Dcera|Jean Snapeová

O sedm tisíc sto deset dní, před -Ten den

Severus

Vánoce. Opět a každoročně jsou tu. Spokojeně se usmál a napil se kakaa. To nadpozemské ticho.. a klid. Žádní studenti a tupé hlavy.. nikdo koho musí proti své vůli vzdělávat..Nic takového. Byl tu úžasný klid.. Až do teď.. pomyslel si Severus. Šest pět čtyři tři dva jedna počítal.. Teď! "Tatí!!!" křičela nadšeně jeho dcera i přesto, že jí slyšel mu málem vypadl hrnek z rukou. Vrátil se před půl hodinou z Bradavic a jeho dcera už ho lapila. Přiběhla až k němu, zastavila se a koukala na něj. Musel položit hrnek na stůl, na to čekala.. pak na něj skočila a rozcuchávala mu vlasy.. Severus se jen odevzdaně usmíval. I přesto, že tohle nebyla jeho oblíbená část přivítání to zvládl. Jean pak přestala a koukala na něj jiskřivýma očima. "Víš co je dneska za den?" zeptala se ho nadšeně. Severus se jen usmál. "No.. myslím, že to vím.." pokýval hlavou s úsměvem. Jean se zazubila. "Takže víš co to znamená.. superr! Jdem ven!" řekla nadšeně a začala mu skákat po břiše. 

"Zlato.. slyšela jsem jak Jean piští a bylo mi jasné, že jsi tu.." usmála se jeho manželka. Severus k ní došel a políbil jí. Jean se usmála proti jeho rtům. "Jsi zlato Severusi.." řekla tiše. "To je mami! Představ si, jo ty tati si to představ! Vyzdobili jsme dům! Sami! a mamka odpočívá! Jo! A ty jdeš ven! Jóó!!" řekla jeho dcera živě. Severus vstřebával informace co mu řekla jeho dcera, rozhlédl se.. všude byli ozdoby a řetězy.. ".. vypadá to kouzelně, princezny.." usmál se na ně. Obě Jean se jen zazubili. Výzdoba byla stejná jako každý rok.. Obývák byl do té nejtmavější červené a půlnoční modré. Kuchyň byla do tmavě zelené a tmavě žluté. Celé zábradlí bylo lemované chvojím, sem tam byla připevněná šiška a velké květy Vánoční hvězdy.. bylo to nádherné. Tušil, že v jejich ložnici je na stole úžasně vonící věnec, v oknech jsou vyřezávané dřevěné ozdoby a v koupelně jsou ručníky vonící po skořici a vanilce. Na zahradě je malý sob a má v paroží ozdoby modré, červené, žluté, fialové, zelené a oranžové barvy. V pokoji Jean jsou v oknech ten tíž vyřezávaně dřevěné ozdoby jako v jejich ložnici. Na stoje má věnec , který má každý rok jinou barvu a zdobí ho sama Jean II. V pokojích pro hosty to bude vonět badyán.. V první polici v kuchyni bude stát několik hrnečků s vánočním motivem. První je Jean, je na něm sob a sněhulák. Druhý je Jean, manželky, ten je celý červený a je na něm napsané první sloka rolniček. Jeho hrneček je třetí, je celý zelený a jsou na něm ozdobičky a nápis Merry Christmas.. Pak jsou tam asi další tři, všechny jsou elegantní a kýčovité zároveň, ale jednoduše a prostě k vánocům patří.. Tohle bylo přesně to co miloval. Usmál se na obě Jean. "Jdem ven zlato.." prohlásil a šel si pro kabát. Může být unavený jak chce., ale nikdy neřekne Jean ne, jen protože se mu nechce.. radši bude stavět sněhuláka co bude stát nakřivo a v ruce klacek co má symbolizovat koště. Pak pár kusů antracitu, mrkev a hrnec... ale budou to vánoce co miluje. Usmál se a obtočil si šálu kolem krku. 

Jean

Severus něco říkal, neslyšela ho. Jean se jen usmála a kývla. Držel jí v pase a vyzvedl nahoru, aby mohla dát sněhulákovi nos v podobě mrkve. Koukala na ně z okna, zatím co oni dělali sněhuláka, zabalila poslední dárky. Prsty objímala hrneček s čajem a s úsměvem koukala na ty dva. Oba měli červené tváře a zmrzlý nos. Jean měla ve vlasech zamotaný sníh a vypadala jako sněhulák, protože se ve sněhu válela ráda. Severus měl bílá záda, protože ho Jean shodila do kupy sněhu. Sundal jí na zem a oba koukali na výsledek. Jean natáčela hlavu doprava a Severus taky. Jean se jen usmála. Tak po něm to má.. protože ona tohle rozhodně nedělá. Ale všimla si, že Severus někdy ano.. hlavně když se něčemu diví nebo něco nechápe.. nestává se to často, ale vždy mírně natočí hlavu doprava... uznala nakonec Jean. Pousmála se, oni dva byli dvojka.. byli stejný.. Jean měla jeho gesta a pohyby.. a taky důvtip a logiku. Ona sama logiku moc nepoužívala.. spíš podvědomí a to co cítila.. Severus byl z nich ten logik a ten co má rozum., musela se zasmát.. ano, on rozum měl. Nebyla hloupá to ne.. ale studium nebylo pro ní.. Severus byl vyloženě studijní typ. Byl intelektuál.. to ano, pousmála se, na všechno s rozumem a logicky.. z nich dvou byl ten klidný a rozvážný. Ona byla ta co mu to rozhazovala a dělala zmatek. Někdy i Severus se nakazil její náladou.. říkala jí nálada chaotyckého štěstí.. milovala jí. Znovu zvedla pohled ke své dceři a Severusovi. Jean se nenápadně shýbla pro sníh, pak se pomalu přibližovala k noze Severuse.. a pak.. nasypala mu ho do bot. Jean se musela začít smát.. prostě Jean .. jak jinak, ona nemůže být v klidu a nostalgicky vzpomínat jako Severus. Ten se probral z tranzu a běžel chytit Jean.. ta utíkala co nejrychleji a smála se. Nakonec jí Severus lapil a vyválel ve sněhu. Jean se nevzdávala a házela na něj sníh a smála se u toho. Oni dva byli úžasný.. a oba je milovala.