Dcera|Jean Snapeová

O tisíc čtyři sta dvacet šest dní později

Jean

Když vstala, byli něco okolo desáté.. prošla jen Harryho košili a spodním prádle kuchyní.. vše bylo správně až na.. "Tati?" zeptala se a vykulila na něj oči, seděl za stolem a popíjel kávu. Překvapeně na ní koukal, sjel jí pohledem od hlavy až k patě. Taťka se jen zvedl obočí a pobaveně na ní koukal. Než stačila cokoliv říct šla po schodech Hermiona, také jen v košili.. nebyla modrá, ale bílá.. Taťka na ně koukal, na obě dvě.. "On tu spal i Felix?" zeptal se nakonec taťka, když viděl Hermionu, "Felix?" zamračila se Jean, pokud si dobře vzpomíná.. a to není jisté.. včera tu nikdo jiný nespal.. ani Felix.. "Ne.." zakroutila hlavou Hermiona. Taťka jen pobaveně zvedl obočí. Netušila co říci.. Ona sice za dobu jeho nepřítomnosti spala s Harrym v pokoji.. ale Hermiona tu nikoho neměla.. nebo o tom nevěděla. "Já vím, že je vám sedmnáct.." začal taťka, Jean si založila ruce na hrudi.. čekala co z něj vyleze. "..Ale doufám, že jste si děti nechali až na pár let později.." dodal, Obě dvě na něj vyvalili oči. "Počkej.." řekla Hermiona a urovnávala si věci v hlavě. Jean se začala usmívat.. tohle bylo vtipný.. jako upřímně on na vysvětlování takových věcí není.. na to byla vždycky mamka.. 

"Já jsem s nikým nic neměla.." prohlásila nakonec Hermiona. "Proč máš na sobě košili a nic jiného?" zeptal se tedy nakonec pobaveně. "Protože mi jsme s Jean uklízeli.. obě dvě máme věci v pračce.." odpověděla Hermiona nakonec, včera docela Hermiona zvracela.. už nikdy nebudou závodit, kdo vypije víc alkoholu za minutu.. zvraceli obě.. Museli se přeci posilnit po tom co zařili v posledních dnech..  "Tak promiň Mio.. ale vypadalo to fakt divně.." omluvil se taťka a pousmál se na ní. 

"A co ty?" zeptal se a otočil se na Jean. "Já?" zeptala se Jean jako by nic. Na rozdíl od Hermiony, která nic neudělala, ona byla svým způsobem vinná.. ale i nevinná.. dalo by se jako říci.. Jean se jen usmála.. "Předpokládám, že jsi nespala ve svém pokoji.." prohlásil taťka, viděl jí jak vychází z Harryho ložnice. "No.. v mém pokoji byla zima.." řekla nakonec, Hermiona k zvedla pohled a levé obočí. Taťka se jen pobaveně usmál. "Tohle byla slabá lež i na tebe.. Jean, na to, že jsi klamala Voldemorta, a svého vlastního tátu neoklameš.. to je dost.. zlý.." prohlásila Hermiona nalila si kávu. "Snaha byla.." pokrčila rameny Jean s úsměvem. "Vidím tedy, že jste se měli skvěle.. hlavně Jean teda.." usmál se na ní. "Jo.. hele.. jako když ti to nevadí, mohla by jsem spát u Harryho.." navrhla Jean, "..Ne.. já chci mít klidnou noc.." prohlásil sladce. "Ach ták.." kývla Jean pobaveně. "Nechce si ještě někdo koupit loď od Angličana?" zeptala se jen tak mimochodem. "Pochybuji.." odpověděla Hermiona a dala si ovoce. "Jean?" Zavolal na ní z patra Harry, Hermiona se snažila zadržet smích.. "..nevíš kde je moje košile?" zeptal se nakonec Harry, "takhle je to tu každý den, od doby co jsi odjel.." řekla tiše Hermiona k taťkovi, "lže.." dodala Jean na Hermiony poznámku, taťka se dobře bavil. "Jean.." začal znovu Harry a šel dolů po schodech. "Ale dobré ráno, pane Pottere.." pronesl taťka s úsměvem. Harry na něj  koukal jak na zjevení, "to už je to týden?" zeptal se nakonec Harry. "Taky se mi stýskalo.." odpověděl taťka s úsměvem a dopil si kávu. Jean se usmála a sedla si k Hermioně a taťkovi, nalila si kávu a snídala ovoce.. "Jinak.. jak jsi se měl ty?" zeptala se Jean s úsměvem, "..né tak dobře jako vy.." odpověděl a úsměv jí oplatil.. 

"Co jste podnikli?" zeptal se u snídaně. "Počkej!" křikla Jean a utíkala nahoru.

"Čekal jsem něco.. odvážnějšího, něž to, že jste si hráli na indiány.." prohlásil pobaveně taťka. "Ne.. byli jsme na výletě..Montserrat.. bylo to tak moc hezký.." pokývala hlavou Hermiona. "Vážně.. je to tak krásné a kávu mají také dobrou.." odpověděl taťka. "Ty jsi tam byl?" zeptala se Jean a sedla si zpět ke stolu, měla ve vlasech stejné peří jako včera.. "Ano, byli jsme tam s Jean.. a bylo to tam moc krásné.. Jean někde ztratila mapu, a tvrdila, že jí má. Nechal jsem to na ní.. tvrdila, že ví přesně kam jdeme.. pak jsme se ztratili, slezly jsme ze stezky.. když jsme se začali motat v kruhu, přiznala svojí chybu.. spali jsme v lese.." odpověděl zkráceně taťka. Hermiona si vyměnila pohled s Harry, a oba se pak na ní podívali. "Máte stejný vkus na partnerky.." řekla Hermiona k Harrymu a taťkovi. "Netuším o čem se bavíte.." řekl taťka. "Včera jsme se taky ztratili, a Jean nás navigovala, mapu nechala nahoře a tvrdila, že jí má... ztratili jsme se.. a spali jsme také v lese.." prohlásila s Hermiona. Jean se jen usmívala. Taťka se na ní podíval a usmál se. "Ty jsi vážně moc šikovná.. celá maminka.. jak to bylo dál?" zeptal se pobaveně. "No.. spali jsme v lese a ráno.." pokračovala Hermiona. "Hele tati.. spala jsem.. a vzbudí mě křik.. Hermiona a Harry ječeli a utíkali pryč.. já jsem se vymrštila do sedu a koukám.. Domorodci! A tak jako, že se jmenuju Jean.. a ahoj.. no prostě.. ale oni si asi povídat nechtěli.. tak jsem se vydala za Harrym a Hermionou.." odpověděla, taťka jen přikyvoval a usmíval se. "No.. mí s Harrym se báli o své životy a ona se smála na celé kolo.." odpověděla Hermiona. "Velice zajímavé.. to je asi součástí výletu.. My jsme s Jean to měli stejně.. akorát mě nevzbudil křik.. ale píchali do nás klackem. Tak jsme vstali.. Ptali jsme se jich a oni nic. Jean se snažila navázat kontakt..ale nakonec jsme běželi pryč.. bosí..Boty nám zůstali na paloučku.. a stejně tak i věci do jsme neměli blízko sebe.. do teď hledám svého průvodce Španělskem.." odpověděl taťka. "To se nám stalo taky! Ale oni nás pak našli.. Jean si s nimi opět povídala.. a ten jejich.. kápo jí dal do vlasů peří, a nějaká paní jí namalovala obličej.." dodal Harry. "Jdu hledat tu fotku.. povídejte.." vyzval je a odešel ke komodě.. "No.. Hermiona byla docela mrzutá.." pokračovala Jean. "Dovol! Tati, ona večer tvrdí, že je to jen les.. jen les.. A ráno, otevřu oči a oni tam! Prý jen les!" řekla Hermiona. Taťka se jen smál. "Já nevím, jestli je to jen náhoda.. ale tohle je úplně stejné. Jean mě ujišťovala, že žádní hadi.. asi jiné potvory v lese teď nejsou.. a nic nám nehrozí.. a pak ten milý budíček.." odpověděl. "No jo.. ale oni nám jen vrátili foťák a Jean dali papír.." odpověděl Harry. "Ano, já jsem se pak ptal toho pána u lanovky.. říkal, že každý rok, skupina lidí chce bydlet v lese, přes prázdniny, zkusit si žít jak žili pravěcí lidí a jejich kmeny.. zajímavé.." pokýval hlavou taťka a mířil k nim. "Jean je chtěla jít hledat.." řekl Harry a taťka zároveň. Oba se na sebe podívali překvapeně. A Hermiona s Jean se jen smáli. "Máte velice stejný vkus.." pokývala hlavou Hermiona. "Měla jsem pravdu.." dodala Mia. "Já jsem na Jean miloval tu spontálnnost, originalitu, a anarchii.. byla krásná a vášnivá.. ideální protiklad.." usmál se taťka. Jean na něj jen ohromeně koukala.. jestli pochybovala o Hermiony teorii, že oni dva jsou stejní.. bere zpět.. vybavili se jí Harryho slova.. "Jo.. já jí prostě zbožňuju! Právě pro tohle! Je spontální, krásná, anarchistická, originální a vášnivá.. co by jsi jako chtěla?"  Hermiona se na ní otočila, obě měli ve tváři to stejné ohromení.. Pak se na ty dva otočili a zazubili se na ně. "Já si myslím, že jsi si vybrala velice dobře.." pokývala hlavou Hermiona a koukala na Harryho. "Já si taky myslím.. s mamkou máme stejný typ kluků.." odpověděla s úsměvem. "..musí být tichý.." pokračovala. "..tmavovlasí.." dodala Hermiona. Měli na ně krásný výhled, oba stáli vedle sebe a koukali na ně, nechápali oč jde. ".. asi věrní.." dodala Hermiona, Jean kývla. "Taky skromní.. to je moc roztomilé.." pokračovala Jean. "Jo to jo.. máš pravdu.. " pokývala hlavou Hermiona. "..inteligentní.." dodala  Jean. "Jo to jo.. a mají takovou vepsanou eleganci.." dodala Hermiona. "Máš pravdu.. a celkově, když to tak vezmeš tak jsou oba džentlmeni.." pokračovala Jean s úsměvem. "..v celku podvolní.. když to tak vezmeš.." pokračovala Hermiona, Jean se na ní usmála. "Taky.. a důvěrní.." dodala Jean. "Je zajímavé jak moc jsou si podobní..." prohlásila Hermiona. "To ano.." kývla s úsměvem Jean. Taťka si Harryho změřil pohledem a Harry zase jeho. "Nemyslím si.." prohlásila oba najednou. "Ale ano.. tati, ty jsi to potvrdil dnes a Harry včera.. a spojitost mezi sebou máte.. stejné vlastnosti jako.." prohlásila Hermiona. "Je velká škoda, že mamka nepoznala Hermionu.. je fakt jako moje sestra.. akorát je víc.. jako ty.. myslím povahou.. co se týče povinností.." odpověděla Jean. "Ano, nemá spontálnost a anarchii v krvi.." odpověděl taťka. "Jste rozkošní.." prohlásila sladce Jean na konec.  "Díky.. ale tady je ta fotka.." řekl a podal jim jí. "To jsi ty.." řekl Harry a podíval se na ní. "Ne.. je to moje manželka.." zakroutil hlavou taťka. "Jste si tak podobní.. máme taky fotku.." řekla Hermiona a šla pro ní nahoru. Jean si zatím prohlížela fotku, bylo to jako koukat do zrcadla. Akorát vlasy.. jinak stejné.. a podoba byla neuvěřitelná..