Dcera|Jean Snapeová

O tisíc čtyřicet pět dní později

Jean

Vstala jako kdyby šla do školy, byla tak naučená.. ale dnes škola rozhodně nebyla.. nebo ano, ale pro ní ne. Oblékla si šaty na ramínka, byly vínové nad kolena.. jednoduché. Vlasy si nechala tak jak byli a šla dolů, měla hlad. 

Mezi tím co pila čaj, dala na pánev vajíčka a dělala topinky. Bylo jí stále divně, měla takový nepříjemný pocit..možná ještě ze včerejška.. ale za čtyři dni je úplněk.. taky to mohlo být z toho. Když si dodělala snídani, uvařila čaj a kávu, sedla si venku do trávy a snídala, bylo jí tu dobře.. teplé slunce jí hladilo po tváři a ona jedla toust. Myslela na včerejšek.. na to co se stalo.. na taťku. Nedalo se říci, že to chápala či zapomněla.. ne., ale tušila. Včera zabil člověka, kterého měl rád.. a věřil mu, ve všech očích, kromě jejích a Hermiony, vypadá jako chladnokrevný vrah.. to mu asi taky na dobrém psychickém stavu nepřidalo. Voldemort a jeho schůze.. asi taky ne.. a ona sama už vůbec ne. Přemýšlela nad tím co vlastně bude dál? Jak se to bude vyvíjet? Oni se teď až do konce prázdnin nesmí moc ukazovat. A pak co? ptala se sami sebe, ale tušila, věděla, že si to nezodpoví.. možná kdyby poslouchala co jim říká Pán Zla, tak by jí to bylo trochu jasnější.. ale bude si muset počkat na taťku. 

"Zdravým" kývla na taťku, ten na ní koukal docela nechápavě. Ale asi měl proč.. sedí v trávě a je obklopena jídlem.. je něco po šesté hodině.. možná bude za chvíli sedm.. "Dobré ráno, Jean.." pozdravil jí sklesle a unaveně.. no, upřímně vypadal fakt špatně a strašně.. ale nechtěla mu to říkat. "Nechceš dnes snídat venku? Mám vajíčka a topinky, taky kávu a čaj.." vyjmenovala Jean a ukazovala okolo sebe. Kývl a sedl si k ní, docela rezignovaně. "Tvoje dobrá nálada ještě spí?" zeptala se vesele, "ano.. ale navěky.." odpověděl depresivně a nalil si kávu, "to je mi líto.. koupíme ti novou.." odpověděla a usmála se na něj. "To ji vážně zlatíčko" odpověděl sladce. Alespoň něco z jeho starého já se vrátilo, sarkasmus se začínal objevovat.. "Nerada ti zkazím i tu co ti zbyla.. ale.. co teď?" zeptala se klidně, vezme to tak jak to je.. "Co teď? Včera mě Pán Zla zvolil novým ředitelem Bradavic.. musím se tam po prázdninách vrátit.. a ty.. ty taky" řekl tiše, normálně mluvil potichu a srozumitelně, ale teď je to jako kdyby šeptal. Povzdechla si, upřímně to v hloubi duše čekala, že se tam bude muset vrátit.. Ale.. jak si na ní budou ukazovat? Co Harry a Hermiona? Ti se tam nevrátí.. když bude škola v rukou smrtijedů.. Bude tam úplně sama.. to jí trápilo.. neměla moc ráda samotu., ale někdy přišla vhod.. ale teď, do této doby se moc nehodila.. dokázala si to představit.. to jak se bude cítit. Ale co ona s tím udělá? Nic.. absolutně nic.. "Jean., nikdy bych tě tam nenutil, kdyby to nebylo nutné.." řekl taťka. "Vím to.. ale stejně.. budu tam úplně sama.. Nevím co mají v plánu Harry a Hermiona společně s Ronem.. ale do školy se nevrátí ani jeden.. to ne, je to pro ně nebezpečné.." řekla Jean a napila se čaje. "Ano, já sám nevím co mají v plánu, ale nevrátí se tam.." přitakal taťka. 

Když dosnídali, váleli se jen tak v trávě pod stromem, neměli co na práci.. a tak přemýšleli.. ona o budoucnosti a taťka asi o minulosti jak ho tak typovala. Určitě myslel na mamku.. to bylo jasné.. vždy když se něco jakového stalo.. myslel na ní, dříve si s ní o tom povídal, teď tu není.. není tu nikdo s kým by si povídal. On si tohle nezasloužil.. miloval jí a ztratil jí.. a ona jeho taky.. znala je, a věděla to, zbytek jí objasnil její deník. Byla jako namočení do lásky.. z každé té stránky cítila její osobu, to jak se společně bavili, tancovali, jezdili na koni, povídali si.. to vše tam bylo, bylo tak vše o co taťka přišel.. Někdy si říkala, proč to je tak nespravedlivé.. oba dva měli spolu zůstat až do konce života.. mamka si měla dělat srandu ze stáří, měli se milovat až do konce života.. tančit a zpívat.. mělo to být, tak jak to bylo..

Najednou se k ní snesla sova, zvedla hlavu.. tuhle sovu neznala, sedla si a odvázala jí dopis z nohy. Sova vzlétla a mířila pryč, dopis několikrát otočila v ruce, nebyl nadepsaný.. a ani netušila kdo by jí mohl psát.. pomalu ho otevřela, zvuk upoutal taťkovo pozornost.. také se posadil. 

Jean a Severusi, 

Moc jsem se s vámi oběma chtěla rozloučit osobně a obejmout vás, ale nebyl čas. Je mi to líto, to co se stalo.. ale stát se muselo. Dnes se výuka v Bradavicích nekoná, balíme.. všichni studenti zítra po pohřbu jedou domů. Já Ron a Harry jedeme k Weasleyovým a příští rok se do Bradavic nevrátíme, musíme splnit úkol, který dal Brumbál Harrymu, je to cesta jak zničit Voldemorta. Bude se mi po vás stýskat., po obou.. bylo mi s vámi dobře a Jean, jsi ta nejlepší sestra jakou jsem kdy měla a mohla přát. Severusi.. staral jsi se o mě jako o vlastní dceru, moc si toho vážím a beru tě jako svého tátu. Děkuji vám za všechno, Hermiona 

Jean plakala, nevrátí se.. Jak dlouho Hermionu neuvidí? Má jí ráda a bude jí strašně moc chybět.. Taťka si dopis přečetl, podívala se na něj se slzy v očích. Jemu také stekla slza po tváři, měl Hermionu rád.. a miloval jí, stejně jako ona, oba se o ní báli, báli se, aby se jí nic nestalo.. ale půjdou po ní smrtijedi.. a to bude nebezpečné. Moc by jsi přála je vidět.. ale nešlo to, osud je rozdělil.. a nedá se to vrátit.. "Tati.. co.. co ldyž se jí něco stane?" zeptala se truchlivě Jean. "Nestane.. Hermina je jedna z nejlepší čarodějek jakou jsem kdy potkal.." odpověděl taťka. Ano, měl pravdu.. Hermiona byla a je jedna z nejchytřejších lidí, které ona zná..

Ahoj, je tu nová kapitola.. vyšla trochu později.. ale snažila jsem se.
Je to tedy tady.. nevím jak se vám to líbilo.. není to nic moc.. ale děkuji za hlasy a komentáře!
❤❤😁😀 Díky!