Zloději snů III.

39. Rodina je rodina!

Sirius čekala na Rhyse do hluboké noci a když na obzoru začali zacházet hvězdy a vystřídali je červánky čekání vzdala a samým strachem o svého partnera usnula! Nenaspala toho moc, protože se probudila ani ne za půl hodiny z další noční můry. Spát už se jí ani nechtělo a proto se oblékla do bojového a zlodějského oděvu zároveň a vydala se přes jídelnu na terasu kde měli jako obvykle snídat. Srdce se jí rozbušilo mnohem rychleji když viděla u stolu sedět Rhyse. Pohrával si s malou krabičkou a díval se přitom na poslední hvězdu, Jitřní hvězdu! Sirius ho zezadu objala kolem krku.

,,Taky tě rád vidím."zasmál se a opřel si o její tvář spánek. Oba byli neskonale rádi, že ten druhý je živ a zdráv.

,,Jak to šlo?" zeptala se ho Sirius potom co ho přestala objímat.

,,Haybers se pěkně rozčílil když se pokoušel ze mě mámit informace a odešel dříve než jsem čekal, přesto jsem sázku s Casissem vyhrál." broukl pobaveně a jedl ovoce, které leželo před ním na talířích.

,,Jakou sázku?"

,,Vsadili jsme se jak dlouho Haybers vydrží aniž by se zlostí odešel... Sázel jsem půlhodiny a Casiss hodinu a nějaké ty minuty k tomu. Byl jsem nejblíže takže mi dluží peníze." spokojeně se na ní zakřenil. ,,A co ty? Nevypadáš vyspale." poukázal unavené kruhy pod očima, které nedokázala zakrýt ani kouzly.

,,Čekala jsem na tebe celou noc."

,,To ti má křídla až tolik scházela?" dvojsmyslně na ní mrkl. Sirius se usmála a lehce se začervenala, znamenalo to souhlas.

,,Mně je tak hrozně špatně..." ozvalo se z jídelny. Nemuseli se ani otáčet a poznali, že se k nim belhá Casiss.

,,Zase jste se s Talirem ztřískali do mrtva?" zeptal se Rhys bez toho, aby se na svého bratra musel podívat. Cas zase po dlouhé době vyměnil bojovou zbroj za obyčejný civilní kabátec a košili. Přesto se mu u pasu houpala nenápadná dýky v kovové pochvě.

,,Ne, ožral jsem se sám."odpověděl a opřel se o zábradlí. Sirius sledovala jak Rhys směrem k němu natáhl ruku a generál mu do ní neochotně vložil váček s penězi, který vypadal že za chvíli praskne.

,,Děkuji." zakřenil se na něj Rhys a pohodil si s měšcem, který vzápětí zmizel.

,,Jdu se z té kocoviny vyspat!" pronesl Cas a zakryl si ústa rukou, aby se při pohledu na jídlo nepozvracel. Sirius se mu tiše zahihňala a pak se podívala zpět a svého snoubence.

,,Kde je ten měšec?"

,,V bance." odpověděl prostě. ,,Mimochodem jsem ti tam taky nechal zařídit účet, ale jsi na seznamu lidí, kteří mohou nakupovat na účet zámku a na můj vlastní."

,,Účet zámku je společný..."

,,Teď už ano." kývl.Sirius na něj přimhouřil oči, ale více to nekomentovala.Nechtěla se ho vyptávat co myslel tím UŽ a s klidem to přešla.Chvíli mlčela a prohlížela si město, které se pomalu začalo probouzet k životu. Celou dobu na sobě cítila jeho pohled a pak už jí to nedalo a podívala se na něj.

,,Proč se na mě tak koukáš?" zeptala se. Rhys se potutelně usmíval a v očích mu běhaly drobné šibalské plamínky.

,,Stýskalo se mi po tobě...Celou noc jsem na tebe myslel, hlavně na ty tvé rudé rty."

,,Proč mi tohle pořád děláš?" zakryla si rukama rudé tváře. Rhys vstal a silně jí stiskl ramena až se jí z hrdla vydralo zasténání. Celé tělo jí bolelo, svaly byly ztuhlé a potřebovala se uvolnit.