Dcera|Jean Snapeová

O tisíc čtyři sta osmdesát dní později

Jean

Bradavice byli stejné.. možná si jich vážila ještě více jak před tím.. tohle místo bylo jako dřív.. honosné a přepychové... takové jako se na Bradavice patří.

Hermiona a Ron.. ach jo, kapitola sama pro sebe.. oba dva dělají jako kdyby se neviděli roky.. no. dva měsíce to není tak zlé.. ale ověřili si, jaké by to bylo kdyby byli odloučeni, ani jeden to už nikdy nechce zažít.. ona to zažila a ví jaké to je, jaké to bylo když Harry, Hermiona a Ron zmizeli.

Měla radost z toho, že Ron k změnil chování.. omluvil se jí, za to že jí podezíral.. a všechno ostatní.. byla moc ráda.. ona se snažila k němu najít cestu, aby spolu vycházeli a stalo se.

Neomluvil se jí jen Ron.. ale i všichni nebelvíři, kteří jí.. když byl taťka ředitel školy škodili.. a posmívali se, uráželi jí a nadávali. Těšilo jí to.. a byla ráda, že nebelvírská kolej je přesně taková jako byla..

Učitelský sbor zůstal stejný.. McGonagallová je ředitelka a nadále učí přeměňování a je také ředitelka nebelvíské koleje. Taťka učí lektvary a je ředitel Zmiozelské koleje a je tkaé zástpce ředitelky. Profesorky na věštění z čísel, jasnovidectví a i profesor Kratiknot a Hagrid.. všichni jsou tu. Je tu nová profesorka.. jmenuje se Zelda Moonová.. docela mladá, ale učí prvně.. takže to bude ještě zábava.

"Milůjů!! Tóó!! Tadíí!!" Zpívala si Jean, když mířili do nebelvírské věže. "Jo jo.. Bradavice!!" Notovala jí Hermiona. "Slečno Grangerová a Snapeová.." začal za nimi hluboký barový hlas jejich učitele lektvarů a ředitele Zmiozelské koleje alias její a Hermiona táty. S úsměvem se obě na něj otočili. "Áno?" Zeptaly se obě. "Proč tu tak hejkáte? Za chvíli je po večerce.." uvědomil je. "Hejkáte? To je zpěv!" Upozornila ho Hermiona s úsměvem. "Jistě.. zpěv.." pokýval hlavou taťka. Z jeho slov odkapával sarkasmus. "Chci, aby ti za tu urážku, že neumíme zpívat byli strženy body.." řekla Jean. "Můžete jít za ředitelkou.." pokrčil rameny taťka. "Jasně.." kývla Jean. "Zítra za ní dojdu.." řekla jen vážně. Ale Hermiona se zachychotala.

"No proč vás hledám.." začal taťka. "Jestli chcete pracovat stále na tom výzkumu.. a chtěly by jste ho prezentovat není problém.. jelikož se bude konat lektvarový kongres.." uvědomil je taťka. "Vážně?" Zeptala se překvapeně Hermona. "Jo v Belgii.." přitakal taťka. "Počkat.." zarazila je Jean. "Bavíme se o stejný lektvarovým kongresu v Belgii?" Zeptala se nakonec Jean. "Jiný se tam nekoná.." řekl taťka. "V tom případě jak tam můžeme jet? Musíš něco zplňovat.. co to přesně bylo?" Zeptala se Jean. "No.. musíš mít vzdělání nebo odpovídající zkušenosti.." začal taťka. "Tak vidíš.. obě máme jen studium v Bradavicích a praxi?" Odfrkla si Jean. "Jean.. jedu tam já.. jelikož mám titul a praxi také, a jsem pozvaný.." začal taťka trpělivě. "..jedete jako studentky.. Jean.. ty chceš studovat lektvary?" Zeptal se jí taťka. "Jo.. chci titul.." kývla Jean. Je to její sen už do jedenácti a hodlá si ho splnit. Taťka kývl a usmál se."..v tom případě je to skvělé.. vybereme ti tam konzultanta..  Hermiono ty chceš studovat práva.. takže si tam nevybereš.. ale zkušenost je to dobrá.." řekl taťka. "Moc ráda!" Řekla Hermiona nadšeně. "Super! Hele a ty mi jako nemůžeš dělat konzultanta?" Zeptala se Jean. "Teoreticky by jsem mohl... Mám na to vzdělání a pokud to bude nutné tak budu tvůj konzultant.. Ale jsem tvůj otec, takže by bylo lepší kdyby to byl někdo jiný.." odpověděl taťka. "Chápu" usmála se Jean. "Dobře tedy.. řeknu vám v čas kdy to bude.." usmál se na ně. "Tak jo.. dobrou!" Zamávala mu Jean. "Dobrou!" Řekla Hermiona. "Dobrou noc.." kývl jim na pozdrav a šel chodbou dál. Jean tomu nemohla uvěřit.. pojedou na kongres! Lektvarový kongres! Super! Už teď se těšila.

Ahoj.. krátké vím.. ale pokusím se v příští kapitole vám to vynahradit:)