Dcera|Jean Snapeová

O osm set dvacet šest dní později..

Jean

"Hermiono! Dnes jsou Vánoce!" řekla nadšená Jean hned jak otevřela oči. "Vážně? Kde jsem byla poslední dny?" zeptala se rozespalá Mia, Obě spaly na pohovce v obýváků, rozhodli se, že to bude lepší, než jít každá do svého pokoje. "No nevím.. ale dost mimo.. taky máš tak dobrý pocit? Jako kdyby jsi udělala něco bláznivýho.. ale prošlo ti to?" zeptala se nadšená Jean a začala si hledat něco k jídlu. "Jo.. ale s malým rozdílem, že to není jen pocit, ale i pravda.. Severus nás zabije.." řekla Hermiona a sedla si k ní do kuchyně. 

Obě si daly kávu, a čokoládové sušenky, jako jejich snídani. "Bez něj by jsme to asi nedali.. jako koukej.." řekla Jean s plnou pusou sušenek. "Máme k snídani nezdravé sušenky a kávu.. to není nejlepší.. a taky mě nikdo nepeskuje za to, že mluvím s plnou pusou.." zakončila to Jean a zapila to čajem. "Ano, byl by z tebe barbar.." zakončila to se smíchem Hermiona. 

"Hele.. začneme se oblékat.. za chvilku bude.." řekla Jean a koukla na hodiny "za deset minut sedm.. za hodinku si vyzvedneme tatínka.. jdu vařit lektvar proti Otřesu mozku.. a proti bolesti hlavy. To si myslím, že ocení.. nesnáší když ho léčí mudla.. Měla jsi ho vidět když si zlomil nohu.." zavzpomínala Jean.. to byla sranda. Mamka ho odvezla na pohotovost a on nechtěl.. vzpíral se, ale přes bolavou nohu.. a bez hůlky.. byl poražen. "Jo.. dobře pomůžu ti.. " řekla nakonec Hermiona. "Jasně.. alespoň se podíváš do nejlepší laboratoře.. fakt si na ní zakládá.." řekla Jean a otevřela jí dveře. 

"Tak to je.." řekla Hermiona a obdivovala jeho laboratoř. ".. špičková laboratoř.. máš tu vše na co si jen vzpomeneš.." dopověděla Jean a posadila se s jednomu stolu a vydala si postupy k lektvarům.."Fakt pěkný!" řekla nadšená Hermiona a rozhlížela se okolo. "Jdeme na to.. přines jeden kotlík velikosti čtyři.. a taky vem něco na míchání.. je to jedno, protože tu nemá nic napsanýho.. jeho chyba.." zakončila to Jean a zaklapla štos papírů. Jdou na to. 

"Fajn, to by jsme měli.. jdem se obléct." navrhla Hermiona. "Skvělý nápad.." odpověděla Jean. Lektvar nechali zchladnout a pak ho jen nalejí do lahviček. 

Vzala si černé džíny, a tlustý červený svetr. Na to si vzala obyčejný černý kabát a okolo krku šálu. Mohla vyrazit. "Už jsi Jean?" zaklepala na její dveře Hermiona. "Jo.. pojď" vyzvala jí Jean. Hermiona měla na sobě skoro to samé.. akorát její svetr byl šedý.. ale kabát k džíny odpovídali. Jsou fakt jak sestry. "Tak.. teď nám všichni uvěří, že jsme sestry.." řekla Hermiona a plácly si. 

"Hele.." řekla Jean, když procházeli okolo taťkovo ložnice. ".. neměli by jsme mu vzít nějaký oblečení? To se tak dělá né? Když jsi v nemocnici.." zauvažovala Jean. Hermiona se zamyslela, ".. asi jo.. máš pravdu.. taky se nosí pomeranče.." uvažovala dál. Jean se zasmála. "K němu by se hodil tak citrón, tváří se stejně když ho vidí.. taky tak kysele.." zasmála se Jean. "Fajn, budu si to pamatovat." odpověděla Hermiona a smála se na celé kolo. "Jdem.. provětráme mu šatník.." řekla spiklenecky Jean. 

"Ták!" řekla a prudce otevřela skříň, měl možná víc oblečení jak ona sama.. "On má možná víc oblečení jak mi dohromady.." řekla Hermiona užasle. "Teď jsem nad tím taky přemýšlela.." přiznala se. Po ohledání šatníku zjistili, že jsou polovina hábity. Nespočet černých hábitů.. někeré i tmavě modré, ale to byla spíš výjimka. Košile.. těch bylo taky požehnaně. "Jakou mu vezmeme?" zeptala se Jean a ukázala na pět úhledně vyrovnaných kopiček košil. "Nevím.. tmavě modrou.. nebo světle modrou.. pak tu má dvě černý.. A kopice bílých.. ale nenech se zmást.. jsou tu dvě v barvě slonová kost.. taky jsou tu takové.. já nevím.. je to něco mezi bílou a modrou.. a zbytek jsou sněhově bílí.." zakončila průzkum Hermiona. "Hele.. jasně z toho vyplívá, že má nejraději bílou.. berem tu.." řekla Jean a rádoby šáhla po první bílé. "Kalhoty nebudou takový problém... má tu jen černé.." řekla a vzala jedny. "Co ponožky?" zeptala se Hermiona. Jean na ní chvíli koukala a pak se rozesmála. Hermiona se k ní pak přidala. "No co? Je zima.." obhajovala se, ale smích nezastavila. "Jasně, máš pravdu.. vezmeme mu i ponožky.." řekla Jean a vzala hned dvoje. "Když říkáš jaká je zima.." pronesla Jean. "Poslední a pak už budeme muset jít, je svetr.. berem kašmírovej.. ten má taky rád, ale jaký je lepší? Modrá nebo.. já nevím.. je to sporný Mio, ale mohla by to být půnoční modrá? Jo? Existuje taková barva?" Ujišťovala se Jean. Hermiona se usmála. "Jasně a když ne.. tak co? Máme novou barvu: Půlnoční modrá.. ta je pěkná.." přitakala Hermiona, "Tak jdeme!" zavelela Jean.