Dcera|Jean Snapeová

O tisíc dvě stě dvacet dva dní později

Jean 

V poslední době to bylo lepší.. nebo se jí to zdálo, a nebo si taky zvykla.. šlo o úhel pohledu. Vše bylo stejné.. nic se nezměnilo a nezhoršilo, bohužel ani nezlepšilo.. povzdechla si, zaklapla knihu, seděla už přes hodinu v knihovně.. skoro nikdo tu nebyl.. a jí se nechtělo do Nebelvíru.. ve společence všichni sedí.. a hovoří spolu.. a až vejde ona.. vše zmlkne.. nesnášela to. Ale bude tam muset.. odnést si věci a pak půjde za taťkou. 

"Slečno Snapeová.. nesmíte se pohybovat po chodbách.." začal Carrow, lekla se ho a pomalu se otočila jeho směrem, stál tam a nenávistně na ní koukal.."je pět minut po večerce.." oznámil jí, "ale.. já jsem primuska.." řekla tiše. Čekala co se bude dít.. měla právo si chodit po chodbách jak chtěla.. neudělala nic špatného, ale i to nic, stačí k tomu, aby měla trest. "Vraťte se do věže.." rozkázal jí, "ale já.." začala, dostala facku.. Uhodil jí hřbetem ruky do tváře.. cítila jak jí v líci pulzuje bolest.. "pro všechny platí stejná pravidla.." zašeptal nebezpečně.. Sklopila oči k zemi, "nemám pravdu?" zeptal se ledově. "Ano" řekla tiše.. ale nejraději by křičela, jak je to strašné.. a že to není fér! Ale mlčela, musela se podrobit. "To jsem rád.." řekl a odešel.. stála na místě a čekala až utichnou jeho kroky.. když byl klid, otočila se a mířila do ředitelny. Chtěla ho konečně vidět. Minulý týden, se neviděli, byl poradu učitelského sboru.. a ve středu musel do Londýna. Měla hold smůlu. Pošla k chrliči. "Honor pietatis .." řekla k chrliči a on se rozestoupil.. Oddanost a čest.. nové heslo, už to nejsou zákusky a sladkosti.. co mohla čekat? "Pojď dál, Jean.." řekl taťka, neobtěžovala se z klepáním a vešla. 

Severus

Zvedl pohled od dokumentů, a podíval se na ní.. na tváři podlitinu.. Proč? Zeptal se sám sebe, ale ona nemluvila, vždy když se jí zeptal co se stalo? Nic.. chladná odpověď.. nic se nastalo, ale to nic.. bylo hodně... někdo jí očividně ubližuje a ona dělá, že nic. 

"Jean.. co se ti stalo?" zeptal se, nevydržel to.. "Nic.." řekla chladně, cítil jak se v něm vzdmul vztek.. tohle je pořád stejné.. "Chci ti pomoct.." řekl relativně v klidu.. ale byl naštvaný.. ona mu nevěří? Ptal se sám sebe, nebo je to opravdu nic, ale znamená to hodně.. "Není to tvoje věc.." odpověděla chladně, zavřel oči, aby se uklidnil. Kdyby mu to řekla, vyřešili by to.. pomohl jí.. když už nedokázal zaručit její bezpečí.. chtěl jí, alespoň pomoci.. "Není?" zeptal se, "Ne!" odpověděla naštvaně, cítil ten bodavý pocit.. chce jí jen pomoci.. "Jsi moje dcera!" namítl, byl naštvaný.. na všechno okolo.. na Brumbála, Voldemorta.. svojí dceru.. Carrowu, Carrowa.. na vše! .. všechny do jednoho. Na tuhle situaci a dobu!  "Někdy nechápu jak si tě mohla moje mamka vzít!" odpověděla chladně. Překvapeně na ní vzhlédl.. Nechápe jak si ho Jean mohla vzít? To je tak špatný..? Svíralo se mu srdce.. to co řekla.. ublížilo mu to.. nečekal.. že by si tohle mohla myslet jeho dcera, kterou tak moc miluje.. Dělal pro ní vše.. vše co si přála  měla.. on se snažil.. ale pro ní je to zřejmě nic.. to  nic co znamená hodně a nebo nic. Zhluboka dýchal.. "Tati.. já.. promiň.." zašeptala tiše.. "O-omlouvám se.." vzlykla. V hlavě měl prázdno.. jen jediné.. Nechápu jak si tě moje mamka vzít.. to bylo jediné na co se soustředil.. tak moc ho bolela její slova. Snažil se, tak moc se snažil.. být dobrý., miloval jí jak jen mohl, dal by za ní vše.. a ona? Nebylo to jednoduché.. ne.. bylo to složité.."Odejdi prosím.. Jean.." zašeptal tiše, chtěl být sám.. "Ale.. já.. promiň, nechtěla jsem.. je mi to líto.." začala, "odejdi.." požádal jí.. "je mi to tak moc líto.. promiň mi to.." omlouvala se. "Jdi pryč.. prosím.." zopakoval znovu, "ale tati!" řekla zoufale.. "Jdi pryč!" řekl ostře. "Promiň.. nechtěla jsem.. je.. je mi to tak líto.." řekla bezradně, "jdi pryč" zopakoval. "Jsem svoje dcera.. " namítla zoufale, "Já nemám dceru.." řekl ostře.. "Ale.." slyšel jak Jean vzlykla.. "Vypadni.." řekl jí znovu, tak moc chtěl být sám. 

Jean

Není jeho dcera.. jako kdyby ta slova do ní údeřila, zachytila se o dveře.. Nemá dceru.. zřekl se jí, už není jeho dcera.. opakovala asi, bylo jí to tak líto.. plakala.. moc jí to bylo líto.. měla ho ráda.. a ..a moc moc toho litovala.."Severusi.. to jsi nemě.." začal obraz bývalého ředitele.. "ticho.." zašeptal zlověstně. Ten ničivý pocit uvnitř sebe.. otočila se, a pomalu odcházela. Plakala, on jí nemá rád.. není už nic, sebral jí i to poslední.. bylo jí to líto. To co řekla říkat neměla.. věděla to, a litovalo toho.. "Neměl jsi.." začal znovu obraz.. 

Severus

"Vím to.." zašeptal Severus.. ale to už Jean neslyšela, běžela ze schodů, pryč.. co nejdál od něj, ublížil jí.. tak moc jí ublížil.. Zvedl hlavu, po tvářích mu tekli slzy.. Co to udělal? Ptal se sám sebe.. Ublížila mu.. ano.. a od ní by to nečekal.. bral to jako zradu. Ale co provedl on jí? Složil obličej do dlaní.. teď ubližoval jí i sobě.. měl jí rád miloval jí.. ale zřekl se jí.. tohle mu neodpustí.. tolikrát jí zklamal.. "Co jsem to udělal?" Zašeptal do ticha místnosti..

Napište mi prosím svůj názor.. moc děkuji..