Zloději snů III.

11. Na Zimním dvoře

Rhys:

Paneter mě i Talira přivítal. Byl značně zmaten a vyděšen když po mém boku stanul jeden z mých bratrů a ne má milovaná Sirius. Ani já ani Talir jsme se mu neuklonili a on mi to oplatil tím, že si mne měřil těma svýma šedýma očima barvy tekutého olova.

,,Rhysandeme."pozdravil odměřeně a pohled mu přeskočil na Talira. Cítil jsem kolem sebe šeptat jeho stíny, které se všemožně snažil krotit stejně jako já svou moc. ,,Je mi skutečnou ctí přivítat tě na svém dvoře." ukázal kolem sebe. Stál jsme na nádvoří jeho zámku. Všude to ležela sněhová pokrývka a vlezlý chlad se mi pokoušel dostat pod kůži stejně jako tenkrát Luco když unesl Sirius. Jejich hrad byl skutečně hezký, ale náš byl stejně krásnější! Hlavně tedy v noci! ,,Ačkoliv musím přiznat, že jsem patrně zmaten," odtrhl jsem oči od vitráže ve všech odstínech zimy a podíval se zpět do jeho chladných olovnatých očí. ,,Čekal jsem, že s tebou přijde i tvá snoubenka."podotkl a podíval se na Talira, který mlčky stál a vyčkával.Věděl jsem, že již dávno vyslal jednoho ze svých stinných přátel, aby to zde prohledali. Skutečně je tak krásná jak o ní básní? Myslel si to a nepoznal, že se mu již dávno dívám do hlavy. Zřejmě zapomněl co jsem zač a čeho jsem schopen.

,,Bohužel,má královna onemocněla." odpověděl jsem s chladným a nevzrušeným tónem. Jsem přeci král, nemusím se mu zodpovídat a to já jsem tady ten nejmocnější z nás dvou a celého jeho království. ,,Je to skutečná škoda, miluje zimu i to co se kolem ní týče." viděl jsem jak mu oči zahořeli. Luco měl pravdu!Touží po ní dokonce i vládci, kteří o ní slyšeli jen samou chválu. Sirius byla skutečně překrásná, takže nepřeháněli,ale je spíše lákala její jedinečná moc a touha potom jí zkrotit a využívat ve svůj prospěch. Věděl jsem co si myslí o mých záměrech s ní a já je v tom nechal. Komu zde budu vykládat,že jí miluju a že je mou jedinou slabinou?

,,Velká škoda, rád bych jí poznal." pronesl zatímco mne vedl do sálu.Chodby na můj vkus byli laděné až příliš do světle modré,bílé, šedé a stříbrné než abych je mohl ocenit... Dávám přednost spíše tmavým barvám a možná proto jsem zde já i Talir ve svých černých uniformách zářili jako černé lucerny. Přitahovali jsme až nežádoucí pozornost, ale ne že by mi to nějak zvlášť vadilo když na nás jeho sluhové vrhali vyděšené pohledy. Po všech královstvích se nesla ta má lež o tom jak jsem krutý. ,,Jsem si však jist, že k tomu dostanu možnost. Vezmeš jí přeci na Sněm králů nebo si její krásu necháš pro sebe?"pokračoval po velmi dlouhé odmlce. Již jsme seděli u stolu a já si prohlížel namodralé víno ve sklenici a jídlo na svém talíři. Miluju zvěřinu a nijak mi nevadilo, že přede mnou je naservírovaný sob s brusinkami. Dia by se po tom utloukla! Zbožňuje jídlo ze Zimního království, především tedy jejich sladkosti.Po Krvavém ledovém poháru s borůvkovou šťávou se mohla utlouct už jako malá. Vlastně milovala jakékoliv sladkosti z jakýchkoliv dvorů! Podíval jsem se na Talira vedle sebe, který roztáhl chřípí a když se ujistil, že víno není otrávené přikývl. Občas mi přijde jako hledací pes než jako jeden z mých bratří.

,,Tak se mi zdá," pronesl jsem a zkušeně protočil nožem mezi prsty. ,,Že o ní projevuješ až nezdraví zájem." vytkl jsem mu a podíval se mu chladně do očí. Skrýval jsem svou narůstající zlost tak mistrně pod maskou nezájmu a sarkasmu, že nic nepoznal.

Paneter pokrčil rameny. ,,A co myslíš ty?"

,,To co říkám." odpověděl jsem s naprostým klidem. Nejedl jsem dokud nezačal jíst on! Čistě z opatrnosti. Potom co jsem ho touto odpovědí překvapil na chvíli zavřel pusu a začal si hledět svého talíře. Já i Talir jsem taky začali jíst i když jsem viděl, že můj bratr se obezřetně rozhlíží a jídlo spíše honí po talíři než aby ho jedl.

,,O čem si se mnou chtěl mluvit?" nadhodil po asi půl hodině mlčení. Já však celou dobu hleděl do jeho hlavy a četl z ní jako z knihy. Snažil se zakrývat svůj strach z mé přítomnosti, ale bylo to na něm až příliš vidět.

Položil jsem na stůl příbor a opřel se. ,,Jistě víš, že Lodric zradil Sagitara a zranil mne. Od té doby je na útěku a spolu s ním bylo do spiknutí zapojeno i několik dalších lidí."

,,Spiknutí?"

,,Nejdříve únos princezny se kterou se chystali provést nám neznámé věci,"pronesl zadumaně Talir a Král Zimy sebou trhl jakoby zapomněl, že tam Talir je. ,,A pak královražda a odstranění Rhysandema, aby krále nemohl chránit." dokončil a fialové oči upřel na mne.

,,Je mi známo, že měli s králem jisté neshody, ale pokus o zabití krále a únos princezny..." zavrtěl hlavou. ,,Kdo byli ti jež do toho byli zapojeni?"

,,Liliana,Hyena, omilostněný Krokodýl, Had, Vrána a Luco alias Škala."odpověděl Talir klidně. Paneter polkl a podíval se opět na mě. Znal mé bratry, ale nikdy by nečekal že někdo z nich by byl schopný provést královraždu.

,,A co chcete po mně?"

,,Aby jste nám Hyenu či Lodrica vydal..."odpověděl opět můj bratr.

,,Podle zákona patří jakožto zločinci nám a když o to požádáme musíte je vydat jinak riskujete válku s Nočním královstvím."dokončil jsem za něj. Panetera popadla panika. Věděl jak velká armáda Nočnímu království náleží i věděl jak nebezpeční jsou istryjecké jednotky sloužící pouze mému království. Proti nim by ani jeho Okřídlení strážci pohybující se po jeho dvoře neměli nejmenší šanci. Navíc pod vedením mých dvou bratrů?Který hlupák by takovou válku riskoval kvůli dvěma zločincům?Věřil jsem, že Paneter takový hlupák není a proto jsem šel nejdříve za ním než za Rovinem, který mi žádost o setkání poslal chvíli po slyšení na mém dvoře. Když budu mít na své straně Krále Zimy Král Podzimu bude pak povolnější. Mají mezi sebou příbuzenský vztah a jsou dlouholetými spojenci i když spojenectví občas drhne! ,,Nechceš přeci riskovat hněv Vládce noci nebo ano?" popíchl jsem ho a zle si ho změřil, aby nezapomněl kdo mu může jedinou myšlenkou mysl rozdrtit jako by nic.

Paneter znejistěl, ale pak řekl: ,,Máš mé slovo, že ti je předám jen by přes mé hranice přešli. Stejně jakou naše dohoda ohledně války s nejmenovaným královstvím platí." pronesl tajemně. Měl strach? Proč se tak bál vyslovit název toho království?Sledovali ho snad?

,,Skvěle, jestli by si toto mohl sdělit i Rovinovi než přijmu jeho nabídku na slyšení. Nerad bych, aby tam vznikali nějaké dohady o mých právech krále."

,,Právech?"zopakoval.

,,Jsem korunovaný král stejně jako ty či on, navíc nejmocnější v dějinách našich království. Byl bych moc rád kdyby si mu to připomněl než se náš horkokrevný král vrhne do nějaké hádky, kterou nemá šanci vyhrát." odtušil jsem tónem ostrým jako břitva. Za ta léta u dvora Nočního krále jsem se naučil, že slova můžou být stejně účinná zbraň jako meč či dýka, ale jen ten kdo je používá správně s nimi může skutečně ublížit. Já to dokázal! Podle toho co se mu honilo hlavou se mi to skutečně povedlo! ,,Pokud mne teď omluvíš musím se vrátit domů, z osobních důvodů."

,,Mohu se tedy těšit na představení tvé snoubenky?" zeptal se než jsem vyšel ze sálu. Zastavil jsem se.

,,Dej si pozor, Panetere," varoval jsem ho a ohlédl se na něj přes rameno. ,,Když si budeš zahrávat s ohněm nediv se, že tě poté spálí!" řekl jsem mu a vyšel ze sálu. V patách se mi jako můj stín držel Talir. Slyšel jsem co si Paneter myslí a byl jsem s tím spokojen! Strach, ten si všichni nosíme v srdci, a je pouze na nás jestli jej budeme ovládat my nebo bude ovládat on nás! - Přesně jak to říkával dědeček.