Zloději snů III.

46. Výčitky svědomí

Sirius:

Probudila jsem se uprostřed noci kvůli studenému větru, který bouchal otevřeným oknem. Zvedla jsem se abych ho zavřela a když jsem se pak otočila zpět k posteli zjistila jsem, že Rhys tam není! Všimla jsem si, že zpod dveří koupelny vychází světlo a šla jsem dovnitř. Rhys ležel ve vaně, hlavu měl opřenou o ruce a díval se do okna vedle vany na hvězdy.

,,Rhysi." promluvila jsem na něj a posadila se na okraj lázně. Pohladila jsem ho po složeném křídle. Zachvěl se při mém doteku a posadil se. ,,Co je s tebou?"

,,Potřeboval jsem si... odpočinout." odpověděl nepřítomně a sklopil pohled. ,,Už jsem unavený! Unavuje mě neustálé řešení naprostých zbytečností i obavy, že mi tě někdo vezme." Takže tohle ho trápí! ,,Vím, že se o sebe dokážeš postarat, ale Asner..."

,,On mi nic neudělá."

,,Ale Haybers ano! Pokoušel se přesvědčit zbylé vládce o tom, že si pro mě jen zbraní a proto si tě chci vzít."

,,A sem?"

,,Cože? Ne, tvůj život je pro mě důležitější než můj vlastní. Raději se stanu tou bestií za kterou mě mají než abych jim vydal tebe nebo někoho jiného z mé rodiny." Myslel to vážně! Poslední dobou se užíral až moc často. Pukalo mi z toho srdce a proto jsem ho objala a ústa přitiskla na jeho. Otočil se a stáhl mě k sobě do vody. Bylo mi to jedno, že mám úplně mokré oblečení... jedné co mě teď zajímalo byl on!

* * *

Sirius se jako obvykle choulila v Rhysově náruči skrytá pod jeho křídly a proplétala s ním prsty. Dělala to pokaždé když se nudila nebo chtěla vědět, že se jí to nezdá. Král měl o něco lepší náladu než před tím, ale stejně ho to nepřestalo trápit.

,,No tak, přestaň se tak tvářit." naléhala a hladila ho po křídlech. Rhys vrněl jako kotě a křídlo sebou občas škublo když se dotkla citlivého místa.

,,To se ti lehce řekne, Jitřenko," políbil jí na krk.

,,Takže ani já ti nestojím za úsměv?"

,,Ty si mi vždycky stála za úsměv, lásko." polibek na spánek. ,,Ještě zítra vyřeším nějakou záležitost v jednom z táborů a vrátíme se domů. Musím posílit hlídky královské gardy i Rudých..." přemýšlel nahlas a namotával si přitom její vlasy na prsty.

,,Nepřeháníš to?"

,,Vzpomínáš si na tvou vidinu, kterou si měla první den co si byla na Půlnočním dvoře?"

,,Na to se zapomenout nedá." odvětila.

,,Mám takové neblahé tušení, že to byl on koho jsi viděla i když se mi ty detaily nějak nezdají." zamyslel se. Sirius se zvedla na lokti a zahleděla se mu z výšky do očí. Byly zahaleny stínem, takže vypadaly tmavší. Sirius si uvědomovala, že i když to nedává najevo trápí ho mnoho věcí. ,, Možná to byl Haybers, nevím, ale mám o tebe strach." přimhouřil oči.

,,Já vím."

,,Stačilo mi když si se mnou nechtěla mluvit a tři týdny jsem tě nemohl najít... Nedokážu si představit, že by mi tě vzali úplně." pronesl. Sirius se nad tím zamyslela a pak si najednou na něco vzpomněla. Pach, který cítila z Asnera jí byl povědomí. Ty jeho pach znáš! Už jste se setkali! Jestli ho někdy znovu ucítíš možná budeš vědět. Vzpomněla si co jí onehdy ve vězení řekl Luco. Je možné, aby to byl Asner? Zamyslela se. ,,Nesmysl." odtušil obratem. Stále mu ve své hradbě nechávala malou skulinu když si byla jistá, že poblíž není jiný Reasif, který by jí mohl nějak ohrozit. ,,Možná je o rok mladší než já ale neuvažuje tak chytře, aby si najal Lodrica a jeho bandu." obhájil svou reakci.

,,Asi už chápu proč si stále tak nervózní... Navíc ses stále nedostal z té své žárlivosti."

Usmál se. ,,Ano, samozřejmě. Trvá mi to o něco déle, ale když jsme u toho..." v otevřené dlani se mu objevil ten malý flakón.

,,Ty myslíš na vše, že?" vzala si ho od něj a napila se. Už to s ní nic nedělalo, zvykla si.

,,Jsi dobrý žák." uznal a sledoval jak odčerpává svou magii. Zapálila pohasínající oheň v krbu, hrála si s Rhysandemovou temnotou a svým světlem. ,,Líbí se mi jak si hraješ." zavrněl a políbil jí těsně pod čelist.

,,Doufám, že naše děti jednou budou mít stejné schopnosti."

Holčička bude mít schopnosti po tobě..."

,,A kluk zase po tobě, že? A bude podobný mně, zatímco holčička bude vypadat jako její tatínek."

,,To by bylo víc než bych si zasloužil." zněl až příliš skromně i když si o něm ostatní mysleli něco jiného. ,,I když musím uznat, že je to skutečně zářivá budoucnost... Jestli tedy budu mít možnost jí s tebou prožít."

,,Přestaň to kazit, vím že se ti tyhle myšlenky neustále honí hlavou, takže to teď nekaž." pokárala ho vážně, ale jeho úsměv jí obměkčil srdce.

,,Omlouvám se, samozřejmě je to kouzelná představa." hvězdy, které nad nimi vyčaroval spojili souhvězdí Velkého psa po kterém byla pojmenována. ,,Vím, že je to poněkud předčasné, ale přemýšlel jsem nad jménem."

,,A co tě napadlo?"

,,Kluk by se mohl jmenovat Leo." Hvězdy ukázali souhvězdí lva.

,,Chceš ho pojmenovat po souhvězdí?"

,,Přesně tak."

Vlídně ho pohladila po tváři zatímco on jí hladil po břiše. ,,Když jsem u toho taky mě napadlo jméno pro holčičku... Armana."

Rhys vypadal jakoby dostal dost tvrdou ránu. ,,Po mé matce?"

,,Vadí ti to?" zatvářila se provinile a ruku spouštěla zpět na matraci. Rhys jí však ruku zachytil a políbil na vnitřní stranu zápěstí.

,,Budu rád když se tak bude jmenovat." křídla za jeho zády se roztáhla jako dva černé stíny. Královna si odhrnula z očí hnědé vlasy a za jeden ze spárů ho chytila. Vypadalo to jakoby jí ten spár za ruku držel. ,,Přestaň si hrát s mými křídly."

,,Líbí se ti to." konstatovala a znovu ho začala hladit druhou rukou po citlivém místě pod spárem. ,,Vypadáš spokojeně," políbila ho do hedvábných černých vlasů na kterých se odrážela hvězdná obloha nad nimi. ,,Většinou spím na hrudníku já tobě."

,,Co k tomu dodat, všechno je jednou poprvé." zavrněl a křídla dal kolem ní jako hradbu. Chtěl jí tím chránit před každou zlou věcí venku, ale věděl, že navždy jí takhle chránit nemůže.