Dcera|Jean Snapeová

O čtyři sta dvacet dní později

Severus

Něco se muselo stát., něco co mu uniká jinak si nedokázal vysvětlit, proč Jean je tak smutná.. Na lektvarech udělala několik chyb, neměla perfektní lektvar jako vždy, na výbornou.., dnes dostala nad očekávání. Nechápal co se stalo, Hermiona to měla na výbornou.. Jean byla nejlepší z celé třídy, což ho samozdřejmě těšilo, ale dnes ne.. byla roztěkaná a mimo, nedávala pozor.. 

Skončila hodina a on si jí zavolal. Když se za posledním studentem zavřeli dveře, otočil svůj pohled na Jean. Stála tam a koukala do země., tmavé kruhy pod očima a zarudlé oči. Toho si v hodině nevšiml, celou dobu koukala do kotlíku.. "Co se stalo Jean?" zeptal se potichu. "Nic" řekla tiše, ani se na něj podívala. "Je to očividná lež.. Co se ti stalo?" zeptal se znovu. Zavřela oči, její jediná reakce. Nadechl se a pokračoval. "Ublížil ti někdo?"pokládal otázky a čekal odpovědi. Chvíli se nic nedělo a pak neznatelně kývla. Takže jí někdo ublížil.. Už tušil, že si ho podá.. "Pojď sem, zlato.. " řekl a roztáhl ruce v objetí. Jeho dcera se k němu nahrnula a posadila se na něj, svojí hlavu si opřela a jeho rameno, asi se snažila neplakat.. "Kdo ti ublížil?" zeptal se konejšivě. "H-harry.. " řekla a začala plakat. "Neplakej Jean.. Klid.. V pořádku.. " uklidňoval jí, neměl rád když plakala, znamenalo to bolest.. a utěšování to on nezvládal.."O-on, řekl, že se mnou nemůže a nechce být.. " řekla a rozplakala se. Nedávno básní jak je skvělá a pak jí odkopne? To nemyslí vážně.. Zakroutil hlavou nevěřícně.. "Ty by jsi měl vědět nejvíc jak mi je.. " řekla tiše. Ano, on to věděl jaké to je když někoho milujete a on vás nechce.. Neopětuje lásku, každý kdo miluje potřebuje být milován.. Je to bolest, která zmizí s další láskou.. Pro něj to byla Jean., jeho manželka, miloval ji jako nikoho., teď tu nebyla, svojí lásku věnuje Jean, jeho dceři,.  "Vím.. " řekl a pohladil jí po vlasech.. Chvíli ještě plakala a pak se uklidnila a podívala se na něj. "Že je tohle ta mladá dáma, která oslní celou školu bych neřekl.." prohlásil s úsměvem.. "Moc si toho nenaspala, že?" zeptal se, její kruhy pod očima o tom jasně svědčili. "Jo., mrzelo mě to.. hodně., mám ho vážně moc ráda., a bylo mi s ním hrozně dobře.. Nevím proč to udělal., to jsem tak hrozná?" zeptala se nakonec. "Nemyslím si.. znám horší." řekl s úsměvem, zvedla hlavu a levé obočí. "Ty jsi začal randit?" zeptala se zvědavě. Ta otázka ho zaskočila. "Já?" zeptal se pro jistotu. "Ty tady randíš.." řekl a ukázal na ní. Usmála se, "já myslela, že jsi si někoho našel.. že říkáš, že znáš horší.. Ale neodpověděl jsi., našel jsi si někoho? Víš, chtěla by jsem jí poznat.., kdyby jsi si jí náhodou chtěl vzít, bylo by blbý kdybych jí neznala.." začala Jean, zasmál se. "Ne s nikým nechodím, na to jsem moc starý.." upozornil jí. "To jsem se lekla, já totiž nechci jinou mamku., víš.. chci buď tu starou nebo žádnou.. jinou ne.. neměla by jsem jí ráda, to vím dopředu.." řekla najednou Jean. "Věř mi, že já taky ne., nevím jestli dokážu ještě někoho milovat.." odpověděl a zamyslel se, ne.. nedokázal, jeho láska k Jean přetrvává.. a asi i bude. "Máš rád mě?" zeptala se najednou Jean, překvapeně se na ní podíval. "Mám a hodně.." přitakal, "To je dobře protože já tě mám taky moc ráda.." řekla s úsměvem a objala ho okolo krku. Řekla to tak bezstarostně, jako kdyby to nic nebylo, jako kdyby to bylo přeci dopředu jasné.., ale pro něj to znamenalo hodně.. jeho dcera pro něj znamenala moc.. "Jestli chceš přijď dneska na čaj., dlouho jsem nehrál šachy, můžeme si zahrát.." navrhl a jemně se usmál. "Souhlasím, ale nepříjdu na čaj, dám si kávu, jinak ti usnu" řekla a usmála se, "už půjdu jinak Gonagallovou klepne., že se ani neobtěžuji dorazit na konec její hodiny.." řekla Jean a zvedla se, dala mu pusu na tvář a vzala si věci. "Hezký den profesore" řekla mile a zamávala mu. Musel se usmát, to utěšování mu stále nešlo, ale jeho dcera se asi cítili líp. Pottera si dneska podá.. Vzal si věci a vyrazil do sborovny, musí promyslet plán..