Zloději snů III.

29. Oslava

Sirius:

Neměla jsem úplně nejlepší pocit z toho jak ze mě Dias nespouští oči!Bylo mi to spíš hloupé před Rhysem, ale jestli mu to nějak vadilo tak to mistrně zakrýval. Bohužel se kvůli tomu se mnou zřejmě nebavil. Poslední dobou byl nesnesitelně náladový, takže když jsme se prozatím rozloučili s Diasem někam se vypařil. Zůstala jsem proto sama ve svém pokoji a trénovala moc světla. Zde na Ranním dvoře to bylo mnohem snažší než u nás doma! Možná proto, že sem ta moc patřila. On ani Diala se neukázali až do večera kdy pro mě Dia přišla, abych jí následovala Na slunce. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet dokud jsem to neviděla. Byl to zřejmě bývalý chrám na jehož podlaze byl obrovský erb království- slunce v němž byli zkřížené klasy obilí. První co jsem však já udělala bylo, že jsem se rozhlédla jestli Rhyse někde nezahlédnu. Ne! Nebyl tam a jestli přece tak uraženě stál někde ve stínu! Podívala jsem se na Dialu po svém boku, která zářila jako slunce. Obě jsme byli oblečené do zlatých šatů se zářivě žlutou sukní jako pocta pro našeho hostitele, který se vzápětí objevil. Musela jsem uznat, že mu to velice sluší.

,,Sluší vám to, dámy." zdvořile se nám uklonil. ,,Skutečně se v těch šatech vyjímáš."

,,Mít černé tak přitahuji nežádoucí pozornost." neměla jsem náladu na lichotky, ale on to vzal s humorem.

,,Omluv jí," přidala se do rozhovoru Dia, která si ze stolu kouzlem přenesla sklenici s vínem. ,,Patrně se špatně vyspala." šťouchla do mě loktem, aby mi zvedla náladu. Já však náladu ses ní smát neměla. Nevěděla jsem jestli na mě není Rhys rozzlobený a už vůbec kde je.

,,Přesto bych jí rád vyzval k tanci, nebude-li jí to vadit?" uklonil se a natáhl ruku směrem ke mně. Nevěděla jsem co je na mně tak hrozně fascinuje! Nebyla jsem tak hezká jako Diala, ani tak mocná jako Rhys... Přesto o mně říkali, že jsem jedno z nejmocnějších stvoření hned po mém snoubenci!

,,Tak dobře." přikývla jsem a vzala ho za ruku. Byla jsem nucena se o něj opřít, ale nijak mě to nezajímalo. Hleděla jsem na západ slunce a přemýšlela jak si Rhyse zase udobřit.

,,Máš na Rhysandema skutečně výborný vliv," řekl mi. ,,Není prý jednoduché s ním vyjednávat, jedná možná chytře, ale také prý bezohledně a nikdy nelituje svých rozhodnutí." To by ses divil Diasi! Ale pravda, před vámi bude vždy působit jako ten chladný a krutý vládce noci a temnoty! Muselo jim asi vrtat hlavou proč se dívka jako já do něj zamilovala, jaká kouzla na ní použil, aby toho docílil a nikoho už nenapadne, že to nebylo z donucení! Mou lásku si nevysloužil krutostí a nemilosrdným zacházením či kouzly, ale upřímností, laskavostí... Jednoduše vším co oni nikdy nedostanou šanci spatřit! ,,Jeho vojáci prý uříznou hlavu každému zrádci a jednají ve cti svého vládce. Je to pravda?" Takže opravdu i jako Rhysův spojenec znal ty zvěsti, které o sobě nechal záměrně šířit po všech dvorech. Já se rozhodla nic neprozradit a hrát to divadlo s ním. Vždy jsme byli dokonale sladění a já to teď nehodlala porušit.

,,Ano, je to pravda." odpověděla jsme chladně. Cítila jsem jak se mu svaly napjaly, ale tančit nepřestal.

,,A jak se chová k tobě?" zeptal se ve chvíli kdy píseň skončila a jeho jediný tanec se mnou skončil.

,,Omluv mne, prosím." omluvila jsem se a odešla co nejbližšími dveřmi ze sálu plném lidí na balkón. Chrám Na slunci byl o něco výše než zámek, takže jsem mohla hledět pod most na řeku a rozlehlé jezero, které se rozprostíralo nedaleko zámku. Opřela jsem se o zasněžené zábradlí a hleděla na rudé červánky, které se pomalu začali střídat s hvězdami. Začalo se mi stýskat po Talirovi a Casissovi. Neviděla jsem je sice od včerejška, ale skutečně se mi po nech stýskalo! Najednou jsem za sebou ucítila známou vůni růží, temnoty a oceli. A znovu jsem za sebou ucítila tu nevýslovnou moc, která mě k sobě přitahovala. Než jsem se stačila nadát držel mě kolem pasu a tiskl mě k sobě, aby mě zahřál. Ohlédla jsem se na něj. Viděla jsem ten tmavě modrý kabátec s erbem království a košili, kterou měl u krku rozvázanou. ,,Kde si byl?"

,,Uklidnit si nervy." odpověděl neutrálním tónem.

,,Si naštvaný?"

,,Na tebe? Nikdy." zavrtěl hlavou a já cítila jak se mu napjaly svaly. ,,Nemám rád když si někdo myslí, že tě získá! Možná bych jim měl připomenout, že si moje!"

,,Nech to být." uklidňovala jsem ho když jsem si všimla černých stínů za jeho zády. Křídla se mu snažila zhmotnit a nechtěl abych vidět ten poprask, kdyby to udělal. Nikdo kromě jeho dvora ještě neviděl jeho křídla a on si to chtěl ponechat v tajnosti jako trumf. Přesto je Diasovi částečně předvedl jako varování!Král rána si ale zřejmě myslel, že je to jen nějaké zastrašovací kouzlo. ,,Pouto mezi partnery se přeci nedá zrušit."připomněla jsem mu a ucítila jak se zachvěl tlumeným smíchem.Zevnitř k nám doléhala hudba a hovor. V jeho náruči už jsem se netřásla chladem, ale můj vládce jako obvykle vyzařoval nejen obrovskou mocí ale také příjemným teplem. Otočila jsem se k němu. Na hlavě mu zářila temná koruna protkaná stříbrnými úponky a hvězdami s měsícem. Byla přesným opakem mé zlaté koruny s modrým drahokamem uprostřed, který se podobal mému prstenu jež jsem nikdy neodkládala.

,,Vypadáš překrásně, jako vždy." sklonil hlavu a jeho nádherně tmavě modré oči se zablýskaly ve vyzývavém gestu. Měla jsem hroznou chuť ho popichovat, takže jsem odpověděla s ledabylým úšklebkem jakoby to byla samozřejmost: ,,Já vím." Rhys mi věnoval potměšilý úsměv. ,,To bylo velice podlé," sklonil se ke mně,aby mi mohl darovat polibek na ústa. Jeho rty byla měkké a sladké jako vždy. Cítila jsem jak mi špičáky přejel po spodním rtu, který měl v poslední době v oblibě prokousávat a jemně jsem ho od sebe odstrčila. Neměla jsem zrovna náladu, aby mi ze rtu tekla krev a všichni by si domýšleli co se asi na balkóně dělo. ,,Tady je někdo háklivý."

,,Nech si něco domů nebo chceš tady Diasovi předvést co se stane když se někdo dotkne tvé partnerky?"

,,Cítím na tobě jeho pach i jsem viděl jak si s ním tančila," temný osten v jeho hlase mě přiměl se od něj lehce odtáhnout, ale on si mě přitáhl zpět k sobě. Zaklonila jsem hlavu abych se mu podívala do očí. Přelétl v nich temný stín žárlivosti a zlosti, která nepatřila mě jako spíše někomu s mnohem světlejšími vlasy a zlatou korunou slunce na hlavě.

Nevěděla jsem co na to říct, takže jsem řekla jen: ,,Chci domů!"

,,Děje se něco?" smysly se mu zbystřili když jsme to řekla.

,,Ne, já jen... Stýská se mi po domově a doteku tvých křídel."pokoušela jsem si představit jak mě znovu halí do temných křídel protkaných jeho mocí a polibek k chladného severního větru při procházkách zasněženým Půlnočním dvorem, které jsem podnikala s Diou.

Rhyse ta slova očividně potěšila, takže s mírným úšměškem odpověděl: ,,Jakmile se vrátíme nepohnu se od tebe na krok."

,,Zase mě chceš k smrti vyčerpat." ani jsem si neuvědomila, že se ho snažím přinutit zapomenout na žárlivost a vztek, který momentálně cítil k Diasovi.

,,Pro jednou si budeš moc vybrat co chceš celý den dělat." pokaždé mi nechával volnou ruku, ale i přesto na mě Casiss a Talir dávali neustálý pozor. Rhys mi vysvětli, že to cítí jako povinnost mě chránit i když jsem jim několikrát říkala, že nemusí. Nemohla jsem jim to mít za zlé stejně jako Rhysovi, který občas kvůli mně i zanedbával své povinnosti vladaře jen aby se ujistil, že je mi dobře! Všechny jsem je milovala jako rodinu a přeci jen mou rodinou byly! ,,Jestli se však necítíš dobře můžeme jít hned, omluvím se Diasovi a podmínky spojenectví s ním dohodnu někdy jindy a sám." navrhl mi. Věděla jsem jak moc je to neslušné,ale přesto jsem zatoužila být s Rhysem sama zpět doma.

,,Je mi dobře," nemusela jsem ani pokračovat, aby si to domyslel. Na mé temné hradbě jsem opět ucítila jeho něžné sametové pohlazení spárů ostrých jako břitva. Jako obvykle ho do své mysli pustila drobnou puklinkou.

Aha,už chápu proč chceš domů! Námitky proti tomu nemám, tak já mu to půjdu říct. Usmál se. Když odcházel kousla jsem se do rtu a ještě ho popadla za ruku. Otočil se na mě.

,,Mohli by jsme si pak promluvit?"

,,Samozřejmě!"přikývl a s těmi slovy odešel. Nevěděla jsem sice co mu chci říct, ale už teď jsem přesně věděla, že mu řeknu pravdu! A u něj jsem doufala, že mi řekne to samé, byl přeci mým partnerem... O takových věcech by mi lhát doufám nechtěl!