Zloději snů III.

36. Asperas- Padající hvězdy

Znovu se vše opakovalo! Ráno spolu snídali a pak už ho celý den neviděla! Zase byl zalezlý v pracovně a psal. Talir mu tam tak dvě hodiny pomáhal a Cas mu tam pak přinesl jídlo, ale Sirius ho nechtěla otravovat, takže raději trávila čas s Dialou a Averittem ve městě. Pomalu se courala za nimi zatímco přemýšlela o tom co se bude dít dnes a také za pár dní. Navíc jí vrtalo hlavou jak své dva bratry zase usmířit, ale u nich by to mělo být celkem lehké. Nedokázali se na sebe zlobit dlouho a proto by to mělo být jednoduché! Diala se jí pokoušela rozveselit všelijakými poznámkami, ale Sirius neměla moc náladu se smát, takže se občas jen ušklíbla aby jí udělala radost. Vrátili se až po obědě když se pomalu chýlilo k oslavě, která měla začít po setmění. Zlodějka přišla do pokoje, aby se podívala jestli na ní nečeká Rhys! Místo něj na ni čekal dárek v podobě šatů podobajících se zářivé padlé hvězdě. Prolínala se tam světle modrá s tmavě modrou a vypadali naprosto dokonale. Když dívka přišla blíž zjistila, že je u nich vzkaz.

Dárek od tvého úchvatného krále!

R

Sirius se zasmála a skrz pouto cítila z Rhysovi strany potěšenou jiskru. On vždy věděl jak jí rozesmát i když jí bylo nejhůř a teď to znovu dokázal.

Si skromnost sama! odepsala na stejný kus papíru když našla pero. Hned jak dopsala papírek okamžitě zmizel v černém plameni. Slyšela v hlavě jeho smích a vzápětí se papírek objevil zase zpět.

Sejdeme se na balkónu ze kterého je vidět na nádvoří. Po setmění! To byl poslední vzkaz, který jí poslala. Sirius na to nic neříkala a pokoušela si vybavit ke kterému pokoji patří. Když se pak oblékla do šatů a Roni jí sčesávala vlasy konečně si uvědomila, že balkón je hned vedle bývalé pracovny jejího otce. Od doby kdy zemřel jeho pracovna sloužila spíš jako připomínka, byli tam věci jak jeho tak i jeho manželky a Sirius už si je mnohokrát prohlížela. Obraz jí a jejích rodičů vysel ve spodní levé chodbě, která vedla ze sálu. Byly tam dvoje dveře po bocích trůnů stejně jako byly v Denním království, ale tady ho hlídali Talir a Casiss nebo jiní členové gardy. 

,,Rhysandem příliš pracuje, to tě trápí?" zeptala se Roni když jí rozčesávala vlasy.

,,Trochu. Je to král, má moc práce, takže se to dalo očekávat." 

,,Přesto ti v době nepřítomnosti nechává pravomoci kralovat v žádném království se to ještě nestalo. Nikdo to ještě  neudělal." Sirius teď cítila poctu, že Rhys něco takového udělal. ,,Ale Sněm králů není nic lehkého."

,,O co tam vlastně jde?" 

,,Můj otec tam jednou byl jako králův pobočník. Každý rok se tento sněm koná na Letním dvoře a králové tam přesně po půlnoci diskutují o různých záležitostech mezi sebou. Jsme si naprosto jistá, že se tam alespoň jednou proběhne hádka kde se různě obviňují." odpověděla a usmála se na ní v zrcadle. Sirius se nad tím zamyslela když Roni řekla: ,,Hotovo." Královna se podívala do zrcadla. Vlasy měla dokonale zčesané a měla do nich zapletenou i měsíční korunu, kterou Rhys chtěl, aby si vzala na sněm. ,,Jsem ráda, že se ti to líbí a Rhysovi určitě bude taky když má narozeniny."

,,Cože?" Sirius se na ní podívala. ,,On má narozeniny?"

,,Ano." usmála se Roni. ,,Nechce aby to vědělo moc lidí, protože všichni slaví Zimní slunovrat, navíc své narozeniny nemá moc rád." 

,,Proč?"

,,To už se musíš zeptat jeho."

,,Zakázal ti o tom mluvit?"

,,Ne," zavrtěla hlavou. ,,Jen neumím vyprávět jako on, nikdo z nás." věnovala jí další vřelý úsměv když se dveře za nimi otevřeli. Diala byla oděná do stříbrných šatů a bílé vlasy jí zdobila zlatá tiára.

,,Páni, skutečná noční vladařka. Znovu se před tvým umem klaním, Roni." uklonila se jí Dia. Roni jí věnovala další ze svých upřímných úsměvů. ,,Půjdeme?" pronesla směrem k Sirius, která již stála na nohou.

,,Ano. Moc ti děkuji, Roni." 

,,Není za co." kývla a odešla s nimi na chodbu. Dívky v blyštivých šatech se vydali na nádvoří, které bylo stejně jako nádvoří gardy plné hostů. Na nádvoří se potkali s Talirem a Casissem, kteří byli odění do černé se stříbrnými značkami na klopách a dokonce i oni měli jakési koruny, které je řadili do úzkého kruhu krále.

,,Dámy, musím říci, že vypadáte mnohem lépe než hvězdy, které za chvíli jistě začnou zase padat." Casiss jim složil velmi galantní kompliment a uklonil se. 

,,Vám to taky sluší, hlavně ty koruny."podotkla Sirius a poklepala na Talirovu stříbrnou korunu.

Cas se zakřenil. ,,My víme, Rhys nám je dal včera. Prý si je máme nechat." 

,,Nechal je prý udělat přímo pro nás." dodal Talir a rozhlédl se kolem jakoby ho hledal. 

,,Zase se někde schovává, aby sme mu nemohli popřát k narozeninám." zamručela Dia a vzala si od Case sklenici vína. Sirius nenápadně zvedla hlavu k balkónu kde viděla černý stín.

,,Půjdu na chvíli..." nemusela ani nic říkat, protože ti tři už byli natolik zabraní do rozhovoru, že jediný kdo si všiml, že odešla byl Talir, ale nijak na to nereagoval a začal si povídat s nějakým mužem, kterého neznala. Siriu vešla do prázdného zámku a vydala se chodbou nahoru na balkón. Když na něj vyšla nikdo tam nebyl, ale hned jak se opřela o zábradlí cítila za sebou přítomnost Rhyse. Otočila se k němu. Na hlavě měl temnou hvězdnou korunu, která vyhlížela krutě stejně jako její majitel, který se krutě občas snažil chovat, černý oděv se stříbrným prošíváním stejně jako jeho bratři.

,,Za chvíli začnou padat hvězdy." pronesl a podíval se na oblohu.

,,Ano, už se těším. Tady to musí být mnohem lépe vidět než v Neazaru." zatím se nechtěla zmiňovat o jeho narozeninách.

,,Něco ti chci ukázat. Místo kam jsem chodil každý rok o Zimním slunovratu." podal jí ruku a za zády se mu zamihotala křídla. Sirius nic nenamítala a nechala ho, aby jí vzal do náruče a máchl křídly. Nikdo si ho nevšiml, protože okamžitě splynul s temnou noční oblohou. Dívka si již na létání zvykla, ale i přesto se ho pevně chytila. Měla co dělat, aby se nedívala pod sebe, ale když pak ucítila že se Rhys postavil na pevnou zem konečně se podívala. Stáli na velkém útesu, který vídala z balkónu u nich v pokoji. Útes se tyčil nad městem a bylo krásně vidět. Světla byla tlumeně rozsvícená a všichni čekali až Asperas začne. ,,Podívej!" ukázal na nebe. Královna vzhlédla. Byl to skutečně kouzelný jev! Padající hvězdy v sobě měli vždy nějaké kouzlo, ale zde to bylo skutečně magické. Tolik hvězd neviděla podat ani v Neazaru.

,,To je... úžasné." opřela se o Rhyse. Chvíli se jen tak oba dívali na padající hvězdy než Sirius řekla: ,,Neřekl jsi mi, že máš dnes narozeniny." 

,,Moc mě to mrzí, zlobíš se?"

,,Ne, ale nic pro tebe nemám." podívala se na něj přes rameno.

,,Dárek si mi dala už v létě... Přijela si za mnou a proto jsem rád, že si na mé narozeniny tady." vtiskl jí polibek na tvář. 

,,A ty mi pořád nějaké dáváš, nezdá se mi to fér." 

,,Mně jako dárek stačíš ty." usmál se a nepřestával sledovat padající hvězdy. Sirius se pro sebe pousmála a také nespouštěla oči. Bylo to něco co se dalo spatřit jen jednou za rok a to v Nočním království.