Dcera|Jean Snapeová

..O osm set dvacet šest dní později

Pokračování:

Jean

"Na tři.." zašeptala Jean Hermioně, taťka šel před nimi. "Raz dva.. tři!" řekla hlasitěji obě nechali sáňky sáňkami a skočily na něj, ztrhly ho k zemi a načali na něj sypat sníh. "Kdybys neměl tolik vrstev.. tak tě zlochtáme..." uvědomila ho Jean a sypala mu sníh za krk. Taťka se cukal a bránil. "Tohle je odplata.." dodala Hermiona a nasypala mu ho do bot. "To studí.." řekl taťka. "Neříkej.." odpověděla ironicky a smála se, to mučení jí neskutečně bavilo. Asi z ní je sadista.. "Dobře.. necháme tě jít Zmiozele.. ale abys věděl.. Nebelvírky jsou nejlepší!" řekli najednou. Pak z něj slezly a pustili ho. Zamračil se a vyndavali si vlasy a sníh z pusy. Musely se chtě nechtě zasmát. Tohle bylo vtipný.. vypadal jak sněhulák..

"Takhle jsem se dlouho nebavila.." řekla najednou Hermiona. "To jsem rád.." odpověděl ironicky a sundávali že sebe úplně mokrý kabát. "Vážně děkuji.. Severusi a Jean, takhle si se mnou nikdy rodiče nehráli.. Teď závidím Jean.." řekla Hermiona upřímně. Taťka se na ní usmál.. Jean věděla, že jo to neskutečně těší. On jí vážně zaručil to nejlepší dětství jaké si mohla přát.. "Každý nemá dětství jako má Jean.. Věř mi.. že si s námi ještě užiješ..Obzvlášť dnes.." řekl taťka a usmál se na ní. Ano, on takové dětství on neměl.. proto se snažil, aby Jean měla to nejlepší v pravém slova smyslu. Vzpomínala na dny když začal učit v Bradavicích.. dva dny v týdnu tam byl to čtyř.. ale jinak chodil domů po obědě.. všechno si odučil dopoledne, Brumbál mu to tak zařídil, protože věděl, že na něj čeká jeho dcera a manželka. Vždy když přišel ozval se nadšený výskot a křik.. Jean běžela až k němu a on se na ní tak zářivě usmál! Pak jí vzal do náruče a vyhodil do vzduchu.. smála se na celé kolo.. zatočil s ní a zeptal se: Jak se mělo moje strašidlo? Zasmála se tomu a dala mu pusu.. a pak ho šla zlobit. Mamka je vetšinou zlobila, a nebo si s nimi hrála.. a nebo taky.. taťka musel pracovat.. ale to byl vždy jen jeden den v týdnu a to na dvě hodinky, zavřel se v laboratoři a pracoval na svých lektvarech.. to zlobila ona a mamka.. to byla prostě rutina.

"Uděláš mi kakao?" zeptala se Jean a roztomile se na něj podívala, "a mě taky?" přidala se Hermiona, nahodili ten nejsvatěšví výraz.. Vyloženě Andělský.. Chvíli na něj koukal, "No jistě.. ty vaše přesvědčovací metody.." řekl ironicky, ale i tak se vydal do kuchyně. Než jim taťka udělal kakao.. převlékly se do suchého. Jean nadšeně běžela dolů.. slyšela tam Hermionu a taťku, nemohla tam chybět. Z posledních dvou schodů skočila jako tygr a pak už rovnou na pohovku vedle taťky. "Ty jsi číslo, víš to?" zeptal se jí a trochu se posunul. "Jo.. vím" řekla a zazubila se na něj. "Budeme si hrát?" zeptala se Jean. "Vážně?" přidala se nadšeně Hermiona. "Jste jak malý děti.." připomněl jim. "Hele.. ještě když mi bylo třináct tak jsme hráli na schovávanou.. tak nedělej drahoty.. jinak pikáš!" řekla nadšeně Jean. "Na pikolu, jo!" přidala se Hermiona. Severus si povzdechl a napil se kakaa, pak položil hrneček. "Dobře, ale nepikám!" odpověděl živě, jako kdyby ožil, Asi cukr.. pomyslela si Jean a usmála se, "fajn.. piká Hermiona.." prohlásil taťka. "Proč já?" zeptala se Hermiona. "Pikola je támhle.." ukázal jí na místo u knihovny, bylo docela dobře přístupné. "Tak jo!" řekla Hermiona a zvedla se, Jean a taťka taky. "Stejně si příjdu starý na to abych hrál pikolu.. je mi třicet šest.. a hraju na schovávanou se svými dcerami.. které jsou už skoro dospělé.. Co si o nás musí myslet sousedi? Běháme na zahradě a koulujeme se, pak sáňkujeme.. bože., kolik mi je?" zeptal se sám sebe a zakroutil hlavou. "No jo furt! Alespoň se dobře bavíš.. Herm pikej.." vyzvala jí Jean, "Deset dvacet.. třicet čtyřicet padesát šedesát.. sedmdesát.. osmdesát.. devadesát. sto!" před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát! už jdu!" zakřičela vesele Hermiona, hra mohla začít.