Dcera|Jean Snapeová

O šest set šedesát sedm dní později

Jean

"Takový podrobný výslech jako dělá mamka s taťkou, nezvládne ani teta Michel.." postěžovala si Hermiona, teď se vrátili od jejích rodičů.. "Náhodou.. já jsem se bavila.." řekla s úsměvem a svalila se vedle Hermiony na pohovku. "Ale jistě., protože jsi škodolibá.." podotkl taťka, jen se na něj sladce usmála, on se na ní zašklebil.., ona mu to vrátila., a on taky.. jak si jinak.. Ani jeden se nevzdá.. "..Jean, nemá cenu si stěžovat, když mě neposloucháš.." řekla Hermiona. "Promiň, ale šklebila jsem se na tátu.." řekla a omluvně se na ní usmála.. "Milé dámy., zítra jedete do Doupěte.." oznámil jim taťka a s úšklebkem se k nim posadil. "Cože?" zeptala se Hermiona. "To jsi jako nemohl říci dřív?!" vynadala mu Jean. "Ne" zakroutil hlavou., a dál se šklebil.. zamračila se., je šest hodin a oni nemají sbaleno! Za patnáct dní jedou do Bradavic, mohla čekat, že tam pojedou každou chvíli.. ale to nic nemění na tom, že jim to měl říci dřív. "Zítra jedu do Bradavic, přemístím vás k Weasleyovým, Molly vás pak dovedou až na vlak.." oznámil jim. "Poč tak brzo? Jako myslím, proč jdeš do školy tak brzy?" zeptala se Jean, vždy chodil jen poslední týden prázdnin.. "Protože si potřebuji udělat osnovy.." odpověděl jí, jen si odfrkla. "Tati., všichni víme, že jsi pedant., a taky vím.. že máš osnovy pro každý ročník, udělaný na dva roky do předu.." řekla sarkasticky. "To ano., ale nebudu učit lektvary.." oznámil jim. "Cože? Tebe vyrazili a posmívání se studentům Nebelvíru? Netušila jsem, že je to až takový přestupek., asi by jsme se měli zeptat Brumbiho.." navrhla Jean ironicky. Hermiona se skvěle bavila.. "Ne Jean, nevyhodili mě.. budu učit jiný předmět.." pokračoval. "Jasnovidectví?" zeptala se Hermiona s ironii v hlase. Jean se rozesmála na celé kolo. "On?" zeptala se a ukázala na taťku. "To ne., to ne.. už ho vidím jako pomocného asistenta.. Sib bude mít radost..." řekla a  pochechtávala se, "Vidím, že Jean měla pravdu., ironii a sarkasmem se v našem domě nakazí každý.." poznamenal, ale bylo vidět, že se skvěle baví.. "Tak co.. vybal to co budeš učit.." řekla Jean, tušila, že to bude.. "..Obrana proti černé magii" doplnil jí taťka. "Myslela jsem si to" poznamenala Hermiona. "Já jsem stále doufala v to Jasnovidectví.. možná by to byla sranda víš? Ty jako antijasnovidec.. Sib by učila lektvary.. možná by vyvěštila kolik kotlíků jí dneska bouchne.." zauvažovala Jean. "Možná., ale vrátí se Křiklan.." oznámil jim. "Kdo?" zeptala se Hermiona. Křiklan., Křiklan.. opakovala si, něco jí to říkalo... Ano! Zvedla se a došla pro obrovské desky.  Posadila se zpět na gauč. "Co to je?" zeptala se znovu Hermiona. "Taťovi zbytečnosti.." poznamenala a začala se hrabat papírama.. "Dovol.." namítl taťka. "Vždyť tu má titul mistra lektvarů.." poznamenala Hermiona. "No., dobře.. titul a vysvědčení z jeho první třídy jsou důležitý.." poznamenala Jean ironicky. "Fakt? Doufám, že jste měl alespoň samí.." řekla Hermiona. "Jo, samí jo.. ale trojky.." odpověděla Jean pobaveně a dál hledala. "Neskutečně drzá.." poznamenal taťka. "Ale jinak tu máš bordel.." poznamenala Jean. "Hermiono, ty by jsi si to dovolila ke svým rodičům?" zeptal se jí taťka. "Nevím., ale je pravda, že na vás v tom máte fakt bordel.." přidala se k ní Hermiona. "Jo, na to že jsi pedant tak jo.. třeba tady., kupní smlouva mezi moje obázkama.." řekl Jean a ukázala mu je. "To je Gargamel?" zeptala se Hermiona a ukázala na na velkou postavu, celá černá.. bílý obličej velký nos.. "Ne., to je taťka.." oznámila jí Jean. "Promiňte.." omluvila se Hermiona taťkovi. "Není za co. ,proto jsem si to nechal.." odpověděl a napil se kávy. "Kdo je tohle? Víla?" zeptala se Hermiona a ukazovala na obrázek, s postavou v šedé a tmavými vlasy, Gargamel to být nemohl, ale taťka taky ne.. protože to mělo brýle.. "To je taťka! Vělouš! Teda.. Starouš!" opravila se Jean a zadržovala smích. "Cože?" vyprskla smíchy Hermiona. Na obrázku byl pán, se šedým oblečením a brýlemi na nose, taky měl černé vlasy.. ale.. to mohl mít i někdo jiný.. "Ve školce měli malovat prarodiče.." vysvětlil taťka a jen kroutil hlavou.. "Já jsem myslela, že pra.. jako za dlouho.. a rodiče.. no Vělouš.. takže.. PraVělouš.., rovná se Starouš.." vysvětlovala Jean mezi záchvaty smíchu. "Milé., jak je možné, že vaše dcera je anarchie sama, a vy jste pedant?" zeptala se Hermiona. "Netuším., ale moc rád bych to věděl..." připustil taťka.  "Tady to je.. hele Hermono., tohle je Křiklan., Křik.. učitel našeho profesora.. a tohle.. tenhle Zmiozel., který se pokouší zmizet je sám Mistr lektvarů Severus Snape.." řekla Jean s vážnou tváří., "..nebyl roztomilej?" dodala najednou sladce Jean. "Ukaž!" řekl taťka a vzal jim fotku.. Chvíli si jí prohlížel a pak se zašklebil., "co pak?" zeptala se Jean. "Myslím, že je hezká.. nejvíce se mi líbí jak se snažíš utéct a Křik si tě přitáhne zpátky.. povedená fotka.. ten moment je nej-lep-ší!!" zakončila to Jean sarkasticky. Jen zužil oči a pak jim jí vrátil. Hermiona si jí prohlédla. "Třeba to nebude tak hrozný... vypadá mile.." namítla Hermiona. "Zdání klame.. třeba taťka.. takový milouš a jaký je to tyran.." řekla pobaveně Jean. Hermiona se zasmála a zvedla oči od fotky a podívala se na něj. Nakonec jen pokývala hlavou a zářivě se na něj usmála. Jean věděla, že taťka má Hermionu rád.. hodně jim toho dovolil a choval se k nim hezky i když ho museli štvát a zlobit. 

Doufám, že se líbilo:) 

Omlouvám se za čekání, ale mám toho moc.. děkuji za komentáře a hlasy.. 

Budu moc ráda, když mi zanecháte komentář., a sdělíte mi názor na tento příběh.. byla by jsem ráda, kdyby jste mi napsali co se vám líbí.. a co ne., Pokusila bych se to vylepšit a zlepšit.. Díky -J.