Zloději snů III.

17. Sokolnictví

Rhys:

Včera jsem si umanul, že jí naučím sokolnictví a hned ráno jsem toho litoval. Ta holka si se zvířaty rozumí mnohem lépe než já! Mám několik dravců, můj oblíbenec je však obrovský hnědý orel, který nesnáší nikoho jiného než mě. Půjčil jsem jí ho a co vidím o 2 minuty později? Jak se k ní ta okřídlená bestie tulí. Stál jsem tam jak přibitý a koukal jsem jak dokonale s tím dravcem zachází. Hvízdl jsem na káně, které kroužilo nad lesem a zvedl ruku v rukavici do které vzápětí zakryli spáry. 

,,No tohle je zázrak..." nasadil jsem káněti čepičku. ,,Bram by vykloval oči každému kdo by se na něj jen pokusil sáhnout a k tobě se tulí jakoby tě znal odjakživa." pohladil jsem Brama po křídlech. ,,Tohle je zrada, kamaráde." Bram zaskřehotal, že jsem málem ohluchl.

,,Tady nám někdo žárlí," popíchla mě Sirius a vypustila Brama do vzduchu. Viděl jsem na ní, že tuší, že něco skrývám, ale já jí to stále říct nemůžu. V tomhle ohledu jsem zbabělec i když si to nerad přiznávám! ,,Co je? Co tak koukáš?" zeptala se když si všimla, že jsem úplně mimo.

,,Přemýšlel jsem jestli náhodou nemám začít žárlit! Nejdřív Talir a teď Bram... Ještě si budeš sundávat prsten tak mě můžeš rovnou poslat do háje." dokázal jsem vymyslet smysluplnou výmluvu dostatečně rychle. Matka mi za to vždy vyndala když mě chytila jak kradu v kuchyni, ale i přesto měla ráda jak se ze všeho dokážu vykroutit slovy. Když se k tomu pak přidala i síla mají ty slova větší účinek, škoda že už to matka nemůže vidět.

,,Teď už nepřemýšlíš nad tímhle!" odhalila mě. ,,Tak co je?" chytila mě za ruku na které jsem neměl sokolnickou rukavici.

,,Vzpomněl jsem si na matku." 

,,Odpusť, já..."

Usmál jsem se. ,,Za to, že má matka už tady není ty nemůžeš a já už si zvykl." odpověděl jsem prostě. Již dávno mě přešel smutek a vzpomínal jsem si na ní už jen v dobrém, což se o zbytku mé rodiny říct nedalo. Teď nás zůstalo jen pár. Já, Asner, Diala, Luco, Tais, jeho manželka a moji dva bratranci... Jediného koho z nich mám rád je Diala. Nevím proč je náš rod tak zvláštní. Můj dědeček byl Temnostrůjce se zlatým srdcem... Jako malý jsem dlouho přemýšlel nad tím proč Temnostrůjci jsou hodní a ti jenž jejich moc v rodině nezdědili jsou tak příšerně zlý! Nikdy jsem na to nepřišel, ale matka říkala, že v každém z jeho potomků je kus temnoty, která je přiměje být zlými a já se to naučil využívat jako masku. Na pár lidí však nikdy zlý být nedokážu... Jedním z nich je především ona. Bavilo mě jí sledovat přičemkoliv! I když jsem se nenáviděl za to, že jí musím lhát nebo všechno neříkat. ,,Skutečně ti to jde, někdy si spolu vyrazíme na lov, co říkáš?"

,,To zní jako dobrý nápad a co dalšího?"

,,Naučím tě zacházet se sovami při nočních lovech."

,,To zní skutečně lákavě." uznala a pískla na to vlčí štěně, které jsem jí přinesl.

,,Už si ho pojmenovala?"

,,Ještě ne, ale přemýšlím nad jménem Amer."

,,Mně se to líbí a jeho očividně taky." klekl jsem si, abych to malé stvoření mohl pohladit. Uši se mu ještě nenarovnaly a navíc hned jak jsem na něj sáhl ohnal se po mě tesáky ostrými jako jehly. ,,Rád si hraješ, co?" podrbal jsem ho pod krkem a nechal si od něj olíznout ruku. Byl roztomilí i když jsem si dokázal představit jak bude vypadat až bude dospělí. Vlci jsou skvělí lovci a on by možná mohl vystopovat Hyenu. To je nápad! 

,,Co tě napadlo?" už dokázala bezpečně poznat kdy mě něco napadlo. Prudce jsem se zvedl a hvízdl na Brama, který ve spárech držel králíka.

,,Luco u sebe jistě má něco co patřilo Hyenovi a má to na sobě jeho pach. Na jeho vystupování použijeme psa." Sakra, jsem geniální! Nebo taky ne. ,,Jestli jsme chytili Luca Hyena bude poblíž a bude se snažit ho vysvobodit."

,,Panteři mají lepší čich, co použít Luce?" navrhla. Měla pravdu! Luc je mnohem lepší v hledání a jediné co nám zbývalo bylo sebrat Lucovi něco co patřilo Hyenovi. Už se nemůžu dočkat až dostanu do rukou Lodrica, aby mi konečně řekl proč Sirius unesl. Už jsme věděli, že jí unesli kvůli někomu kdo jí chtěl, ale já vůbec netušil komu jí měli dát a proč jí měli propašovat na hranice. S těmihle informacemi se ani nedalo pořádně předpovědět kdo jí chtěl... Mohl to být jakýkoliv šlechtic nebo dokonce vládce z jakéhokoliv království! Já byl vytočený ať šlo o kohokoliv, ale žárlím takže to je normální reakce... Asi!

,,Necháme to až se vrátíme, ano?" když jsem to řekl oči jí zasvítili.  Byl jsem rád, že je šťastná! Co jiného bych si mohl přát, no ne?

,,Půjdu si číst, zřejmě máš nějakou práci." hodila hlavou směrem k mým třem istryjeckým přátelům. Jak jsem říkal! Stejní jako Casiss i stejně otravní a dokáží si najít dost špatnou chvíli na otravování. Nemají to v genech? Zřejmě se budu muset zeptat kněžek jestli to náhodou není možné! ,,Uvidíme se potom." políbila mě pouze na tvář a odešla. 

,,Tak za tohle," pronesl jsem aniž bych se musel podívat na trojici. ,,Vás zabiju!" zavrčel jsem podrážděně. Bohužel to jsem ještě netušil co na mě bude čekat uvnitř mého vlastního doma!