Dcera|Jean Snapeová

O tisíc dvě stě čtyřicet jedna dní později

Jean

Upřímně do školy se těšila, moc.. přesněji na odplatu. Zlověstně se usmála.. všechno do puntíku jim vrátí.. tím si byla jistá. Vánoce s taťkou si skvěle užila! Byli v domově důchodců.. poznala jeho nájemné rodiče.. stejně tak oni viděli jí po nějakých šestnácti letech.. někteří samozdřejmně již zemřeli.. Přivezli jim to cukroví co pekli.. s taťkou ho máčeli v rumu.. ano, aby to mělo grády.. důchodci nemají svobodu.. nesmí v areálu pít alkohol.. a tak to udělali takto.. Měli takovou radost! Ona, taťka a důchodci.. dobře se celý den bavili...a večer si předali dárky. Jean dala taťkovi rybičky.. "Hele.. mám je docela ráda.. starám se o ně už asi něco okolo dvou měsíců.. a oblíbila jsem si je. Takže se o ně hezky starej.. jo?"  řekla mu, když rozbalil krabici. Ve vysoké nádobě.. se pár centimetrů nad hladinou vznášeli dvě rybičky.. "Ty jsou vážně moc hezké díky!" řekl taťka a pozoroval perleťově bíle rybky.. "Jo to jsou.. týhle jsem říkala Zlatíčko a týhle Miláček.. ale jména nechám na tobě.. a jsou vycvičení! Jo... koukej.." řekla Jean a zaklepala na sklo, obě rybky se podívali jejím směrem.. "No to je vážně skvělé.." řekl taťka sarkasticky.. "Hele.. ale oni jsou stejný.." řekl jí, "..jaká je teda miláček a jaká zlatíčko?" zeptal se, "V tom to právě je! Nikdy si je nespeleteš!" řekla nadšeně Jean, tázavě se na ní podíval. "Hele.. je jedno jak jim říkáš.. ono jim je to fakt úplně volný.. stačí když je budeš krmit.." řekla flegmaticky a dala mu balíček s krmením. Ano.. momentálně je pozorovala.. Miláčka a Zlatíčko.. plavali nad sebou.. pořád dokola. Byli na okně.. dopadali na ně paprsky světla.. "Slečna Snapeová, opakovaně vyhrožovala svým spolužákům..." začala McGonagallová, taťka na ní pohlédl a pak zase na ředitelku Nebelvírské koleje. "Nechápu, proč to stále dělá.. byla opakovaně poučena, že se to nesmí.. tresty nepomáhají.." pokračovala McGonagallová. Jen si povzdechla, je tu za tento týden už po třetí.. a to je pátek.. slušné.. pomyslela si, ale nevadilo jí to. Taťka na ní kývl. "No.. jelikož mi vyhrožují a slovně uráží mí spolužáci, schovávají mi věci a schválně ničí moje práce.. ubírá se tedy mé chování stejným směrem jako jejich.." řekla klidně a koukala na taťku, pak na ředitelku její koleje. "Oni, ale tvrdí, že to není pravda.." namítla Gonagallová. "Já zase tvrdím, že je.." řekla Jean. 

Severus

Ano, jeho dcera byla zpět.. už po několikáté je v ředitelně.. od konce Vánočních prázdnin ho navštěvuje za doprovodu Minervy do ředitelny, alespoň jednou v týdnu. Jean asi nevěnovala moc pozornosti tomu, že je tu zase a koukala na rybičky na okně. Minerva mu zatím vysvětlovala situaci. "Pane řediteli.. pochopte, já dělám to samé co dělají oni.." řekla a dlouze se na něj podívala, Ano věděl to.. stále jí nějakým způsoben zničili věci.. a nadávali jí. "Žádný z vašich spolužáků na vás nevytáhl hůlku, neuřkl vás.. a ani nepověsil do vzduchu za kotníky.." namítla Minerva. "To ano.. ale zničili mi esej na vaší hodinu, na lektvary.. a hábit.. plus.." řekla a zvedla své vlasy.. konce měla ohořelé. "Máte nějaké důkazy, slečno Snapeová?" zeptal se unaveně. "Jasně, že mám.." řekla a zvedla se, její hábit byl celý černý od inkoustu.. stejně tak košile a sukně.. Pak ze své tašky vyndala její práce.. tam kde nebyl vylitý inkoust bylo vidět její husté písmo.. koukal na to, osm pergamenů.. zničeních, stejně jako její práce. Pak z tašky vysypala na jeho stůl popel.. "práce na lektvary.." vysvětlila.. a sedla si zpět. Severus se zvednutým obočím sledoval popel.. její žárem zkroucené konečky vlasů.. a polité oblečení inkoustem,. stejně tak její eseje. Pak se podíval na Minervu. "Je jasné., že ona si trest nezaslouží.." řekl jen, Minerva se na něj podívala.. "..neber ohledy, že je to tvoje dcera.." řekla tiše. Ušklíbl se, "..dobře.. nejsem ředitel.. ale rodič.. stěžuji si na to.. že jí spolužáci nadávají.. posmívají se jí.. a ničí věci. Má úplně zničený hábit! A její práce je také pryč! Stejně tak konce vlasů!" řekl a založil si ruce na prsou. "Stále hledáme důvod, proč to udělali! Asi né jen tak! Asi si začala tvoje dcera!" odpověděla Minerva. Těžce vydechl a otočil se na Jean čekal jak se vyjádří, ale ona fancinovaně koukala na rybičky..Měl chuť se tady rozbrečet.. Tohle bylo jak z nějaké tragikomedie.. "slečno Snapeová.." začal klidně.. nic. "Jean!" zavolal na ní, cukla sebou a pak se na něj otočila. "Něco tady řešíme.. prosím, věnuj tomu pozornost.." pronesl k ní, jen stroze kývla a prohlížela si obrazy. Pak se otočil na Minervu, rty stáhlé do úzké linky.. ve tváři zadostiučinění.. "Severusi, jak vidíš.. tvoje dcera absolutně nedělá to co má.." řekla Minerva, Jen pozvedl obočí.. "Do mích hodin, nenosí domácí úkoly.." začala profesorka.. "Já je mám! Vždycky.. ale bohužel.. mí milí spolužáci.. je dokáží upravit tak, že se nedají odevzdat, viz tento!" řekla a ukázala na politý pergamen. Tomuhle by i věřil.. "A ty zbylé? Slečno.. neříkejte mi, že vám všechny úkoly vždycky polejí inkoustem!" řekla Minerva naštvaně. "Ne, to vážně ne profesorko.. pouze je spálí na prach, roztrhají.. polijí.. nebo schovají!" řekla naštvaně Jean, a propaloval Minervu žhnoucím pohledem. "Dobře tedy.. slečno Snapeová.. vyzívám vás k tomu, aby jste vše ohlásila, profesorce či profesorovi.. a neřešila spor pomocí hůlky.." řekl k Jean, "..Profesorka či profesor daný spor vyřeší.. a domluví spolužákům.." dodal k Minervě. Tak jen kývla a dál to neřešila.