Zloději snů III.

15. Bouře

Sirius se dnes v noci probudila sama od sebe. Žádné noční můry jí ani Rhyse netrápily, takže spali naprosto klidně. Dívka si unaveně protřela oči a otočila se. Rhys spal otočený čelem k ní a vypadalo to, že se jen tak nevzbudí. Bylo zvláštní ho vidět takhle zranitelného. Kdyby chtěla mohla by mu podříznout krk, ale proč by to dělala? Konečně měla možnost vidět ho chvíli v klidu. Svaly měl uvolněné stejně jako křídla a oddechoval pravidelně a klidně. Nikdy ho takhle spát neviděla. Dokonce i v Neazaru měl zbystřené reflexy, takže když se pohnula vzbudil se ale teď spal jako zabitý. Proto natáhla ruku a začala ho hladit po krku a čelisti. Ani přitom se nevzbudil! Musel být neuvěřitelně vyčerpaný, neuměla si představit jak moc byla pozice krále unavující, dokonce i pro tak zkušeného Divostrůjce jako byl on.

,,Děje se něco?" zamumlal rozespale a chytil jí za ruku, kterou ho hladila po tváři.

,,Jen je nezvyk vidět tě spát tak tvrdě." pousmála se když se mu nepatrně zvedly koutky úst. ,,Nejsi nemocný?"

,,Jen neskutečně unavený." pootevřel modré oko, které jiskřilo jako padlá hvězda. ,,Potřeboval bych spát nejlépe celý den nebo dva." Venku zahřmělo jako na povel. Bouřku Sirius neslyšela už tak dlouho, ale líbilo se jí to. Měla ráda když půda voněla po dešti a jestli bude bouřka celý den mohl by se Rhys konečně trochu vyspat. ,,Poslední podzimní bouře, ještě pár dní a bude tu stejně bílo jako na Zimním dvoře."

,,Takže máš dnes dost času se prospat."

,,Jen když se mnou zůstaneš v posteli." znovu si začal určovat podmínky. ,,Informátora máme pod zámkem a Hyenu stejně nevystopuju dříve jak za několik týdnů, takže by nám oběma odpočinek prospěl." usmál se na ní. Pokoj rozsvítil blesk a ozvalo se zahřmění.

,,To zní přinejmenším lákavě." uznale přikývla a slíbila mu, že zůstane s ním. Rhys se spokojeně usmál a tak trochu podvědomě jí objal. Sirius chvíli poslouchala jeho dech, který se velmi rychle zklidnil a opět to vypadalo jako by tvrdě spal. Jí taky netrvalo dlouho, aby opět tvrdě usnula zahalená sametovou tmou. Probudila se až pozdě ráno. Povzdechla si když zjistila, že žeo Rhys už v posteli není. Bylo jí líto, že jí zase nechal samotnou proto se oblékla a loudala se na balón v jídelně na snídani. Venku sice pršelo a bouřilo, ale otevřený balkón jakoby chránila neviditelná střecha. Posadila se do svého křesla s kožešinou a podepřela si hlavu, však jídla před sebou se ani nedotkla. Jen na něj hleděla a přemýšlela jaké by to bylo kdyby Rhys byl stále jen kapitánem královské gardy. Byla sice ráda, že má takové postavení a všichni v království si ho váží a mají ho rádi, ale ona by ho nejraději měla zase sama pro sebe. Věděla jak sobecké to je ale chyběl jí! Hrozně jí chyběl!

,,Zdravím, má drahá Jitřenko." Rhys jí políbil na tvář a ona se na něj prudce otočila a málem ho přitom praštila. Rhysandem její ruku zachytil a zatvářil se potěšeně. ,,Velmi dobrý reflex," pochválil jí, obešel stůl a usadil se do svého křesla. ,,Vyspala ses dobře?"

Sirius na něj hleděla jako na ducha, ale pak se vzpamatovala a odpověděla: ,,Neřekl si, že se ráno někam chystáš!"

,,Já se nikam nechystal," namítl a zatímco jí pomocí kouzel naléval čaj počastoval jí rychlím pohledem. ,,Nechtěl jsem tě budit, byla si roztomilá." usmál se na ní. Dívka odvrátila pohled ve vyčítavém gestu a král se usmál.

,,Jak ses vyspal ty?"

,,Spal jsem výborně a jsem skutečně rád, že v tomhle počasí nikam nemusím." ve chvíli kdy to dořekl oblohu rozsvítil blesk po kterém následovalo zadunění hromu. ,,I když jsem toužil si s tebou dát souboj v aréně."

Dívka se na něj opět podívala. Spáry na jeho křídlech sebou škubaly když se tiše zasmál jejímu výrazu. ,,Dnes na to opravdu není vhodná doba... Nejsem zase tak zvyklá na chlad jako ty a horečku už jsem měla." odpověděla trochu neochotně a pevně sevřela hrnek.

,,Vážně?"

,,První zimu strávenou v Neazaru jsem neměla přežít... Trpěla jsem v horečce po mém nešťastném tréninku kdy jsem propadla ledem. Haylern nevěděl co se mnou udělat i když sháněl ty nejlepší doktory. Kallias a Daris u mě zůstávali přes noc a Lucian se mě pokoušel rozveselit a udržet při smyslech. Když už to vypadalo nejhůř a noc se zdála nekonečná něco ve mně se probudilo. Moc Divostrůjce, která mě zahřála natolik že jsem teď tady a živá." dovyprávěla mu zkrácenou verzi svého příběhu a důkladně se napila. Rhys na ní hleděl svýma tmavě modrýma očima ve kterých poskakovali plamínky.

,,Proto tolik nenávidíš studenou vodu a chlad." konečně pochopil proč se k němu vždy tak křečovitě tiskne když jí je zima. ,,Ale magie dokáže nejen životy odebírat, ale také zachraňovat... Ty si toho důkazem." kývl jakoby jí skládal poklonu. Rhys k ní vždy cítil hlubokou úctu a ctil jí jako sobě rovnou, ona jeho brala s úctou a respektem jak by to žena měla dělat vždy... Ale ani přesto se to Rhysovi nelíbilo!

,,Nevím, jestli je to nějaká výhra."

,,Trápí tě snad něco?" zeptal se a naklonil hlavu na stranu. Jeho vždy perfektně upravené černé vlasy se zaleskli když nebe opět rozzářil blesk.

,,Ale to nic... Jen hloupá poznámka." zalhala a obrátila pozornost městu pod nimi. Rhys z ní přesto nespustil oči. Něco se děje a já zjistím co! Ujistil sám sebe a dělal jakoby se nic nedělo!