Zloději snů III.

18. Poslušní pejsci

Sirius se procházela po domě když v tom se ozval Rhys.

,,Lásko, pojď sem... Potřebuju poradit!" zavolal na ní ze spodního patra. Sirius sešla schody. Rhys stál zády ke krbu a mračil se na dvojici osob sedících na gauči naproti němu. Sirius poznala okamžitě kdo to je. Než však stačila něco říct Rhys pokračoval. ,,Mám takový problém. Nevím jestli jim mám kupovat pamlsky za to, že na mě všude poslušně čekají nebo je připnout na řetěz a nechat je v lese." šlehl pohledem po Casissovi. Ten seděl na gauči, křenil se a objímal Diu kolem ramen.

,,Nic ste neřekli a nebyli k nalezení... Jak jsem měli vědět, že ses jí nepokusil znásilnit?" 

,,Ty zavři hubu!" varoval ho Rhys. Sirius poznala, že Rhys je pěkně rozčílený. Tušila o co mu šlo a nevěděla jestli jim má být vděčná nebo je za to taky nenávidět. ,,A teď mi řekněte, co tady děláte?"

,,Vynechal sprostá slova, to je úspěch." podotkla se smíchem Diala. Sirius si všimla, že její nejlepší kamarádka si hrála s válečníkovou rukou na svém rameni. Měli mezi sebou vážně zvláštní vztah.

,,Dialo!" zavrčel podrážděně Rhys. ,,Myslím to vážně!"

,,To já taky, bratránku." věnovala mu široký úsměv. Rhys zatnul ruce v pěst. Sirius mu položila ruku na rameno, aby ho uklidnila.

Král se zhluboka nadechl. ,,Talire, co tady děláte?" Sirius si ani nevšimla, že by tam Talir někde byl, ale když na něj Rhys promluvil vynořil se ze stínu vedle krbu. Už by si na to měla zvyknout, ale stejně se lekla.

,,Nevěděli jsme kam jste zmizely a Diala s Casem trvali na tom, že vás prostě musí už jen z principu otravovat." odpověděl upřímně a usadil se do křesla vedle Rhyse. ,,Omlouvám se, víš jak nerad tě otravuju."

,,Co vám můžu říct, ale příště mi řekněte, že se sem chystáte... Koupím nějaké pamlsky." protočil očima. ,,Každopádně já jdu spát, jdeš taky?" podíval se na Sirius, která přikývla. Hned jak se dostali na chodbu ke schodům Rhys zašeptal: ,,Myslíš, že když je naučím nějaké povely budou si je pamatovat?"

Sirius ho praštila do žeber i když jí to přišlo legrační: ,,Pitomečku." 

,,No co?" ohlédl se ke dveřím do obývacího pokoje kde seděli jejich přátelé. Talir se chvíli po nich přesunul do svého pokoje. Všichni kromě Rhyse měli zakázáno se v domě přemísťovat, takže se mohli přemístit pouze na hranici pozemků!

* * *

,,Budeme mít návštěvu."

,,Kdy?"

,,Hned jak se vrátíme." políbil jí na rameno. Sirius se k němu otočila a pohladila ho po složených křídlech. ,,Opatrně, je to sice příjemné, ale moc mě neprovokuj." znovu mu oči zazářili jako hvězdy. Sirius si na tohle už víceméně zvykla, takže dělala že to neslyšela.

,,A jakou návštěvu čekáš?"

,,Fehaye z Jarního království a Vesena z Letního království... Nedávno mu zemřela manželka, prý je z toho stále ještě zničený." pronesl bezbarvě.

,,To je hrozné."

,,Nesdíleli spolu pouto partnerů, byli pouze manželé. Kdyby ano byl by na tom mnohem hůř."

,,Jak to pouto vůbec funguje?" zajímala se. Nikdy nikoho kdo by měl partnera nepotkala, ale Rhys prý měl rodiče, kteří byli partneři, takže by to měl vědět.

,,Je to pouto na celý život a žádná síla ho nedokáže zlomit. Navíc se nemusíš bát, že někdy ztratíš o partnera zájem nebo lásku k němu... Je to nemožné, miluješ ho stále stejně ať se děje cokoliv. Samozřejmě nikde není řečeno, že se nemůžou hádat." nad poslední větou se zasmál.

,,Dá se nějak vycítit?"

,,Jistě. Teď se možná budu trochu chvástat, ale muži to vycítí dřív než ženy, takže to vědí mnohem dřív... Ženy si to obvykle nechtějí připustit."

,,Na to jak jste nesnesitelní a paličatí tak je to docela výhra." trochu se v něm pokoušela podnítit jeho sarkastické JÁ i když nevěděla proč. ,,Jak se pouto mezi partnery ztvrdí?"

,,Hádej." usmál se. ,,Něčím čeho se ty tak hrozně bojíš." dodal. Zlodějka se zhluboka nadechla a posadila se. ,,Promiň, tohle byla neférová rána." omluvil se a pohladil jí po zádech.

,,Vlastně máš pravdu." uznala.

Její odpověď byla tak překvapivá, že se Rhys prudce posadil a vyhrkl: ,,Cože?" 

,,Že máš pravdu." zopakovala. ,,Opravdu se bojím."

,,A čeho?" zdálo se mu to směšné, ale nesmál se. ,,Snad si nemyslíš, že se na tebe potom vykašlu? Kdybych to chtěl udělat nežádám tě přeci o ruku." připomněl jí prsten, který jí tížil na ruce.

,,Tak fajn. Teď ke mě buď upřímný..."

,,Slibuju."

,,Co mi tajíš?"

Rhys se zarazil. ,,Já?"

,,Něco si slíbil..." chtěla se s ním hádat, ale ve chvíli se ozvalo zaklepání.

,,Co je?" zavolal Rhys.

Dovnitř vpadl Talir s mečem na zádech a ve zbroji. ,,Máme Hyenu! Právě mi zvědové řekli, že ho dostali když se pokoušel vloupat do zbrojnice." 

,,Hned jdu!" kývl Rhys. Stačil jediný pohyb ruky, aby se na něm objevil oděv válečníka. ,,Promluvíme si později." pronesl vážně.

,,Rhysandeme!" Sirius se zvedla, ale on jí ignoroval. ,,Rhysandeme! Okamžitě stůj!"

,,Teď nemám čas!" odsekl a šlehl po ní pohledem. Sirius couvla o krok zpět. I když to vypadalo, že je Rhys naštvaný na ní nenáviděl spíš sebe. Přesto se ani neomluvil a zabouchl za sebou dveře. Sirius se posadila na postel a složila hlavu do dlaní! Tohle přehnala a uvědomovala si to!