Zloději snů III.

48. Léčba

Budila se velmi pomalu. V uších jí stále zvonilo a kdykoliv se pohnula zafňukala bolestí jako malá holka. Souboj s Rhysem na pláních jí odrovnal na několik hodin. Když se probudila bolest se zdvojnásobila. 

,,Díky, všem bohům, že žiješ." vypískla Diala. Sirius se na ni podívala. Bílé vlasy měla rozpuštěné a měla své oblíbené červené tričko odhalující břicho a volné kalhoty stejné barvy. 

,,Co se stalo?" 

,,Ten můj idiotský bratranec tě málem zabil. Horečka stále neustupuje." sáhla jí na čelo. Horečka? Sirius se vyděsila a prudce se posadila. Hlava se jí točila a žaludek měla jako na vodě. ,,Jestli něco podobného zkusí znovu zabiju ho!" zavrčela si sama pro sebe a znovu jí položila na postel. Sirius zavřela oči, dělalo jí problém mít je otevřené a odpočívala. ,,No podívejme, my o vlku..." obrátila svůj planoucí pohled na Rhysandema.

,,Přestaň, Dialo! Už tak se cítím provinile, nedělej mi to ještě horší!" hlavu měl možná vztyčenou, ale provinilý pohled se upíral na Sirius.

,,A co tě to napadlo?! Chceš jí snad ublížit nebo ti to, že ti Haybers vyhlašuje válku nestačí?!" 

,,Postaral jsem se o zastrašení." 

,,Co si provedl?"

,,Poslal mu na dvůr hlavu jeho zvěda..." odpověděl jí povědomých bezbarvý hlas. ,,Se znamením našeho království na čele." jeho hlas zněl až podivně klidně, jakoby mluvili o počasí. Sirius cítila, že jí sáhl na čelo a jemně jí pohladil po tváři. ,,Ten souboj na pláních nebyl jeden z tvých nejlepších nápadů." pronesl směrem ke králi.

,,Tak dobře! Kdo z vás mi to dá ještě víc sežrat?!"

,,Jak si jí mohl takhle zřídit? Ale bránila se ti ale statečně." ozval se i Casissův posměšný hlas ode dveří. 

,,Vypadněte! Chci s ní být sám!" pronesl ostře. 

,,Spí!" namítla Diala a prudce se zvedla. Talir jí položil ruku na rameno a kývl. I on slyšel, že je vzhůru. 

,,Půjdeme se najíst?" slyšel na chodbě říkat Casisse. Pak zavřel dveře a pomalu přecházel k posteli. Sirius cítila jak se pod ním prohnula matrace a pak jak jí vlasy odhrnul z tváře.

,,I když si mě překvapila je mi líto, že jsem ti tak ublížil." Takže vlastně nevěděl, že je vzhůru a poslouchá ho. Chytil jí za ruku. ,,Odpusť mi to, prosím." Sklonil hlavu. Vzpomněla si na den kdy se před ní sklonil poprvé.

,,Chtěla jsme to sama." zachraptěla. ,,Alespoň vím, že se ti nějaký čas ubráním... Nikdo není silnější než ty."  její hlas nabral trochu na síle.

,,Přesto jsem tě dost zřídil. Pár lehkých škrábanců a modřiny... I horečka, neměl jsem tě tam nechávat jen v bojovém, byl jsem pitomec." prohrábl si vlasy a oplatil jí úsměv. ,,Ilia tě ošetřovala dva dny..."

,,Dva dny?"  vyhrkla a posadila se. Hlava se jí zatočila a znovu si lehla. Ještě jednou takový pohyb a obrátí se jí žaludek naruby. ,,Jak dlouho jsem byla mimo?"

,,No, něco málo přes pět dní? Vážně si z toho nic nepamatuješ?" 

,,Ne, co se dělo?"

,,Měla si příliš vysoké horečky a měla si halucinace. Několikrát si odmítala, abych na tebe sáhl... Tvrdila si, že mám ruce od krve."odmlčel se a zahleděl se na závěs, který se pohupoval ve vánku. ,,Uspával jsem tě magií i když si mě k sobě nechtěla pustit."

,,Cože?"

,,Talir tvrdil, že si mu řekla že vypadám jako noční můra i, že podvědomě používáš magii." usmál se když viděl její rudé tváře. ,,Neboj, nikdo si tady z tebe nebude dělat legraci." políbil jí na čelo a pak to své přiložil na její.

,,Co to děláš?" 

,,Srážím ti horečku." odpověděl prostě. Měl pravdu! Skutečně cítila jak jí pomocí své magie sráží horečku a léčí jí.

,,Nevyčerpává tě to?" pevněji mu sevřela ruku.

,,Není to ani třetinka mé moci, nevyčerpá mě to vůbec." odpověděl a úsilí ještě zesílilo. ,,Navíc chci, abys byla v pořádku. V tom stavu předtím to bylo nebezpečné, ale teď už ti můžu pomoct."

,,Kolikrát..." nemusela ani dokončit a on hned věděl na co se ptá.

,,Každé tři hodiny... alespoň půl hodiny nebo hodinu, ale to už bude stačit držet tě za ruku." pronesl a druhou ruku jí položil na tvář. ,,Stále si příliš horká..." zašeptal a tlak magie znovu zesílil. 

,,O čem jste se předtím bavili?"

,,Asner mi ve jménu Hayberse vyhrožoval, takže jsem mu poslal vzkaz v podobě hlavy jeho špeha... Přestaň se vrtět." usmál se. ,,Nemůžeme s ním bojovat dokud si nebudeme jistí, že všichni králové nebudou bojovat společně."

,,Viděla jsem tvé plány na válku... Naše království povede, máme nejsilnější vojsko a v čele s tebou a nejsilnějšími vojáky...''

,,Už se o tom nechci bavit. Nepřipomínej mi, že kdyby k tomu došlo musel bych tě nechat tady."

,,Dobře." přikývla a dál už na něj nemluvila. Když už se po jeho léčení cítila lépe nechal jí odpočívat a dál šel si šel plnit své královské povinnosti, které se mu za jeho nepřítomnosti nahromadily. Vrátil se za ní za 3 hodiny přesně jak slíbil. Sirius se mezi tím stačila sama umýt, ale teď už zase ležela v posteli a čekala na něj.

,,Tak co?" sáhl jí na čelo. ,,Už to vypadá o něco lépe." chytil jí za ruku a znovu jí začal dávat zlomeček své magie. ,,Brzdi trochu," zasmál se. ,,Cítím ten zlatý plamen ve tvém nitru, hlavně mi tu zase nevzplaň." políbil jí na tvář a dál si četl knihu, kterou držel v druhé ruce.

,,Co všechno si za ty dny dělal?"

,,Posílil jsem stráž, zdvojnásobil trénink gardy, Rudých i Istryjců; vyřídil nějaké papíry a jiné královské záležitosti." pokrčil rameny, ale nespouštěl oči od stránek. ,,Ostatně jako obvykle." 

,,To máš pravdu a je mi líto, že jsem ti přidělala takové starosti když jich máš víc než dost." 

,,Nepřiděláváš mi starosti," poprvé zvedl pohled od knihy a podíval se jí do očí. ,,Alespoň jsem si jistý, že ti nic nehrozí." věnoval jí další ze svých vřelých úsměvů. ,,Budeš v pořádku, slibuji." sklonil hlavu a políbil jí na hřbet ruky. Sirius se lehce pousmála a pak se znovu ponořila do vlastních myšlenek.

Bohužel lidi, nějak nestíhám... Nemám moc inspirace na nějaký zápletky, takže si zase musím dát chvíli pauzu a psát Kroniku noci ( kterou vám možná jednou naservíruji na zlatém podnose taky) Doufám, že vám to nevadí a uvidíme jak dlouho to teď bude trvat.