Zloději snů III.

20. Rhys se přiznal ke lži!

Zima letos přišla velmi brzy, když Rhys vyšel z vězení na vlasy a černý oděv mu dopadly sněhové vločky. Venku již začínala být skutečně zima a jemu se k Siriu už moc vracet nechtělo. Ne, že by jí nemiloval, spíš měl strach že ona už ho nebude chtít vidět potom co jí řekne pravdu! Nikdy se nepovažoval za zbabělce, takže zatnul zuby a přemístil se zpět do Nočního zámku. Nevěděl, že to přiznání přijde tak brzy... Do pokoje se vrátil se skloněnou hlavou. Sirius zvedla hlavu hned jak otevřel dveře. Čekala na něj a vypadala naštvaně!

,,Rhysandeme! Okamžitě mi řekni co skrýváš?!" bylo slyšet, že jí dělá problém být na něj zlá. Rhys si všiml, že má stále na ruce jeho prsten... Zatím to bylo dobré znamení, ale jestli ho po něm pak hodí může se se svatbou rozloučit.

Rhys se jí podíval do očí. ,,Věděl jsem že si princezna... Celou dobu! Od té doby co jsem odjel z Neazaru." přiznal se. Sirius zalapala po dechu.

,,Ty si to věděl a nic si mi neřekl?!" vypravila ze sebe s námahou a ocitla se na nohou. ,,Proč si mi to neřekl?!" křikla na něj.

,,Nebyl jsem si jistý!"

,,Věděl si to ale nebyl sis jistý?! To je ta nejhloupější výmluva co jsi kdy vymyslel!" 

Rhys viděl jak je rozčílená. Kdyby měla spáry dávno už se mu pokusí rozervat hrdlo! Když však byl v těch upřímnostech rozhodl se navázat na jejich rozhovor před tím než odešel. ,,Ještě něco ti musím říct."

,,A co?!"

,,Jsi..." polkl a pevně zavřel oči. ,,Jsi má partnerka." odhodlal se to říct. Sirius ta slova paralyzovala natolik, že zůstala stát na místě jako přikovaná.

,,Co si to řekl?"

,,Jsi má partnerka."

,,Jak dlouho to víš?"

,,Od té doby co jsem tě viděl v Údolí ticha." přiznal se. Rvalo mu srdce když viděl jak se jí po tvářích kutálí slzy. ,,Sirius..." chtěl se jí omluvit, ale hned jak se jí pokusil dotknout ohnala se po něm nožem. Na tváři pod okem se mu otevřela řezná rána ze které se okamžitě začala valit krev.

,,Tohle si neměl! Tohle si skutečně neměl, Rhysandeme!" odstrčila ho stranou a seběhla schody. Venku se srazila s Dialou a Talirem, kteří si o něčem povídali.

,,Sirius!" zavolala za ní Diala. ,,Rhysi, co se stalo?" zeptala se když se u nich zjevil.

,,Já... Já jí řekl pravdu." zavrtěl smutně hlavou. Talir se podíval na Dialu, která pochopila a zmizela v temném víru. ,,Jsem takový pitomec!" podíval se zoufale na zvěda, který jej sledoval soucitným pohledem.

* * *

Sirius seděla pod stromem s hlavou v dlaních a plakala. Čekala, že ta lež bude něco strašného, ale že jí lhal o takových věcech a tvrdil, že o ničem neví jí zranilo! Bylo jí úplně jedno, že venku sněží a ona se klepe zimou.

,,Sirius, co tady děláš?" Dia jí kolem ramen dala svůj plášť. ,,Copak?" sedla si vedle ní a přátelsky jí vzala kolem ramen.

,,Rhys mi lhal, ale to už musíte vědět." vzlykla. ,,Dio, vezmi mě pryč... Někam daleko od nich, prosím." požádala svou nejlepší kamarádku. Diala se ohlédla směrem k sídlu a pak přikývla. Vzala Sirius za ruku a společně se přenesli pryč! 

 Sirius nevěděla kam jí Diala vzala, ale když se rozkoukala tak nějak podvědomě poznala, že jde o loveckou chatu o které mluvil Rhys. Čekala, že bude podobná jako ty sruby v neazarských horách, ale tahle chata byla zatraceně dobře zařízená. Vypadalo to tam podobně jako v zámku. Diala se pokoušela se Sirius mluvit, ale ona neměla náladu mluvit vůbec s nikým.

,,Zvládneš to tady? Vrátím se domů." 

,,Umím se o sebe postarat." ujišťovala jí a pokusila se o chabý úsměv. ,,Dio, neříkej Rhysovi kde jsem, prosím." požádala jí. Diala se na ní usmála a slíbila, že nikomu neřekne kde by jí mohli hledat. Pak se dívky rozloučili a Rhysova sestřenice se vrátila zpět za nimi. První co dívka udělala když její nejlepší kamarádka odešla posadila se ke stolu a dívala se na desku. Neměla hlad, ani se jí nechtělo spát! Nevěděla jak dlouho tam takhle seděla, ale zřejmě celou noc. Když se opět zvedla a podívala se ven bylo již ráno a venku hromady sněhu. Přesto se jí nechtělo nikam chodit! Nahoře si proto lehla v pokoji do postele a dlouho si prohlížela svůj prsten a tetování. Chvíli myslela, že snubní prsten hodí někam do sněhu, ale neměla na to srdce. Znovu si ho nasadila a pokusila se usnout. Nevěděla jak dlouho jí bude trvat než Rhysovi tu lež odpustí, jestli mu jí vůbec někdy odpustíí! Nereagovala na trhání z jeho strany pouta a už vůbec na jeho ohnivé zprávy! Nechtěla s ním mluvit, ještě ne. Skrze pouto cítila, že je stejně nešťastný jako ona... On si za to však mohl sám! Tím že jí to neřekl si sám zavařil! Sirius si po několika dnech začala ten odchod vyčítat. Možná jsem se neměla okamžitě rozčílit a měla jsem ho vyslechnout! Ale on mi to měl říct dřív! Říkala si zatímco seděla u stolu a jedla.