Dcera|Jean Snapeová

Tři dny poté

Jean

V sedm ráno jí taťka probudil, dnes s ním půjde do školy, počká v jeho komnatách, na večeři, kdy ji zařadí do koleje. Moc se těšila, měla sbalené všechny věci, čekali na ní v obýváku. Rychle si šla vyčistit zuby, učesala vlasy, což nebylo poznat. Pečlivě si vybírala co si na sebe vezme. Rozhodla se pro bordo sukni, a bílou košili. Na ramena si hodila hnědý hnědý kabát, dnes snídat nebude, ani nemá hlad. Seběhla schody rychlostí blesku a čekala v obýváku. Taťka už se také blížil. Jelikož bylo po sedmé ráno, nikdo tu nebyl.. Mohla si tedy hrad prohlédnout.. Byl velkolepý a krásný, hodně zdobený.. Moc se jí tu líbilo. Došli až do sklepení, tam byla zima. Proto nosí tolik vrstev.. uvažovala Jean. Jinak by zmrzl. Došli do jeho komnat, poklepal hůlkou na dveře a oni se otevřeli, táta už prošel, ona měla zavřít. Trochu ho pobaví a zvedne mu náladu, nebo sobě..Vyndala hůlku a poklepala na dveře, čekala, že se zavřou. Jen si povzdechl "Jean., normálně ty dveře zavři.." řekl unaveně. "Přestaň s tou komedii" poprosil jí a sedl si do křesla. "Víš od čeho jsou komedie? Měl by jsi se zasmát.." řekla a rozzářila se jako sluníčko.. Posadila se naproti němu. Čekala co jí řekne.. "Když budeš mít hlad zavoláš si skřítka, stačí třikrát tlesknout" řekl, "to je otrokářství" podotkla Jean, taťka unaveně zavřel oči. "Ještě ti začínej..nejdřív Grangerová.. a teď ještě ty.." řekl a pak oči otevřel.. "Jak jsi to říkal? Grangerová? Jo, tak tu chci poznat.." řekla Jean. "Do jakého chodí ročníku?" zeptala se, zajímalo jí to, bude se chtít s ní setkat.. "Čtvrtý, Nebelvír, slečna-všechno-vím, kamarádka Harryho Pottera." shrnul to taťka. "Ta bude určitě skvělá..." zasnila se naoko vážně Jean, znala jí, podle vyprávění táty, byl z na větvi..  "Musím, přiznat, že inteligentnější studentku jsem neučil.., je hrozně zvědavá.. a otravná.." pokračoval dál ve vyjmenovávání.. 

Ani netušila, že to uteklo tak brzy, taťka odešel okolo, osmé. Pak tu byla sama, četla si, pak si hrála s hůlkou a zkoušela nová kouzla, dala si oběd a její program se opakoval.. pak se zhrozila, když zjistila, že je, už šest hodin, v sedm byla večeře. Okamžitě se běžela převléci do hábitu, vyčistila si zuby, a rozčesala si vlasy, když byla hotová, čekal už na ní taťka. Změřil si jí pohledem "Můžeme?" zeptal se. "No, myslím, že jo.." řekla nervózně. Když už se blížili k hlavní síni, její nervozita, byla očividná.  "Tati, co když budu v Nebelvíru? Nebo v Mrzimoru? Nebo v Havraspáru a ve Zmiozelu?" odříkávala. "Jean, klid, mě je úplně jedno, kam tě Moudrý klobouk zařadí., hlavně, že se ti tam bude líbit" řekl taťka a tence se na ní usmál, tím jí uklidnil. Usmála se na něho a objala. "Díky" řekla. "Není zač, měj se hezky" popřál jí. "Zatím" zamávala mu, byla už docela klidná.. Stála před Velkou síni, bylo tam tolik lidí! Najednou uslyšela ředitele, "Než začne večeře, chtěl by  jsem vám oznámit, že dnes zařadíme ještě jednu studentku, která od teď bude chodit do Bradavic" začal Brumbál, najednou vedle sebe uslyšela hlas. "Můžeme slečno?" zeptala se jí profesorka McGonagallová. Kývla, profesorka se na ní povzbudivě usmála. Vešli do Velké síně. Všude okolo byli slyšet poznámky typu: Hele, to je ta co jí vedl Snape! Že by to byla jeho dcera? A podobně, nevnímala nic. Uklidnila se, podívala se na taťku, seděl u učitelského stolu a pozoroval každý její krok..Už byla u stoličky. Pak se na ostatní studenti otočila profesorka McGonagallová. "Jak již, řekl pan ředitel, des zařadíme jednu studentku, Jean Snapeovou!" pronesla profesorka. Je to fakt, Snapeová! To není možné! Snape má dceru! Ta bude určitě ve Zmizelu! Bylo slyšet všude okolo Jean. Posadila se na stoličku, Profesorka jí dala na hlavu, klobouk. Hm., jsi inteligentní.. dokážeš být krutá a zlá, byla by jsi dobrá ve Zmiozelu.. ale Nebelvír by byl taky dobrý... Jak to myslíš? zeptala se. No., nejsi úplně zlá, ale dokážeš být krutá.. je v tobě hodně citu a lásky a to není vlastnost Zmiozelu.. Takže půjdu do Mrzimoru? Zeptala se. Ne., ani do Harvaspáru, Zmiozel ti je blíž, ale tvoje srdce jasně křičí "NEBELVÍR!!!" zavolal Moudrý klobouk přes celou síň. Usmála se a vydala se k Nebelvírskému stolu. Všichni se podívali na ní a pak na jejího taťku. Podívala se na něho, jejich pohledy se střetli a on se usmál! Měla z toho obrovskou radost! Zazubila se na něj. Posadila se vedle hnědovlasé dívky, byla asi stejně stará jako ona. "Ahoj" pozdravila jí. "Já jsem Hermiona Grangerová" představila se. To mám, ale štěstí.. pomyslela si. "Moc mě těší.." potřásla jí Jean, rukou. "Jean, Jean Snapeová" přestavila se. Hermiona se na ní usmála. "Tohle je Harry a Ron" ukázala na tmavovlasého chlapce a pak na zrzka. "Těší mě, ty budeš Harry Potter a ty.. nejlepší kamarád Harryho Pottera, Ron Weasley, že?" zeptala se. "Také mě těší" odpověděl Harry. Ron jen něco zamumlal. Nechala to být. Dali se do večeře, byla vynikající! Když se najedla, společně s Hermionou vstala od stolu. Docela si s ní rozuměla, měla stejně neposedné vlasy jako ona, jen barvou se lišili. Ta jí zavedla do Nebelvírské věže. Už tam na ní čekali její věci. Měla být na pokoji sama, protože byla lichá.. Ale profesorka McGonagallová to vyřešila společně s Hermionou. Dali Hermiony postel a věci k ní do pokoje, aby tam nebyla sama. "Moc díky, že jsi tu se mnou zůstala" poděkovala jí Jean, když už byli v pokoji sami. Hermiona se na ní usmála. "Není zač, já s tebou budu ráda.." odpověděla, zazubila se na ní. Začala si z kufru vyndavat věci., skládat je do skříně. Svojí sovu položila na stolek. "Hezká sova, jak se jmenuje?" zeptala se Mia. "Jmenuje se Snaky.". Bylo to boží jméno pro sovu. "Hezké" odpověděla Hermiona a pohladila jí. "Chtěla jsem aby se jmenovala, Snapy, ale to by taťka asi nepřežil.." zasmála se Jean a Herm se tomu také zasmála. "Já mám kočku, jmenuje se Křivonožka" prozradila jí Hemriona. "Vážně? Kde?" zeptala se nadšeně. Mia, ukázala na spící klubko na její posteli, hned k ní došla. "Ty jsi, ale krásný kocour.. " pohladila ho za ušima. Tady se jí bude líbit..

Z Hermionou si vážně rozumněla.. Vyrušilo jí klepání na okno, dost hlasité, šla se podívat co to je.. byl to.."Tirell!!" zavolala nadšeně. Otevřela okno,Tirell vzlétl a pak dopadl tvrdě na zem. "Ty jsi, ale pako viď?" zeptala se ho a zvedla ho ze země.. A vzala si od něj vzkaz. "To je taky tvoje sova?" zeptala se Hermiona. "Ne., ta je taťky, ale má i jinou.. tahle je totiž postrach.. minule nám rozbila sadu skleniček, a nejednou neměla celou poštu.. je hodně zábavná., pro mě" řekla Jean a začetla se do vzkazu. Ahoj, Jean, chtěl jsem ti pogratulovat k Nebelvíru, přiznávám se, že jsem to nečekal.. Jsem na tebe hrdý, táta. Bylo to od něj tak milé! Nečekala to, rychle si vzala papír a odepsala mu. Děkuji ti moc, bylo mi jedno do jaké koleje se dostanu, nechtěla jsem zklamat tebe a ty zklamaný nejsi, takže já jsem šťastná.. Zapoměla jsem ti říct, že jsem dneska vymyslela jméno mojí sově, jmenuje se Snaky. Na pokoji jsem s Hermionou, byla by jsem tu sama a tak se nabídla, že tu se mnou bude.. Už jsem si přidala do kampaně  SPOŽÚS, doufám, že máš radost, jsme už dvě! Dopsala dopis a dala ho Tirellovi. "Ne že ho ztratíš" pohrozila sově a vystrčila ho z okna. Hermiona seděla na posteli. "Psal taťka, že mi gratuluje k Nebelvíru a je na mě hrdý" řekla Jean a posadila se na postel vedle Hermiony. "Divila jsem se, že jsi zkončila v Nebelvíru.. čekala jsem Zmiozel..Můžu se zeptat, kam chodila tvoje mamka?" zeptala se Hermiona. Bodlo jí u srdce. "Promiň" omluvila se Herm, poznala, že jí ta slova bolí. "Ne, neomlouvej se, nevěděla jsi to.., Moje mamka, byla nekouzelnice... a před třemi dni. jí zabili Smrtijedi..." odpověděla smutně.. Kdyby neodpověděla, nevyhla by se otázkám. Hermiona jí objala. "Promiň, už se ptát nebudu" řekla a pohladila jí po zádech. Teď si byla jistá, že si vybrala dobrou kamarádku.. Najednou tam vletěl Tirrell a do obou narazil. Hermiona se s Jean začala smát.. Když se dostatečně pobavili, sebrala Tirellovi vzkaz. Jméno tvojí sovy mě ani nepřekvapuje, je stejně "hezké" jako sova sama.. Slečna Grangerová je velice obětavá, myslel jsme si, že budete kamarádky.. Mám nepopsatelnou radost.. (sarkasmus).. že kampaň SPOŽÚS má již dvě členky.. Uvidíme se zítra druhou hodinu, zatím. Tady dopis skončil, rychle napsala, že se těší, a že dopis přetékal sarkasmem už od začátku, tak to tam nemusel ani psát.. a dala ho Tirellovi. 

Usnula velice brzy, byla ráda, že je v Bradavicích, byla to větší zábava, než s panem Milsem.

Doufám, že se kapitola líbila:-)