Dcera|Jean Snapeová

O tisíc pět set třicet šest dní později

Jean

"Jean!" sykla na ní Hermiona. Nereagovala. "Jeano!" řekla znovu Hermiona tiše. "Jeano?" zeptala se nechápavě. "Budu ti tak říkat, až mě budeš štvát!" odpověděla Hermiona. Jean se jen ušklíbla. "Já tobě Hermelíno.." zasmála se tiše. Hermiona těžce dýchala. "Nebo Jeaninko.. Jeanko.. jak chceš.." dodala Hermiona. "Tak mi říkal táta.. Jeanko.. vždy když jsme vyjednávali o tom, jestli si budu čistit zuby nebo ne.." usmála se sladce. "Já tobě Hermínko a Miinko.." dodala ještě Jean. "Jsi paličatá! Nechápu proč to děláš? Jen vzpomínal a to neznamená, že něco tají.. sice byl pak smutný.. ale zapomněl na to.. přestaň! A pojď zpátky.." sykla na ní Hermiona. "Chceš to vědět? Týká se to mojí mamky.. já co chci vědět.." řekla Jean tvrdohlavě. "Mohla jsi se do zeptat.. a né mu nalít do pití uspávací lektvar.. myslím, že bude mít modřinu.." odpověděla Hermiona. "No jo.. kdo čekal, že sebou sekne?" zeptala se pobaveně. Dali mu do whisky uspávadlo a od sebou mrsknul o zem.. bylo to rychlý.. pak ho dotáhli do postele.. skvělý plán. "Bude se zlobit.." rozmlouvala jí to Hermiona. "Nebude.." odporovala. "..nezjistí to.. bude si myslet, že mi to mamka řekla.." odpověděla. "Dobře.. pomůžu ti, protože tvoje lež zní věrohodně a trochu i logicky, ale jestli to zjistí a bude se zlobit, je to na tobě.." řekla Hermiona a vyndala si hůlku. 

"On je tak sladký když spí.." řekla Hermiona s úsměvem. "Jo to mamka říkala taky.." pokývala hlavou Jean. "Byli to její první slova po ránu co se vzbudila po jeho boku poprvé... tak mi to bylo řečeno.." dodala Jean s úsměvem. "Nejlepší je jak spí.." prohlásila Hermiona. Jean si ho prohlídla. Spal na boku, hlavu zabořenou do přikrývky, ruku neurčitě před sebou.. a jednu nohu přehozenou přes přikrývku... "No jo.. asi mu chybí holka.. škoda, že zakázal ty inzeráty.." zasmála se tiše Jean. "To jo.." pokývala hlavou Hermiona a vzpomínala jak psaly první inzerát. Ten byl mimochodem úžasný.. tím si byla jistá. 

Přiložila hůlku k jeho spánku.. "Jak se jmenuje to kouzlo?" zeptala se Hermiony. "Iseltea monalenneao.. dvakrát.." šeptla k ní Hermiona. "Iseltea monalenneao...Jo?" zeptala se Hermiony, ta je kývla. "Okej.." kývla k sobě, "jdem na to.. papá.." usmála se zlověstně. "Iseltea monalenneao..Iseltea monalenneao.." zašeptala a mávla dvakrát hůlkou.. prohledávala jeho vzpomínky.. nebylo to jednoduché, ovládal nitroobranu.. a spal. Skvělá kombinace, uvědomila si sarkasticky. Ale měli výhodu, nevyčistil si mysl před spaním.. uložil se ke spánku až moc rychle.. pomyslela si škodolibě. 

"Mám to!" šeptla a vynořila se z jeho mysli.. pokusila se za sebou "zahladit stopy" .. asi jí to vyšlo.. navinula vzpomínku, kterou dostala na konec hůlky.. "Kam s tím?" zeptala se Hermiona. Jean se rozhlédla. "Do hlavy.. pojď sem.." řekla a naznačila to gestem ruky. Hermiona k ní váhavě přišla. "Nebudeš to dělat postaru, že ne?" zeptala se Hermiona s obavou. Jean jen zvedla obočí. "Postaru? Ne.." zakroutila hlavou a přitáhla si jí za temeno blíž.. Protočila mezi prsty hůlku. A pak Hermionu flákla onou hůlkou. Hermiona zakřičela. Za pár vteřin otáhla od jejího spánku hůlku. Hermiona se na ní naštvaně otočila. "Jeano! Říkala si, že né postaru!" řekla vztekle. Jean se jen omluvně pousmála. "Tohle bylo postaru?" zeptala se s hranou nevědomostí. "Jo" přitakala Hermiona a masírovala si spánek. "Promiň, jinak to já neumím.." řekla s úsměvem. Ne vážně neuměla, ale věděla, že to bolí.. takže vinná byla, ale zároveň i nevinná. "Násilníku.." řekla naštvaně Hermiona. "No táák promiň.. Mionko.." omluvila se sladce. 

Jean se vynořila z Hermiony mysli.. chvíli koukala do jednoho bodu před sebou. Jak se tohle mohlo stát? Nechápala.. jak je tohle mohl Markus udělat? Prasák jeden... pomyslela si. Podívala se na Hermionu. "Tohle si žádá spravedlnost.." řekla jen pevně a mířila si to k taťově skříni. "Co zase děláš?" zeptala se Hermiona. "Já? Hele.. najdu lektvary.. nemáme tu přísady.. ale nech to na mě.. ty sežeň tác něčeho hrozně dobrýho, co Markus miluje.." rozhodla a vzala si asi tři lektvary co bude potřebovat. "Jak to mám zjistit?" zeptala se Hermiona. "Dej peníze poslíčkovi.. jasné?" otočila se na ní s lektvary v ruce. "No dobře.. je pravda, že je to pěknej parchant.. takže jo. CO budeš dělat ty?" zeptala se Hermiona. "Já? Co bych tak ve tři ráno mohla dělat? ..Například milému Markusovi uvařím nějaký dobrý driják.." prohlásila a zlověstně se usmála. Hermiona též.. každá má svojí roli v téhle odplatě.. jdou na to!