Dcera|Jean Snapeová

O šest set sedmdesát dva dní později

Jean

Taťka byl v práci a ona sama doma.. nechal jí tu, prý je dost velká a sama se o sebe postará.. souhlasila. Ráno vstala a četla si, pak si uklidila pokoj.. a "uvařila" si něco k obědu, to Něco byli těstoviny.. Dala to, neotrávila se.. 

Vše se vrátilo do svých kolejí.. nebyla vlkodlak, to byla dobrá zpráva.. pro ní ta nejlepší.. netušila co by dělala kdyby byla vlkodlak.. celý ten den se na to snažila přijít.. společně se svým stínem.. ale.. ne netušila co by dělala.. Vzala si dortík co tu zbyl od skřítků a lehla si do postele, měla dobrou náladu.. netušila co bude dělat.. oči jí padli na kameru. Podívá se znovu na své "kulinářské" umění., alespoň se zasměje.. taťka přijde do dvou hodin možná dřív.. to neví.. mohla by mu něco upéct.. třeba.. palačinky! Ty už umí.. Vstala a vzala si kameru, byla už nabitá. Lehla si zpět na postel, odložila dortík na stoleček a zapnula kameru..

Koukala na to jak jí začal hořet hrnec a pak to taťka uhasil.. pousmála se té scéně.. Myslela si, že to skončilo, že skončilo video.. ale..ono pokračovalo.. pokračovalo to tím, jak odcházeli.. zhasli světlo.. Pak se na obrazovce rozzářili písmenka.. PAUZA, video nebylo zaznamenáno celé, kamera xxx ponechala jen části kde se objevil pohyb. Chce pokračovat ve shlédnutí? Objevilo je modře na tmavém pozadí. Dala ok, a čekala co se objeví.. 

"Posaďte se prosím.." slyšela říkat taťku. Zamračila se.. tohle bylo divné.. Kamera byla položená na stole, byla vidět postava v červeném svetříku. Žena! uvědomila si hned.. Posadila se na židli.. Tmavovlasá žena, středního věku.. modré oči, a přátelská tvář.. Nikdy v životě jí neviděla a neznala jí.. "Dobře tedy.. chtěl jsem se s vámi domluvit, jestli by u vás, mohli být ustájeni dva koně.." začal její taťka.. trochu jí to uvedlo do děje.. "Ano.." přitakala žena, koukala na něj.. toužebně? Ano.. tak by to možná popsala.. ale možná si to špatně vyložila.., usoudila nakonec... Odtrhla se od myšlenek.. zmeškala dvě tři věty, asi se jí taťka ptal co si dá.. protože, pak vstal a podal jí šálek čaje, sobě také.. "Myslím, že to nebude problém.. pro vás to ani nebude daleko.. Co přesně vyžadujete?" zeptala se nakonec žena. "Jen to, aby když zavoláme, byli koně připraveni.."  odpověděl taťka, paní zrovna pila, ale i tak kývla. "Dobře.. nějaké zvlášťní požadavky?" zeptala se znovu. Přišlo jí to divné a nudné zároveň.. Asi šlo jen o ubytování jejich koní.. "Ne" zakroutil hlavou taťka. ... Po dlouhém rozhovoru, kdy se domluvili na ceně, a na tom kdy koně převezou, taťka vstal a chtěl jí vzít hrneček.. "Pomohu vám.." řekla a vzala ho a odnesla na linku.. To co se dělo potom to nezapomene.. Ta ženská se o něj otřela, taťka se na ní podíval a chvíli si jí jen tak prohlížel bezvýrazným pohledem.. Ta "milá" paní, ho v ten moment políbila, nevěřila vlastním očí.. tohle, přeci nemůže být pravda! Líbat cizího člověka, to se normálně  nedělá..Taťka celý zkoprnělí, ale pak jí taky políbil.. celá její dobrá nálada byla v pryč..  teď si to nedokázala vysvětlit.. on.. přeci jí asi ani moc nezná, to pochopila z jejich rozhovoru.. A miloval a miluje mamku, tak proč? Ptala se, po tvářích jí začali téct slzy.. zklamal ji.. zradil.. Vstala.. nechtěla tu být.. chtěla pryč.. Chtěla si utřídit myšlenky, dát si dohromady mysl.. netušila jak má naložit s novou informací.. Vzala kameru a jako tělo bez duše odešla..   Došla až na svoje oblíbené místo v zahradě, sedla si pod strom, a koukala okolo sebe.. Jak tohle mohl udělat., jak mohl takhle zradit mamku.. jak jen mohl? 

Koukala na sedmikrásku v trávě.. byla prázdná.. tohle jí vzalo asi víc jak to, že by měla být vlkodlak.. za to si mohla sama.. ale tohle? Zklamal jí.. myslela si, že mamku miluje., ale.. asi ne.. Udělal to protože mu chybí láska? Protože nechce být sám? Nebo protože se mu naskytla příležitost? Je v tom vypočítavost? Nebo je to logika? Dává to smysl? Měla by se o to zajímat? Měla by to řešit? Měla by si s ním promluvit? Měla by dělat jako, že nic? Tohle byli otázky, které jí motali hlavu.. chtěla odpovědi., ale zároveň se jich bála.. Taťka už tu byl, pozorovala ho, jak jde směrem k ní, a ani nehnula prstem.. jen koukala, nepřítomně a prázdně.. Jako už hodinu před tím.."Ahoj" pozdravil jí, a posadil se vedle ní. "Nech mě být.." zašeptala a zavřela oči, nechtěla znovu plakat.. "Co se stalo?" zeptal se starostlivě, neodpověděla, ne hned. "Proč?" zeptala se, a otevřela oči, koukala přímo před sebe na sedmikrásku. "Proč co?" zeptal se znovu nechápavě. "Proč jsi to udělal.." řekla, nebyla to otázka, netušila, jestli to chce nebo nechce vědět.. stále váhala, ještě se z toho může vymotat.. a vyklouznout.. neřešit to, dělat jako že nic, otočit se zády..  "Co jsem udělal?" zeptal se, stále nechápavě. Otočila se na něj, její oči nabyli vzteku, on na ní koukal klidně.. Podala mu kameru.. Musela se uklidnit, teď nebylo cesty zpět a ona potřebovala všechny síly.. chtěl to vyřešit a nebýt hysterická.. být v klidu.. Zatím co se uklidňovala, se taťka podíval na video.. "Myslela jsem, že máš mamku rád.." zašeptala.. "Jean.." chtěl pokračovat. "Zradil jsi jí.." dokončila.. "Nezradil.." namítl ostře. Otočila se na něj, jeho oči plápolali emocemi. Ostrý a ledový tón hlasu jí vyděsil..  "Zradil.. ona tě milovala.." řekla znovu, snažila se o klidní tón hlasu.. "Je tři roky mrtvá!" připomněl jí.. Bolestně pootevřela rty, jako kdyby jí někdo propíchl, věděla, že je mrtvá.. ale jeho tón hlasu.. ostrý.. a ledový.. po tvářích jí začali téct slzy.. Chvíli byla v šoku.. koukala do jeho ledových očí.. po chvíli, si rukávem otřela oči. "Proč jsi to udělal?" Zeptala se znovu.. chtěla vědět proč. Byla rozhodnutá zjistit pravdu.. na tom bude stavět..  "Není to tvoje věc.." namítl. "Ano je" odporovala mu. "O co ti jde?" Zeptal se jí ostře. "To prázdné místo co zůstalo v mém srdci, bude vždycky její.. né nikoho jiného" promluvila tiše. "A co jako chceš odemě?!" Zeptal se naštvaně. Jeho slova bolela, jako řezné rány, cítila každé jeho slovo.. "to samé.." zašeptala... "Nebudu poslouchat šestnáctiletýho spratka!" Odpověděl naštvaně. Naposledy se na něj podívala a pak odešla domů, nechtěla aby ji vyděl zraněnou..