Zloději snů III.

37. Sněm králů

Uběhlo pár dní od Padání hvězd a přišel čas, aby se Sirius s Rhysandemem přemístili na Letní dvůr kde se měl konat onen zlověstný Sněm králů. Sirius se to nelíbilo už jen z doslechu a když pak viděla Rhyse přestalo se jí to líbit úplně! 

 Královna otevřela dveře do ložnice a než stačila udělat alespoň jeden krok dovnitř couvla. Rhysův vzhled jí vyděsil. Byl sice oděný do černé, ale jeho temná koruna s hvězdami kolem které se občas mihla výhružná temnota mu dodávala na respektu!

,,Neboj!" rozesmál se. ,,To vypadám až tak děsivě, že se mě lekne i má nevěsta?" otočil se k velkému zrcadlu. Sirius k němu přišla a prohlédla si ho v zrcadle.

,,Vypadáš jako Krutý král." nedokázala zakrýt hrůzu z toho jak se bude chovat na sněmu. 

,,Odpusť, ale..." ohlédl se. Sirius velmi rychle pochopila na co se dívá. Šaty černé jako noc, temná koruna vpletená do vlasů, černé stíny a krvavě rudé rty! ,,Sluší ti to." políbil jí na tvář.

Sirius se na sebe dívala v zrcadle. ,,Rhysi, nevím jestli je nejlepší nápad abych tam šla taky." 

,,Jindy bych tě nenutil tam jít a nenutím tě ani teď, ale moc by mi tvá přítomnost pomohla." prosebně se na ni podíval v zrcadle u toaletního stolku.

,,A proč?"

,,Protože si jediná kdo mě dokáže uklidnit a navíc bych se nemohl soustředit kdybych stále musel myslet na to, že se mnou nejsi." 

,,Půjdu tam s tebou a nějaký doprovod..."

,,Talir." odpověděl okamžitě. Musel to mít zaručeně vymyšlené dopředu. ,,Je nenápadný, tichý a navíc špeh, přesně to potřebuji." Sirius chápala a nepotřebovala, aby jí to vysvětloval.

,,Diala a Casiss zůstávají?"

,,Zůstávají aby na náš domov dali pozor. Půjdeme?" natáhl k ní ruku. Královna se naposledy podívala do zrcadla a pak ho vzala za ruku. Byl to okamžik a přemístili se na hlavní nádvoří zámku na Letním dvoře! Bylo tam příjemné teplo. ,,Talire." pozdravil Rhys s kývnutím svého bratra oděného v černém společenském oděvu, který se velmi podobal tomu Rhysovu a stříbrnou korunu na hlavě měl také.

,,Moji vladaři." uklonil se a přejel pohledem dva vojáky z Letního dvora, kteří si je nedůvěřivě měřili. 

,,Jak to vypadá?"zeptal se Rhys zatímco mířili dovnitř. Zámek byl obrostlý rozkvetlými květinami a kolem šumělo moře. Ve vzduchu byla cítit mořská sůl, chodby byly zdobené v odstínech léta a všechny obrazy i nábytek byl vykládaný perlami nebo mušlovinou. Přesně jako si Sirius představovala Letní království. Trůnní sál byl na její vkus až příliš letní! Kolem mušlovinových sloupů se ovíjeli šlahouny s rozkvetlými květinami a podobný byl i trůn na kterém zrovna teď nikdo neseděl.

,,Ještě tu není Jaro a Zima." odpověděl a zamračil se na jakéhosi muže v rudými vlasy... Podzimní království.

,,Dobře." kývl Rhys a zle si změřil muže, který ho sledoval od stupínku. Sirius ho nepoznala, ale podle barvy vlasů a oděvu si mohla pouze tipnout, že jde o nějakého příslušníka Léta. ,,Víš co máš dělat." kývl na Talira. Ten se uklonil a zmizel v nejbližším stínu aniž by si ho nikdo všiml.

,,Kam šel?" zeptala se ho Sirius šeptem a předstírala, že ho líbá na tvář.

,,Hlídat, lásko... Kdyby se něco dělo nebo se k něčemu schylovalo budu to vědět jako první."  ostražitě se rozhlédl kolem. ,,Teď se ti asi nebude líbit mé chování!" naposledy jí něžně políbil na spánek a pak nasadil svou krutou masku. Oči mu potemněly, úsměv mu hrál na tváři a temnotu přestal držet na řetězu. Sirius neměla moc ráda když ze své moci sňal okovy a dával najevo svou nadřazenost! Ale i ona se naučila tuto masku používat a hrála s ním jakékoliv divadlo jaké si přál, celý večer! Králové si jí nevěřícně prohlíželi. Nechápali s kým po boku se objevila a už vůbec jak se oba můžou tvářit tak strašidelně.