Dcera|Jean Snapeová

O tři sta padesát dní později

Jean

Prázdniny se chýlili ke konci, utekli hrozně rychle, každý den druhý den si dopisovala s Harrym, aby se necítil tak sám.. Táta jen protáčel oči, ale asi chápal jak Harrymu je.. Včera byli nakoupit věci do školy, knížky a učebnice pro pátý ročník.. moc se těšila.. na Hermionu, Harryho, Nevila i Lenku s Ginny. Dokonce jí napsal i Nevil, táta vypadal ohromeně.. "Netušil jsem, že má Longbottom odvahu poslat sovu do mého domu.." okomentoval to. Musela se usmát.. ano měl pravdu, Napsala jí i Lenka a Ginny, dokonce i Ron, sice to bylo hodně strohé, ale brala to jako pokrok.. Přesněji dokonce prázdnin zbýval týden.. Když uklízela našla krabici s hudbou, mudlovskou.. musela být mamky.. teď jí dala do přehrávače a čekala co uslyší.. Sedl si k ní taťka.. "Co zase ničíš?" zeptal se, minule si vzala rádio a pak už nefungovalo..Nechápala proč..  "Našla jsem krabici s mudlovskou hudbou.. a jelikož mám zítra narozeniny, uděláme si menší oslavu.. " Začala Jean, taťka na ní koukal "No, ty jako můj.. kámoš.." řekla Jean a chtěla pokračovat.. "Nejsem tvůj kámoš.. ale táta" připoměl jí.. "No jo, ale rodiče na oslavy svých dětí a kamarádů nechodí! Proto budeš kámoš.." vysvětlila mu. "Jak jsi na tohle přišla?" zeptal se pobaveně.. smutně se usmála.. "Mamka, vždy jsme to tak dělali.., byli jsme jen dvě.., kámošky.." řekla a vybavili se jí ty šťastné vzpomínky. Táta se na ní lítostivě podíval, věděl, že přišla o kamarádku a mamku.. "No., to je jedno.. zpět k oslavě.." řekla po chvilce Jean. "Tak, nejdříve bude hrát hru co jsem se minulý rok naučila od mamky, je to super mudlovská hra.,bude se ti líbit.." řekla a zazubila se na něj. "Pak si dáme, něco dobrého, upeču dort.." rozhodla Jean. Táta kývl, poněkud rezignovaně.. "Tak., a ty musíš vymyslet zábavu na dvě hodiny a víc.. jak budeš chtít.. a pak seženeš alkohol.." řekla Jean. Taťka na ní vyvalil oči. "Dobře chápu, že budeme hrát nějakou pubertální mudlovskou hru., chápu dort, chápu to, že vymyslím zábavu na hodinu až dvě.. tři.. ale nechápu proč alkohol.." zeptal se. Rozpustile se usmála. "Vždycky ten nejstarší sežene alkohol.." řekla jako by nic Jean. "Bude ty patnáct" připoměl jí.. "No jo, ale mamka byla tak dobrá, že na mí třináctiny přinesla koňak a na čtrnáctiny.. whiskey.. teď mi bude patnáct.. výběr nechávám na tobě.." řekla a mrkla na něj. "Co z tebe vyroste to nevím.." řekl táta a hluboce dýchal.. "Hm, nevím.. ale to nevíš všechno co jsme dělali.. " řekla Jean a zasmála se.. byli to krásné okamžiky, vždy když si na ní vzpoměla.. bylo jí do pláče.. ale teď ne.. teď se usmívala a smála se. "Já nevím jestli to chci vědět.." řekl taťka.. "Asi by tě ranila mrtvice.. " řekla a stále se usmívala. "Tak starý nejsem.." řekl a ušklíbl se. "Ano věk třicet šest není špatný.." přitakala Jean.. "No., učila mě jezdit autem.." řekla Jean a zazubila se na něj. "Cože?" zeptal se a vyjeveně na ní koukal.. "No., kdyby jsi chtěl ukážu ti to.." odpověděla Jean a dál se usmívala.. "Radši ne, ale věřím ti.." řekl a dál se z toho neuměl vzpamatovat.. "Mamka říkala, že by jsem praktickou zkoušku řidičáku udělala už ve třinácti.." pronesla Jean.. Byli to hezké chvíle.. "Dobře tedy, už nechci nic vědět.. jinak mě asi klepne.. ale jo, dobře zítra máš oslavu.. kdo je pozvaný?" zeptal se táta. "Hele kámo, pozvala jsem jen pár lidí.." začala Jean. "Koho?" zeptal se. "Tebe a mě!" řekla nadšeně Jean. "To jsi tak nadšená z mé přítomnosti?" zeptal se ironicky. "Že váháš! Já miluju tvojí přítomnost! A není to sarkasmus!" řekla Jean a dál se usmívala.. taťka se na ní usmál, vážil si toho a ona to věděla.. Objala ho... měla ho ráda.