Dcera|Jean Snapeová

O tři sta devadesát dva dní později

Jean

Fyzická bolest byla strašná, ale psychická větší.. Podívala se na hodiny, bylo po desáté.. Rozhodla se najít koupelnu.. Byla v taťkovo pokojích, jedny dveře vedli do obýváku a druhé do koupelny. Zavolala si skřítka a poprosila ho, aby jí přinesl oblečení.. Šla do koupelny, byla celá v hnědé barvě. Byla elegantní a prostá.. Dlaždičky byli tmavě hnědé stejně jako podlaha.. Bylo tu umyvadlo a hned vedle komoda. Na druhé straně byla vana.. A vedle sprcha.. Opodál leželi šedé a bronzové ručníky.. Zapla vodu, hodně horkou, v zrcadle, které bylo na celé stěně u dveří si připomělo šrámy na jejím těle.. Nebyli krvavé.. Zbyli jen světlé jizvy.. Přejela prstem po jizvě.. To co se včera stalo.. Nebo dneska ráno.. To bylo jedno.. Chtěla hned zapomenout.. Zahnat to co nedál a nemyslet na to.. Zapomenout. Vana už byla plná, vlezla si do vany a odpočívala.. Za pár minut jí vyrušilo přemístění. Skřítek jí přinesl oblečení. Poděkovala a vylezla z vody.. Cítila se lépe., oblékla si dlouhé upnuté černé džíny, volné tílko, byli to spíš šaty na ramínka.. Hedvábná látka jí sahala až po kolena.. Byli v khaki barvě. Přes to si vzala ještě šedý svetr. Učesala si vlasy.. Byli mokré, ale jí nevadilo nechala je tak.. Její obličej byl pobledlý a unavený.. Cítila se nadně.. taky že byla.. Sedla si do obýváku.. Taťká učí, asi jí omluvil ze školy jinak by tu neseděla.. Koukala do prázdna.. Na nic nemyslela.. Opět si zavolala skřítka, poprosila ho o čaj a nějaké sušenky.. Byl zpět během chvíle.. Dostala silný čaj, tak jak si přála a pak skořicové sušenky.. Snědla jich pár., a vylila čaj neměla na nic chuť.. Zaklonila hlavu, opřela si jí o hranu pohovky a hypnotizovala strop.. Netuší jak dlouho.. A bylo jí to jedno, strávila by tak klidně celý život.. Kdyby nepřišel taťka.. Nehnula se ani o píď a dál koukala do stropu.. "Ahoj Jean" řekl a posadil se vedle ní. "Ahoj tati" řekla potichu. Chvíli jí pozoroval, neodtrhla oči od stropu. Podíval se na strop a zamračil se, nebylo tam nic zajímavého.. Pro ni ano., bylo tam to samé co cítila ona.. Prázdnotu.. Nic.. Žádné city a pocity.. Nic.. "Chtěla by jsi si promluvit?" navrhl táta. "Ne, chci na to zapomenout.. Ale povídat si můžeme.. " navrhla Jean. "Dobře.. O čem si chceš povídat? " zeptal se..

Povídali si o všem možném, ale nebyla to moc dobrá debata.. Oba se vyhýbali tématu Smrtijedi a včerejšek.. "Kdy budu moct jít do věže? " zeptala se po chvíli. "Kdy budeš chtít.. Je to na tobě.. Příští týden začínají vánoční svátky, od středy.. Pojedem domů domů, jestli chceš" řekl a koukal na ní už nekoukala do stropu, ale na něj. "Dobře, Hermiona mě bude hledat.. Neboj se, budu mít sbaleno ve středu.. Sejdeme se u Velké síně? " zeptala se. "Souhlasím, " přitakal táta. "Ahoj, a děkuji" Poděkovala Jean. Táta se zvedl a otevřel jí dveře. "Ahoj" řekl smutně., působila bolet i jemu a to nechtěla, objala ho. "Promiň, nechtěla jsem ti působit bolest.. " řekla potichu. "Nic se nastalo, zlato" zašeptal jí do ucha a pohladil jí. Pak jí políbil do vlasů a pustil. Usmála se na něj a odešla.. Netušila co řekne..

"Jean! "Zavolala na ní nadšeně Mia hned jak vešla do ložnice. Seděl tam i Ron a Harry. "Ahoj" pozdravila je. "Kde jsi byla? Báli jsme se.. Zrovna jsme se hádali kdo půjde za Snapem, zeptat se kde jsi.. " osvětlil jí s úsměvem Harry. Pokusila se o úsměv a sundala si šedý svetřík, ve sklepení byla zima, ale ve věži ne.. "Ty jsi.. " hledal slova udivený Harry. Nechápavě se na něj podívala.. "Smrtijed.. " zašeptala Hermiona. Rychle se podívala na svojí levou ruku.. Neměla obvaz.. "Já ti věřil.. " řekl potichu Harry a nespustil oči z její ruky.. "Vysvětlím vám to, není to tak jak si myslíte.. Začnu od začátku a.. Nepřerušujte mě prosím.. " řekla smutně. Musela jim říct pravdu.. Nedokázala by jim lhát a když to pochopí udrží její tajemství.. "Moje mamka se jmenovala Jean Snapeová-Pólová, byla to nekouzelnice.. Taťku znáte.. V kouzelnickém světě se byla válka a nepochybně se blížila další.. Taťka i mamka mě dali do mudlovské školy.. Aby jsem uměla žít ve světě mudlů.. Ale měla jsem i soukromého učitele, jako každý kouzelník jsem se od jedenácti učila kouzlit a od šesti jsem chodila do školy mudlovské.. Taťka je Smrtijed.. " řekla, ale byla přerušena.. "Říkal jsem to.. Ona i Snape jsou Smrtijedi., ale nevěřili jste mi.. " řekl hořce Ron. To zabolelo.. Ale pokračovala.. ".. Nepřál si aby jsem byla Smrijedkou, nechtěl abych zažívala a přistupovala to co on, skrývali mě před světem, aby se o mě nedozvěděl. Jednoho dne, bylo mi čtrnáct.. Se k nám domů přemístili Smrtijedi.. A odvedli mě a mamku.. Voldemort ji zabil.. " řekla potichu a zavřela oči, sbírala energii. Hermiona ji objala. "Bylo zbytečné mě schovávat.. Proto jsem nastoupila do Bradavic, přestala chodit do mudlovské školy a tak jsem tady.. Celý rok to bylo super.. Našla jsem si přátele.. Doopravdy jsem byla šťastná.. Ale nic netrvá věčně.. Když jsem o prázdninách jela za vámi vyslechla jsem rozhovor.. Mezi tátou a Brumbálem.. Zrovna mu říkal, že mě Pán Zla chce do svých rád, kdyby mě nepřivedl zaplatil by životem.. Rozhodla jsem se já.. Přidala jsem se k nim.. Včera a i jindy.. Proto tu někdy nejsem.. " řekla tiše Jean.. "Věřím ti, Jean.. " řekla Hermiona. "Já ne.. Nosíš mu informace o Harrym! " řekl Ron. Trpce se zasmála.. "Naopak.. " řekla a vzpoměla si na svoje jizvy na zádech. "Chcete důkaz? Fajn! " řekla Jean a prudce se zvedla, otočila se zádi k nim a vyhrnula si dlouhé tričko. "Kdo ti to udělal..? " zeptal se Harry. Nechala si tričko sesunout zpět a pak se prosadila naproti nim. "Voldemort, nesplnila jsem úkol, který mi dal.. Měla jsem vás dovéct na ministerstvo a podpořit myšlenku, že Sirius umírá.. Neudělala jsem to, na ministerstvu jsem​ nebyla a proto jsem včera dostala crucio.. " vysvětlila. "Já ti také věřím.. " řekl Harry. Usmála se tence, ale ano.. "Jean.. Je mi to líto.. Nemáš to jednoduché.. " řekla Hermiona a uvěznila jí v obětí.. Tohle byli kamarádi, její jediní přátelé..