Dcera|Jean Snapeová

O tisíc dvě dvanáct dní později

Jean

Její život, byl zajímavý.. ano uvědomovala si to. Každý den byl zajímavý a něco nového jí přinesl.. ale tenhle život.. rozhlédla se po prázdné ložnici, jí nedával nic. Byli tu jen dvě postele.. Jedna byla její a druhá byla Hermiony.. byla. Hermiona a Harry jí tak strašně moc chyběli.. stýskalo se jí, a moc si je přála vidět. Přitáhla si kolena k tělu, za dvě hodiny.. se sejde s Pánem Zla.. sama. Jen ona a on jí podrobí nitrozpytu. Nesmí mu ukázat své vlastní vzpomínky.. jen ty umělé.. ty co jí připravil taťka.. Ty jak Harryho Pottera a jeho kamarády klamala.. ale ve skutečnosti byla proti nim.. a to jak řekla minule, když si myslela, že je to taťka: stýská se mi po Harrym a Hermioně.. to upraví, ..po těch dvou neskutečných hlupácích.. který mi na vše skočili.. Tohle řekne a ukáže.. Ona lže sama sobě.. tohle si uvědomila, svojí tvář schovává za clonu nitroobrany..

V téhle době, v té kde se teď nacházela, v době bezpráví, bolesti a smutku.. Neměla žádnou svobodu... ale ona jí tak milovala.. milovala volnost.. teď nemohla ani do Prasinek, ani do knihovny.. nemohla si dělat co chtěla. Musela na vše mít povolení.. od ředitelky koleje.. nebo ředitele, či jiného profesora.. taťka neměl problém.. ale nesměla si půjčit co chtěla.. kdyby to jen vzdáleně bylo mudlovské.. například studium mudlů.. dostane trest.. okamžitě. Ale ve skutečnosti nic neudělala.. ale tohle.. to co diktoval Voldemort byl zákon.. a musel se dodržovat, ať se jí to líbilo nebo ne.

Bez přátel je vše těžké.. ale stále se najde někdo jiný.. někdo kdo by tu pro ní byl.. přátelé ne, ale taťka ano. Jediní člověk, kterého se nebála pozdravit.. a bavit se s ním, u ostatních si nebyla jistá.. kdyby to bylo jen vzdáleně podobné sarkasmu, nebo ironii byl by trest.. Když s ostatními mluvila, musela v tom být slyšet pokora.. Ano často mluvila ironicky a sarkasticky, jak řekla Hermiona její druhá jména, stejně tak i anarchie a improvizace.. ale teď ne., celá její osobnost se musela přizpůsobit.. zvyknout na prostředí kde je, ale až tohle skončí.. vrátí se ona? Vrátí se ta Jean? Nebo bude jen ta zoufalá, zahořklá a necitelná Jean? Netušila.. ale rozhodně taková být nechtěla.. V poslední době chápala samotu a její význam.

Severus

Blíží se prosinec.. za pár dní, ale svátky ani něco podobného.. to bylo v nedohlednu. Stejně jako jeho dcera.. byla na to čím dál hůř. Moc dobře věděl jak jí je, on sám si tohle vše zažil.. jak válku, tak to být sám. Ale on byl jiný něž ona. Pro jeho povahu to nebyl nezvyk.. byl jedináček, rodiče se o něj nezajímali, byl sám.. bez přátel a blízkých. On si prostě zvykl už od mala. Ale Jean? Temperamentní dítě, co milovalo společnost.. rodiče, které jí věnovali každou volnou minutu denně, hráli si s ní a smáli se. Je pravda, že neměla moc přátel.. ale on a Jean se jí to vše snažili vynahradit.. fungovalo to. Zajistili jí to nejlepší dětství jaké dokázali. Pozoroval jí, jak se chová.. a jak mluví.. jak poslouchá a vnímá. Všiml si, ač chtěl nebo ne, ale ona byla sama.. a pro ní je samota něco hrozného.. na to jí znal dobře. Stejně tak svojí manželku, v tomto měl výhodu.. byli skoro stejné.. mohl lépe soudit. Jean se chovala divně, zdráhala se mluvit, a když za ním přišla, trvalo jí nejméně pět minut, než si uvědomila, že mluví s ním.. Potichu otevřela dveře, jako by se bála, pozdraví kývnutím hlavy, pozoruje portréty.. a vše, od posledního detailu si prohlíží. Většinou si proklepne i jeho.. zeptá se na něco z minulosti, tak to dělala vždy.. netušil jestli podvědomě, nebo schválně, ale ověřovala si tím, že je to vážně on, její otec a né někdo jiný. Tohle ho trápilo.. že už to nebyla ona, prostořeká, drzá, sarkastická, ironická usměvavá Jean. Bál se o ní.. o její psychiku. Nechtěl aby zůstala taková jaká je.. Ale nic jí nepomáhalo.. byla vystresovaná a tichá.. což rozhodně není v souladu s její povahou.. byla opak sami sebe.