O šest set devadesát devět dní později

523 28 3
                                    

Jean

Když se vrátila do Bradavic, čekala, že se to zlepší.. Stále byla smutná z toho co se stalo.. s taťkou.. Chápala jeho vysvětlení.. a byla s tím smířená., ale bála se aby se to nestalo znovu.. to by jí už nevysvětlil.. přesto na to celé dny myslela.. Ale.. nebrala to tak zle.. jako předtím., ne to ne.. 

Bradavice.. to co dříve bylo veselé místo, jako by se přes prázdniny proměnilo v potemnělou školu.. Samozdřejmně přeháněla.. ale nebylo to takové. Bylo to jiné, hlavně po tom co je Moudrý klobouk vybízel ke spojení sil, proti zlu.. to bylo hodně deprimující., a pak Harry.. tekla mu krev z nosu., stále od krve., poznamenala Ginny.. 

Ale nejhorší bylo, když jí uviděli.. ty jejich pohledy.. nesnášela to., ale Harry nejvíce.. vyčítal si, že se to stalo kvůli němu.. a tak dále.. nebylo to tak a ona i Hermiona se mu to snažili společně s Ronem vysvětlit.. Po nějaké době si nechal říci.. Jean přeci nic nebylo.. ano bylo o úplňku měla drápy, fosforové oči., a taky tesáky.. Na ty drápy taťka něco vymyslel, je to jednoduché.. piluje si je.. každý den.. Zaobluje špičku a trochu zkrátí.. nic co by nezvládla.. Hermiona to věděla.. ty její oči a zuby, stejně tak i drápy.. Harry a Ron ještě ne, ale ani nedoufala, že se to o dalším úplňku nedozví.. pozná to každý.. Bylo to na první pohled vidět. Nic s tím neudělá a řešit to dál nebude, je to tak jak to je, a bude to tak jak to bude.. její momentální přísloví kterým se řídila.. 

Ve škole byla osmnáct dní.. bylo devatenáctého.. Hermiona má narozeniny.. bavila se teď s Harrym, ona seděla v křesle a přemýšlela.. necítila se osamělá, ale bylo toho moc.. Celý den ve škole., neodbytný Křiklan.., stále ji zve s Harrym a Hermionou na nějakou večeři.. ona se vyhýbá protože se jí tam nechce... 

Hermiona tam půjde.. Ale jen protože chce naštvat Rona.. Oba se před pár dni rozhádali.. ale Ron je parchant na tom se shodli obě.. Zatím co chodí s Hermionou líbal Lewanduli.. a to se nedělá.. tím obě uzavřeli kapitolu o Ronovi.. Ignorovali ho.. Harry se s nim bavil.. ale byl něco jako prostředník.. "Nárazník" tak tomu říkala Jean. Povzdechla si, nechtěla rozebírat něco do čeho jí nic není.. celkově se nechtěla do ničeho motat a míchat.. a Rozhodně né, mezi Hermionu a Rona.. to už vůbec ne. 

Její vztah s Harrym byl stále lepší a lepší.. ani by tomu nevěřila.. Ale zase na druhou stranu netušila co by měla čekat.. S nikým kromě Harryho nikdy nechodila.. To jí nechávalo v iluzi.. a naději, že se tohle nepokazí.. doufala v to.. 

S taťkou měla stejné pouto jako dřív, bála se, že to všechno zničila, ale nakonec na tom měli podíl oba.. a oba nechtěli ztratit přátelství toho druhého..

Vše bylo tak jak bylo před prázdninami, ale.. přeci jen se něco změnilo.. nálada a celkově atmosféra.. Doufala, že už to skončí, za chvíli tu budou Vánoce.. a na ty se fakt těšila.. 



Dcera|Jean SnapeováKde žijí příběhy. Začni objevovat