Dcera|Jean Snapeová

O tři sta devadesát devět dní později

Jean

Celé dopoledne si četla, pak se naobědvali a zjistili kolik je.. rychle se začali oblékat. Taťka si vzal bílou košili a tmavě modrý kašmíroví svetr, černé kalhoty. "Vypadáš jak z katalogu pro pánskou módu., fakt pěkný..." řekla Jean a uznale kývala hlavou. V té větě nebyla ani stopa sarkasmu. "Díky.." řekl a pousmál se. Ona na sobě měla princeznovské šaty, v bordo barvě, nad kolena.. byli překrásné.. Vzala si k nim černé lodičky, přes ramena si vzala černý kabát, a okolo krku šálu. Vlasy měla vyčesané do drdolu, její vlasy, ale byli všude okolo.. vypadalo to roztomile. Taťka si vzal šedý kabát pod kolena, a modrou šalu okolo krku.. byl fakt fešák. Usmála se., táta měl v ruce dvě flašky, koňak a víno. Ona měla v malém balíčku pro Hermionu, byli to pralinky, a několik karamelek., taková drobnost. Pak už měla jen pomeranče v hořké čokoládě.. bylo to docela dobré. "Máme vše?" Zeptal se taťka. "Já pro Hermionu jo, ty pro její rodiče taky a já proně mám ty pomenanče v čokoládě.. oblečeni jsme.. jo můžeme jít!" Řekla nadšeně Jean., moc se tam těšila.

"Vítáme vás! Vy budete pan Snape, a ty jsi určitě Jean!" Řekl nadšeně pan Granger, který je pustil dovnitř. V chodbě čekala paní Grangerová, oba vyladali velice mile., "Moc mě těší..Severus Snape.." natáhl ruku taťka k panu Grangerovi. "Greg, Granger..také mě těší" potřásl mu rukou. "Tohle je moje žena, Helena Grangerová" ukázal na Hermiony mamku, vypadala sympaticky.. "Moc rád vás poznávám.." řekl taťka, a naznačil políbení ruky. Musela se usmát.. vedle ní se zjevila Hermiona. "Ahoj Jean, dobrý den profeosore" pozdravila zdvořile, Herm. "Dobrý den slečno" kývl na pozdrav Mie. "Ahoj Hermiono!" Křikla Jean a objala jí. "Ráda tě vidím" řekla Hermiona. Taťka mezitím co se s Hermionou vítali, předal víno a koňak, ona pak předala sladké pomeranče. Taťka a Hermiony rodiče šli do obýváku, a ona a Hermiona zamířili do jejího pokoje. Byl stejný jako její, knihy.. knihy.. a knihy., sem tam kus nábytku., skříň, postel a stůl, všude pergameny.. Měla hezký pokoj..

S Hermionou si povídali o všem možném.. ani netušili, že je tolik hodin..bavili se hlavně o plesu.. s kým by chtěli jít a tak, Jean se jí pochlubila s novými šaty, co si dnes koupila.. Hermiona jí je ukázala, byli úchvatné.. pískové s mašlí v pase, na ramínka, byli jednoduché a krásné..

"Jsme rádi, že jste přišli, a rádi jsme vás poznali Severusi" řekla paní Grangerová, "Nápodobně Helen, děkujeme za pozvání." Promluvil taťka k paní Grangerové. "Rád jsem vás poznal Gregu.." řekl taťka a potřásl mu rukou. Jen kývl. "Když v pět hodin odcházeli, byla vážně zima.  "Rádi jsme tě poznali Jean.." usmála se na ní Mii mamka. Chtěla odpovědět, ale vyrušil je zvuk přemístění. Všich tři kouzelníci se otočili za zvukem..Stáli tam dva Smrtijedi.. zalapala po dechu, Avery.. a ten nový, Hifel.. Chvíli se měřili pohledem.. "Severusi.. jak milé.. " začal Avery, taťka měl hůlku připravenou k boji, stejně jako ona a Hermiona. Mii rodiče nechápali oč jde. "Vskutku" odpověděl chladně. "Ale jak je možné, že se nacházíš v blízkosti mudlovské šmejdky?" Zeptal se pobaveně Avery. Na nic nečekala a spoutala ho, Avery, ležel spoutaní na zemi a pak hned i Hifel, toho spoutal taťka. "Jsi zrádce!" Zakřičel na něj Avery. "Dobrý postřech.." pronesl jízlivě taťka. Ona i Hermiona na ně mířili hůlkou. Než stačili oba promluvit taťka je omráčil.. nemohli se tu takto vybavovat v mudlovské čtvrti.. "Kdo to byl?" Zeptal se Hermiony taťka, jeho hlas zněl vystrašeně. "Smrtijedi, jdou po mě.." řekla Mia. "Cože?!" Zeptala se její mamka zděšeně.. Asi netušili kdo je Mia zač.. "Není čas.. Prosím, musíme vás někam schovat.. sbalte si věci, slečno zmenšete je a Jean, vás i s věcmi přemístí k nám.. já jim upravím paměť a přemístím je.." rozhodl taťka. "Dobře" přitala Jean. "Vysvětlím vám to, ale teď.. pojďte" řekla Hermiona. Taťka je chytl a přemístil. Oni šli zpět ke Grangerovým a začali balit, ti byli docela zmatení.. Ale dělali co taťka řekl.. nechápali co se děje, do deseti minnut byli sbaleni a připraveni. "Prosím chytněte se mě.." řekla a dala před sebe ruku.. Helen, i Greg se jí chytli stejně jako Mia, věci měli zmenšené v kapsách. Přemístila je, objevili se před jejich domem.. Přiložila ruku na dveře a uvolnila magii. Dveře se otevřeli, rychle všechni pustila dovnitř. Zavedla je do obýváku, kde se posadili.. "O co jde? Nechápu to.." řekl pan Granger. "V kouzelnickém světě zuří válka., já jsem v hledáčku Smrtijedů.. jdou po mě Harrym a Ronovi.. Harry musí zabít Voldemorta, nebo on jeho.. Já se mu snažím pomoct.." řekla Hermiona a sklopila oči. "Poznali jsme, že asi nebudeš v porádku.. že se něco děje.." řekla její mamka. V tom momentě se otevřeli dveře. Cukla sebou, byl to taťka, ale radši si ho prověří. "Co jsi mi přinesl na moje narozeniny?" Zeptala se, nebyla paranoidní, ale.. "Koňak.. tvoje mamka ti dala, koňak a další whiskey.. já jsem ti na patnácté narozeniny dal koňak." Promluvil taťka, Jean sklopila hůlku. "Promiň, musela jsem se zeptat.." řekla omluvně. "V pořádku.." přitakal a schoval svojí hůlku. "Co teď?" Zeptala se Jean a sedla si vedle, Hermiony, taťka se posadil naproti Grangerům. "Nevím jak, ale Smrtijedi o vás ví., těmto jsem vymazal paměť.. ale nemůžeme nic riskovat.. Musíte pryč" rozhodl taťka. "Kam? Nemáme kam jít.." řekla smutně Hermiony mamka. "To nebude problém, v Paříži máme dům, patřil mé manželce, nikdo tam není..schováte se tam." Oznámil táta, ano, ten dům, mamky teta odkázala mamce.. a teď je taťkovo, byla tam jen dvakrát. "Moc si toho ceníme.., ale co Hermiona? Nemůžeme jí tu nechat.." řekl pan Greg. "Jsem ochoten si ji vzít na prázdniny.. a beru na sebe její zodpovědnost" promluvil taťka, nevěřícně se na něj otočila. Stejně jako Hermiona. "Otravnou šprtku z Nebelvíru?" zeptala se Hermiona. "Jsem schopen to podstoupit.. " řekl taťka. "Patří do zlatého tria.. " připomněla mu pobaveně Jean. "Zvládl jsem tebe Jean..  Slečna Grangerová je slušně vychovaná a není drzá.. " připomněl jí s pousmáním.. "To by jste udělal Severusi?" Zeptala se paní Helen byla vážně rozrušená, taťka naprosto klidný.. "Ano, asi to bude naše chyba.. vystopovali moje a Jean přemístění k vám" pronesl taťka. Ano, to bylo logické.. Chvíli bylo ticho., "věříme vám, že se o Hermionu postaráte.. i vám děkujeme za pomoc.." řekl pan Greg a tence se usmál. Taťka, jen kývl. "Mohla by nás navštěvovat?" Zeptala se paní Helen. "Ano., ale asi jen mudlovskou dobravou.. nemůžeme riskovat, že by ji našli.. a ani mudlovská dobrava není bezpečná. Myslím, ale že to půjde.." promluvil taťka. "Děkuji Severusi" řekla mamka Hermiony a taťku objala. Ten se tváři skoprněle, taťka Hermiony se jí snažil, uklidnit. "Jestli vám to nevadí, mohli by jsme se přemístit.." řekl taťka. "Dobře" řekl pan Greg a zvedl se, paní Helen si osušila oči a pak se otočila na Hermionu. "Piš nám a buď hodná., máme tě rádi.. " řekla a pevně ji objala. "Taky, vás mám ráda.." řekla Mia a popotáhla., muselo jí být do breku.. "Hermiono., nevidíme se na posled.., " řekl s úsměvem její taťka a objal ji. "Vím.." řekla a objala ho.. ona stála vedle taťky koukala na scénu před sebou. Hermiona musí opustit rodiče.. to je docela těžké.. ví jaké to je. Ale., ona stratila mamku na vždycky.. zavřela oči, aby zabránila slzám. Taťka se dotkl jejího ramene, otočila se na něj. "Přemístím, je a ty jí ukaž pokoj.." řekl a tence se usmál. Věděl, že myslí na mamku. "Zachoval jsi se skvěle.. jsi ten nejlepší táta na světě.. mám tě moc ráda.." řekla a skočila mu okolo krku. Objal ji a hladil po zádech. "Taky tě mám rád..." zašeptal a pustil jí. Kývla, Hermiona se už s rodiči rozloučila. Taťka s knim natáhl ruku a přemístil. Ona a Hermiona zůstali sami. Chvíli mlčeli, ani jedné nebylo do řeči. Hermiona si unavené sedla na gauč, posadila se vedle ní a dala ruku na rameno. "Vím, jak se cítíš.. ale budou v porádku a nic se jim nestane.." pronesla Jean a obejmula ji. "D-díky" vzlykla Mia. Hermiona tu byla pro ní a Jean tu teď bude pro Hermionu...