Dcera|Jean Snapeová

O tisíc čtyři sta sedmdesát osm dní později

Jean

"Spí už dva dny v kuse.. a dnes jdeme za Filipem.. musíme zakročit.." začala Jean. "Dobře tak jo.." pokývala hlavou Hermiona. Všichni se tedy zvedli od snídaně.. za tři dny mají jít do školy.. nemají věci a mají jet k Filipovi a taťka spí už druhý den.. vlastně asi, nebo přesně.. 35 hodin.. sice řídil, ale to neznamená, že z něj bude Růženka.. 

"Tatí.. vstávej.." zašeptala tiše Jean, ležel na posteli, taky se nesvlékal.. měl na sobě bílou košili a kalhoty.. pokožky si sundal.. a boty taky. Byl roztomilý.. vlasy měl rozcuchané do všech stran.. ještě chybělo, aby slintal na polštář.. "Ten je tak roztomilý.." zašeptala Hermiona a sedla si na druhou stranu postele. "..hlavně je neškodný.." dodal Harry pobaveně.

"Tatínku.. vstávej.." zašeptala Jean do jeho ucha. Jen se pootočil, jediná reakce. "On spí.." řekla po chvíli Hermiona. "To vidím taky.." pokývala hlavou Jean. "Tati, vstávej je ráno.." začala Hermiona a dotkla se jeho ramene. "Hm.." zněla odpověď, už byl v polospánku.. dobrý začátek. "Dostaneš kakao.." zkusila to Jean, "Kakao? ..nic lepšího tě nenapadlo?" zeptala se Hermiona a úsměvem. "Má ho rád.." pokrčila rameny Jean. "On má rád kakao?" zeptal se Harry. "Jo.. hlavně v neděli., si dává kakao.." pokývala hlavou Jean. "To nechápu.." pokrčil rameny Harry. "Nevadí.. ono to asi není kakao.. dává tam více přísad.." oznámila jim Jean. Hermiona se na ní tázavě podívala. "Mléko, které uvaří a osladí.. pak přidá alkohol.. asi dvě lžičky.. nakonec čtyři lžičky kakaa.." řekla Jean. "To by mohlo být dobrý.." pokývala hlavou Hermiona. "Je to dobrý.. a ten alkohol dělá, že to cítíš dlouho v krku.. moc dobrý.." přitakala Jean.

"..Tatí.. vstáváme.." začala zase Hermiona, bez odezvy, už ani to Hm.. Jean si stoupla a udělala pár kroků vzad, pak se rozběhla a skočila k němu do postele. "Tati! Vstávej!" začala hlasitě, okamžitě se probral. Jean se začala smát.. "Jean.." začal chraplavě. "Ještě hodinku.." zamumlal a lehl si zpět do postele.. "Nespi!" řekla hned. Vzal si deku a dal si jí na obličej, "Hele!" řekla Jean a smála se, třásla s ním. "Ne.." řekl tiše. "Ale jo! Dneska jdeme k Fílovi!" oznámila mu Jean. "Filip počká.." odpověděl a zabalil se do deky. "Hele.." začala Jean.. "..máš poslední možnost vstát po dobrém.." začala a vítězně se usmála. "Ještě hodinku.." smlouval a vypadalo to že bude plakat.. tak moc zoufale se mu chtělo spát. " ne ne.." řekla Jean s úsměvem. Začala ho lochtat... věděla, že to zabere.. "Ne-ch-to-ho!" smál se a dokonce se sebe sundal tu deku. Jean se smála.. "Měl jsi vstát.." pokrčila rameny.. A dál ho mučila.. "Už-už jdu!" řekl mezi záchvaty smíchu.. "Vážně, co si říkal? Neslyším tě..." škádlila ho Jean a dál ho lochtala. "Že-že -už-jdu!" zopakoval. "Aha.. tak promiň.. neslyšela jsem tě.." řekla nevině a usmála se na něj. Taťka těžce oddechoval., "Jsi hrozná.. tohle se nedělá.. já jsem chtěl spát.." oznámil jí, "No jo.. furt.. ale jak jsem tě jako měla vzbudit?" zeptala se pobaveně. "Vlastně jsem dopadl dobře.." pokýval hlavou taťka nakonec. "Já si taky myslím.. máš jediné štěstí, že jsem nešla dolů pro vodu.." odpověděla mu s úsměvem..

"Kde mám to kakao?" zeptal se nakonec s úsměvem. "Jsi neskutečný.." zasmála se Jean, všichni se tedy odebrali dolů.. taťka se šel umýt a oni mu mají udělat kakao. 

Ona si dala čaj a Harry s Hermionou kávu, taťka kakao. Spokojeně, hlavně s úsměvem pil se svého hrnečku na kakao, Měl takový hezký obrázek.. s ovečkou. Vyprskla smíchy.. Taťka už neměl slastně přivřené oči, ale podíval se na ní, stále s úsměvem. "Nic.. nijak se nenech rušit.." řekla Jean s úsměvem a uklízela kapky čaje co vyprskla na stůl. Taťka jen pokýval hlavou a dál pil své kakao. 

Taková pohoda vládla jen do chvíle než začal zvonit telefon. Taťka při prvním zvonění položil hrneček, při druhým položil hlavu na stůl. "Hlavně ticho.." zašeptal. Jean, Hermiona a Harry se po sobě podívali, je stále vykolejený z toho spánku. Když telefon zvonil po čtvrté taťka se ozval.. "Zítra nechám odpojit telefon.." zašeptal, stále měl hlavu a stole. Jean jen protočila oči, asi půjde o nějakou  zvláštní kocovinu, Hermiona šla a zvedla telefon. "Halo?" ozvalo se z telefonu. "Kdo tam?" zeptala se Hermiona s úsměvem a sedla si zpět ke stolu, s telefonem v ruce. "Na druhém konci Filip.. rodinný psycholog Snapeů.." odpověděl. "Tady rodina Snapeů.." kývla hlavou Hermiona. "Takže ty budeš Hermiona! No rád tě slyším!" prohlásil Filip. Jean se jen usmála a vzala si bábovku. "No dobrý den.." odpověděla Hermiona zdvořile. "Ty fakt k nim do rodiny hodíš.. Jsem Filip.. budu ti říkat Hermiona, nebo Mia.. to je kratší.. já jsem Fíla.." odpověděl Filip. "Filip ukecaný prví.." zamumlal taťka. "Hele, přijedete dnes?" zeptal se Filip. "Jo přijedeme.. " pokývala hlavou Hermiona. "Dám ti Jean a těšilo mě.." řekla Hermiona a podala jí telefon. "Nazdár Fílo! Jak se máš?" zeptala se nadšeně Jean. "Ahoj Jean! Došel mi tvůj dopisů.. podle toho, že jste byli ve Španělsku a teď jste doma a vy jste zvedly telefon soudím.. že tatínek má asi přehozené biologické hodiny.." odpověděl. "správně.. dal si kakao.. a leží s hlavou na stole.." odpověděla Jean. "No jo.. řekni mu, že je to stejné jako před dvaceti lety.." prohlásil škodolibě Filip. "Tati, Filip vzkazuje, že je to jako před dvaceti lety.." řekla mu Jean. "Že ho pozdravuju.. " odpověděl taťka sarkasticky. "Jo pozdravuje tě.. ale s jistou dávkou sarkasmu.." přetlumočila mu Jean. "Tak mi ho dej, tvého papínka.." řekl sladce Filip. "Jasně.. měj se, a počítejte s námi! Přijedeme čtyři!" řekla Jean a podala telefon taťkovi, Ten zvedl hlavu ze stolu a jednou rukou si podepřel hlavu, v druhé měl telefon. "Nazdar slizoune.." pozdravil ho taťka, Jean ho kopla, "au!" řekl taťka. "Netušil jsem, že u vás doma straší tvoje manželka.. nebo to byla tvoje dcera?" zeptal se pobaveně Filip. "Dcera.. ale je to jako manželka.. možná horší.." odpověděl taťka. Jean jen protočila oči a sladce se na něj usmála. "Jinak jak bylo? Můžu hádat? Pil jsi, tančil a pil? Pak dva dni střízlivěl a pak pil.. možná jsi plaval a pak jedl.. a teď kakao.. že?" zeptal se Filip. "Jo.. je nechuný jak moc mě znáš.." odpověděl taťka a uloupl si kus bábovky. Bylo to vtipný ho pozorovat. "Anna říkala ať uzavřeme partnerství., že se k sobě hodíme.. Když jsem jí odpověděl klidně, a že služku by jsme oba pak potřebovali, nemluvila se mnou dva dny..." prohlásil Filip. "Dobře ty tak ty hulváte.." odpověděl taťka s pousmáním. Vzal si ještě kus bábovky. "Jsi milý jako vždy.. mluvil jsme s tvými dcerami, které zdřejmě všechno slyší.. ale to je jedno, no, prý přijedete, tak se dej dohromady.. jo? Mám sousedku a ta nesnáší neukázněné lidi.. a hlavně ty co nenosí sako, řekla mi, že má na ně alergii, jestli na lidi bez saka, nebo na ty saka netuším.. ale od té doby nesekám trávník.. vem si mačetu.." oznámil mu Filip. Taťka se usmál. "Vím kde bydlíte a sousedku nemáš.. vedle tebe bydlí ten teplouš.. jak se stále opaluje.. a nosí ty červený hadry.." odpověděl taťka. "No jo máš pravdu.. ale ten teplouš má mámu a ta je alergická na lidi bez saka a na saka.. nosí jen modrou, prý je to její životní barva... teplouše asi ta červená.. ale představ si má kluka! Jo! Jmenuje se Emanuel.. a teplouš na něj Emíčku! Je to odporné.. zakázal jsem svým dětem a manželce chodit na zahradu,. jednak kvůli klíšťatům z té vysoké trávy a pak taky kvůli tomu, že by se kluci mohli nakazit.." řekl Filip, Jean se začala smát, stejně tak i Harry a Hermiona, Taťka se taky bavil. "Co chceš aby jsme vzali?" zeptal se taťka. "Vem hlavně své dcery.. Sebastián mi dnes třikrát řekl, že se těší.. a pak taky se ptal jestli mu to sluší.. obraz tvé dcery se mimochodem rozpil.. je celý poslintaný a je to odporný.. ale mám jistotu, že si nepřivede domů Emíčka.. nebo něco podobného.." odpověděl Filip. "To jo.. ale Sebastián bude smutný.. jede i její přítel, takže mu asi namaluj další obraz.. tentokrát se vyhni akvarelám.. jsou jedovatý.. nebo si to já myslím.." odpověděl taťka a napil se kakaa. "To bych asi měl.. nebo ho alespoň psychicky připravit.. tak jo a ta tvoje druhá dcera? Má hezký jméno.. je zadaná?" zeptal se Filip. "Počkej.." řekl taťka a otočil se na  Hermionu. "Jsi zadaná?" zeptal se jí taťka. "Chodím s Ronem.." řekla mu, taťka jen kývl, "Musel jsem se ujistit, pak by jsi mi vyčítala, že jsi sama..." odpověděl taťka. "Hele je zadaná.. tvoji chlapci mají smůlu.." odpověděl taťka. Jean se celou dobu dobře bavila. "Škoda.. budou se muset spolehnout na moje malířské umění.." odpověděl Filip. "Je mi jich líto.." odpověděl taťka ironicky. "Jsi milý.. moc Sevíčku,.." řekl sladce Filip. "Děkuji Filípku.." odpověděl taťka též sladce, Harry se k ní naklonil. "Je normální?" zeptal se tiše, "Pane Pottere.. rušíte mě ve sdělování novinek mému psychiatrovi.." řekl taťka k Harrymu. "Počkej.. ty mu vykáš a říkáš pane? ..z jaké jsi planety?" zeptal se Filip. "Z jaké ty? Je to můj student.." odpověděl taťka. Jean se jen smála. "..no jo, ale bude to tvůj zeď.. možná,  tak mu nevykej.." odpověděl Sebastián. "Hele.. já ho ještě rok budu učit.. takže nech mé zvyky a návyky na pokoji.. vezmu alkohol a fotky svých dcer, ještě něco?" zeptal se taťka. "Vlastně jo.. kup mi někde kytku, asi tak třicet růží nebo něco takového.. aby to bylo romantické.." prohlásil Filip. "Zapomněl jsi na výročí?" zeptal se taťka pobaveně a opřel se o opěradlo židle. "Jo.. ale Anna se zatím neptala.. řekl jsem že překvapení dorazí..takže mě nezklam a ven ještě něco hezkýho, to co maj holky rádi.. máš sebou dvě dcery.. něco vymyslete... díky. A jestli ne.. tak tě předhodím teploušovi a Emíčkovi.. zatím Sevíčku!" rozloučil se s ním Filip. "No nazdar.." rozloučil se s ním taťka. Jean na něj koukala s úsměvem stejně tak i Hermiona a Harry na něj valil oči. "Pane Pottere, váš pohled mě rozptyluje od přemýšlení.." řekl taťka. "To jsem tak neodolatelný?" zeptal se Harry pobaveně, také se naučil sarkasmu.. pomyslela si Jean. Taťka jen zavřel oči a pevně semkl víčka,, vypadalo to, jako kdyby se chtěl tragicky rozbrečet... a pak jen pokýval hlavou. "Jste neskutečně neodolatelný.." řekl sarkasticky. Jean se jen zasmála, stejně tak i Hermiona..