zeptal se, ale bylo to zbytečné..

Když vyšla, nutno dodat, že se hodně přemáhala, aby nesykla při každém kroku,  naštvaná od Voldemorta, čekal na ní taťka.. Jen zvedl obočí a nijak to nekomentoval. Natáhl k ní ruku, a přemístil je. "Co se ti stalo?" zeptal se jí. "Nesnáším ho!" řekla naštvaně Jean. A bolest byla snad ještě horší jak před minutou. "Bolí tě něco?" zeptal se starostlivě. "myslím, že mám záda v jednom ohni.." řekla a dál stála na jednom místě, kdyby se pohnula, znamenalo by to další bolest.. "Ukaž.. sundej si plášť.." vyzval jí. Odepnula si tedy sponu u krku. "Proč ti to udělal..?" zeptal se tiše táta. "Nesplnila jsem úkol..." řekla Jean. "Omlouvám se.. zapoměl jsem.. promiň mi to..." omlouval se taťka. "Neomlouvej se, nebyl to tvůj úkol.. to já jsem zapoměla.." řekla Jean a podívala se na něho. "Je to tak zlé?" zeptal se najednou. "Záda?" zeptala se. Kývl. "No., myslím, že budu nocovat u bradavické brány.." řekla ironicky, ne tam nedojde.. zhodnotila to. "Pojď sem, vezmu tě.." řekl taťka.. "Díky, ale nedotýkej se mých zad.." upozornila ho. "Ale jistě, budu opatrný.." řekl a usmál se na ni. Vzal ji do náruče, ale držel jí pod nohama a zadkem, obtočila mu ruce okolo kru. "Víš, že jsi docela těžká?" řekl najednou a nadhodil si jí, aby se mu lépe nesla. "No., jestli si myslíš, že do konce života budu mít čtyřicet kilo, tak se pleteš..." řekla se smíchem. "Ne, to si nemyslím.." zavrtěl hlavou a usmál se. "Nebo ty stárneš.." řekla drze.. podíval se na ní hrozivě a pak se nepatrně usmál. "No., jestli si myslíš, že do konce života mi bude dvacet, tak se pleteš.." odpověděl jí stejnou otázkou jako před chvílí ona. "Já vím, že se snažíš, aby mě ty záda neboleli, ale bolí to jako čert" řekla a zavrtěla se. "Moc dobře vím jak to pálí.. tohle kouzlo znám moc dobře.." přitakal táta. "Také jsi nesplnil úkol?" zeptala se vážně. "Ano, a ne jednou.." odpověděl. "Neboj se, namažu ti to mastí a uzavřu ti rány hůlkou.. bude to dobré" řekl mile, "jinak žádné následky?" zeptala se. "Ne, jen jizvy.. ale ty časem zmizí.. mě třeba zmizeli za dva roky.." řekl přesně. "Dva roky?!" zeptala se udiveně.. "Nesnáším ho ještě víc.. každý den, až uvidím tu jizvu tak si to zopakuji.." slíbila Jean. "To můžeš.." přitakal táta. 

Když jí ošetřil rány na zádech, a namazal mastí, celou jí zamotal obvazem.. "Vypadám jak Munie.." podotkla Jean. "A taky se mi špatně chodí.." pokračovala Jean. "Teď to dobré.." napověděl jí taťka ironicky.. "Nebolí to" připustila. "K řediteli dojdu sám., to co jsi mi řekla mu zopakuji.. a ty si půjdeš lehnout.." nakázal jí. "Kolik vůbec je? Nenapsala jsem pro tebe esej na zítřek.." oznámila mu Jean. "To snad není pravda..moje dcera nenosí úkoly na můj předmět.. " zakroutil nevěřícně hlavou.. "Je jedenáct." odpověděl na její otázku. "Hm., tak to je v loji.." připustila Jean. "Ty jsi ani nezačala?" zeptal se táta. "Jo, začala chybí mi závěr.." řekla Jean. "Kolik máš palců?" zeptal se. "Třicet tři" připustila Jean. "Zadal jsem vám přeci dvacet.." řekl a dál na na ní koukal.. "No jo, ale já vždy dělám něco na víc.." řekla hrdě Jean. "Ano, dávat opsat Potterovi eseje.. to je nad rámec.." řekl ironicky.. "Hele.." řekla Jean.. Takhle se škádlili až do chvíle kdy jí doprovodil k obrazu Buclaté dámy..